Bohumil Kovařík

* 1934

  • „V únoru byli zatčeni Olšaníkovi a v březnu sebrali mě, otce a bratra. Za tři měsíce se konal soud. Dostal jsem osm roků, bratr šest a otec pět. Proti mamince neměli žádné důkazy. První polovina usedlosti propadla státu a druhou darovala maminka družstvu. Sama by se o ni totiž nebyla schopná postarat.“

  • „Když jsem otevřel vrata od stodoly, tak jsme měli pozemky až k lesu. Potom už zůstaly jen čtyři rodiny, tak aby je dostali do kolchozu, tak jim dali ty nejhorší pozemky. Naše pozemky obdělával kolchoz a pak místo pěti minut na pole jsme to měli tři čtvrtě hodiny. Pozemky samozřejmě méně výnosné, ale dodávky stejné, jako bysme měli svoje lepší pozemky. Dodávky byly odstupňované dle velikosti podniku. My jsme byli střední zemědělci do těch třinácti patnácti hektarů, takže jsme je jakžtakž plnili.“

  • „Po zatčení nás odvezli do Olomouce do vazby. Na kobce jsme byli tři. Čtrnáct dní se nic nedělo a občas nás zavolali k výslechu. Byl tam jeden vyšetřovatel a zapisovatelka. Někdy nám vyhrožovali. Ale po mně toho moc nechtěli, protože všechny informace měli už od Olšaníků.“

  • „Soudruzi chodili po dvou a přesvědčovali, jak je výborné společné hospodaření. Otec je domů vůbec nepouštěl. Prostě před vraty venku a hleděl to rychle ukončit. Já jsem samozřejmě věděl, o co jde, a nevěřil jsem tomu, ale celkem se mě to nedotklo. Vystěhovali rodinu mého spolužáka z domu číslo 4 Kameníčkovi. Nevzpomínám si, které další rodiny, to ví můj bratr, který tam bydlí. Kdežto já jsem v devětašedesátém sbalil kufřík a odjel do Rakouska s tím, že jsem věděl, že už se nevrátím.“

  • „Noc jsem přečkal v čekárně na tramvaj na nádraží. Ráno ve čtyři, když se rozsvítilo, jsem se přemístil. Abych nebyl nápadný, vzal jsem si jenom malý kufřík s věcmi na dva dny. Vyměnil jsem si peníze za stokorunu a dostal 42 šilinků. Nebyl jsem boháč. Dal jsem si gulášovou polívku a rohlík. Kufřík jsem dal do úschovny a šel se porozhlédnout po Vídni. Posadil jsem se na zahrádku u restaurace, a protože noc byla špatná, za chvíli jsem usnul. Vzbudil mě číšník a zeptal se mě, jestli jsem turista, nebo jestli zůstávám. Odpověděl jsem, že zůstávám.“

  • „Setkal jsem se s bratrancem Josefem (Olšaníkem). Tehdy měl myslím 17 roků a studoval průmyslovku v Olomouci. Protože jsem neměl ten režim v lásce, tak jsem se zeptal, jestli Lumír (Pavlík) chce vědět, a nabídl jsem, jestli něco potřebuje, tak mu dám nějaké údaje z vojny. Později jsem mu dal počty aut a letadel a kolik tam bylo ruských bombardérů. Pak to našli při prohlídce u bratrance. Dostal jsem za to 8 roků za vyzvědačství a nedovolené držení zbraně. Měl jsem dvě pistole.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Olomouc, 27.10.2016

    (audio)
    délka: 02:36:23
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 2

    Šumperk, 10.02.2018

    (audio)
    délka: 01:49:12
    nahrávka pořízena v rámci projektu Paměť národa (ve spolupráci s Českou televizí)
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Uvěznili skoro celou rodinu

Kovařík Bohumil 2018
Kovařík Bohumil 2018
zdroj: sbírka Post Bellum

Bohumil Kovařík se narodil 3. března 1934 ve Štěpánově na Hané. Rodina tam vlastnila hospodářství, k němuž náleželo 7 hektarů zemědělské půdy a dalších 6,5 hektaru měli v pronájmu. Poté co převzal moc komunistický režim a stát začal řídit kolektivizaci venkova, nutili rodinu všemi prostředky ke vstupu do JZD. Přestože ve Štěpánově několik soukromých hospodářů odsoudili, sebrali jim veškerý majetek a jejich rodiny vystěhovali, Kovaříkovi stále odmítali vstoupit. Když se pak v roce 1956 u příbuzných ukrýval agent americké zpravodajské služby CIC Lumír Pavlík, Bohumil Kovařík mu poslal několik informací o letišti v Přerově, kde zrovna vykonával základní vojenskou službu. V březnu 1958 Bohumila zatkla StB a 5. června 1958 ho Krajský soud v Olomouci poslal na osm let do vězení. Před pečlivě vybranou veřejností tehdy soud vynesl rozsudek nad čtrnácti lidmi. Mezi nimi i otcem a bratrem pamětníka, dvěma jeho strýci, tetou, sestřenicí a bratrancem. Otce odsoudili k pěti letům a propadnutí veškerého majetku jen za to, že se u něj doma našlo několik letáků z takzvané balonkové akce. Tím se JZD Štěpánov definitivně zbavila jednoho z posledních odpůrců. Bohumil Kovařík pak prošel věznicí ve Rtyni v Podkrkonoší, než ho v roce 1960 podmínečně propustili na amnestii. Několik let po propuštění ho znovu na dva roky odsoudili za údajný pojišťovací podvod. Jenže pamětník byl stále v podmínce, a tak mu k trestu připočetli ještě dalších šest let. Čtyři a půl roku pak strávil ve vězeních ve Rtyni a na Bytízu, než ho opět podmínečně propustili. Po vpádu vojsk Varšavské smlouvy emigroval v dubnu 1969 do Rakouska, kde zůstal až do roku 2002. V roce 2016 bydlel v Olomouci.