„Vzpomínám si, že jsme v obecní škole chodili na vycházky, protože tělocvična samozřejmě neexistovala. Během nich jsme nalézali zbytky zejména vysoké zvěře potrhané vlky, kteří se dostali až do vesnice. A když jsme s tatínkem vycházeli na hranice s Rumunskem, tak nás každou chvíli informovali, že se střetneme s medvědem. Já jsem ho viděl jen jednou, ale byl to také velmi silný zážitek. Veškerá divoká zvěř tam byla v obrovském množství.“
„Byla to typická huculská obec, která patřila k nejrozsáhlejším, nejprotáhlejším obcím v Československé republice. Samozřejmě, že životní úroveň obyvatelstva byla neobyčejně nízká a státní zaměstnanci jako můj tatínek byli nazýváni páni. Oni neříkali Čech, ale pán, protože většina Čechů působila ve státních službách, zatímco Huculové se z části živili zemědělstvím, ale hlavně jako dřevorubci. Nejsilnější zážitky mám z plavení dřeva na vorech. Pod nejvyšší horou dnešní Ukrajiny, pod Hoverlou, byla vybudována na svou dobu nejmodernější přehrada, která v určitých intervalech vypouštěla obrovské množství vody do řeky Tisy, aby se hladina zvedla natolik, aby mohly plout vory. A pluly mnohdy za velmi dramatických a tragických okolností až do Maďarska, kam bylo to dřevo exportováno.“
„Mimo jiné mě učila paní učitelka (Jiřina – pozn. ed.) Petřková, setra známého kněze (Vladimíra – pozn. ed.) Petřka, který v kostele Cyrila a Metoděje ukrýval parašutisty, co zabili Heydricha. Jezdila na kole z Olomouce po polní cestě do Bohuňovic. Byla to úžasná žena, která se ničeho nebála. A protože cesta byla zablácená, tak měla kolo i záda od bláta. Vzpomínám si, že jednoho dne přijela a byla uplakaná. My jsme si to tehdy neuvědomili, protože jsme neznali souvislosti, ty jsme pochopili až později. Nemohla přednášet, byla uplakaná, zdrcená, protože si uvědomovala, že jako sestra Petřka bude pronásledovaná. A taky že jo, ale koncentrační tábor přežila a působila potom v Olomouci.“
Jaroslav Pálka se narodil 21. ledna 1927 v obci Sekernice na Podkarpatské Rusi. Velkou část dětství ale prožil v nejvýchodnější obci prvorepublikového Československa v Bohdanu na Podkarpatské Rusi, kde otec sloužil jako respicient finanční (pohraniční) správy. Jaroslav Pálka tam tak poznal zvyklosti jak místních Huculů, tak židovské komunity. V lednu 1939 otce přeložili a celá rodina se přestěhovala na Moravu. O dva měsíce později Podkarpatskou Rus obsadila maďarská vojska. Rodina válku prožila v Bohuňovicích, kde v místní škole Jaroslava Pálku mimo jiné učila Jiřina Petřková, jejíž bratr kněz Vladimír Petřka ukrýval muže, kteří vykonali atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. V posledních měsících války pamětník musel tři měsíce kopat protitankové zákopy sloužící na obranu wehrmachtu před postupujícím Sovětský vojskem. Ještě v roce 1945 se rodina přestěhovala do Šumperka, kde Jaroslav Pálka vystudoval gymnázium. Následně úspěšně absolvoval medicínu na Palackého univerzitě v Olomouci a pak až do penze pracoval v oddělení klinické biochemie v šumperské nemocnici. V roce 1957 vstoupil do komunistické strany a později se stal předsedou stranické buňky v šumperské nemocnici. Zařadil se do jejího reformního křídla a často kritizoval poměry ve straně. Po vpádu vojsk Varšavské smlouvy a následných normalizačních prověrkách ho z komunistické strany vyloučili. Se svou ženou Blankou v roce 2016 bydlel v Šumperku. Zemřel v roce 2018.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
