Doc. PhDr., CSc. Vítězslav Vaculík

* 1930

  • „Byl podsaditý, neustále rozesmátý, humorista. Když jsme šli, tak vykládal jeden frk za druhým. Myslel jsem, že puknu. Vtipů znal hodně. Ke mně měl velice dobrý vztah. Vodil mě i za ruku a platil v cukrárně.“

  • „Přišel v noci český strážník, který nás znal. Bylo to tak před půlnocí. Zaťukal, otec otevřel okno. ‚Pane Vaculík, zítra předáváme službu ordnerům a viděl jsem na stole u starosty list a vy jste mezi prvními deseti, kteří mají být druhý den po záboru zatčeni.‘ Začali jsme všechno balit a otcův přítel to všechno odvážel do Lipníka. I dvakrát třikrát za den. To už byla okleštěná republika. Bylo to všechno otřesné.“

  • „K seznámení s Kubišem došlo někdy v zimě v 37. roce. Kubiš přišel do obchodu, kde pracovala sestra Aurélie. Zrovna stála na žebříku a někde se tam zadrhla a on jí šel pomoct. Byl to velice slušný člověk. Sundal ji, pak si povídali a domluvili se, že se sejdou příští neděli. A ona vzala s sebou Vilmu. Přeskočila jiskra a od té doby to spolu táhli až do roku 38, kdy se osmadvacátého září v neděli rozloučili. Holky právě šly balit věci do obchodu, aby byly v pondělí odvezeny. A Kubiš hodil řeč s otcem. Oni potom spolu mluvili, až to prasklo. Napřed to bylo tajné, proto mě brali s sebou na procházky. Hodili mě do cukrárny k panu Kulhánkovi. Pan Jan to vždycky zaplatil. Taky se v uniformě zachoval lístek z cukrárny, kde se našel i dopis z prvního listopadu 38. Myšičky nechaly to podstatné. Takže tam je i ten doklad, že mě opravdu dávali do cukrárny.“

  • „Během atentátu jsme ještě jméno neznali, ale jak je zlikvidovali v kostele, tak otec byl zrovna v Bzenci, kde koupil noviny. Přinesl je, zavolal mě, položil je na stůl, ukázal doprostřed a řekl: ,Nikdy jsi ho neviděl.‘ Mě to hned napadlo. Měl jsem dvanáct roků. Věděl jsem, že se už o něm nesmím nikdy zmínit. Dokonce jsem se o něm nikdy nezmínil ani za komunismu a poprvé až někdy před dvěma lety.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Malá Morávka, 22.11.2016

    (audio)
    délka: 03:42:16
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Milostný dopis Jana Kubiše

Vítězslav Vaculík v roce 1949
Vítězslav Vaculík v roce 1949
zdroj: archiv pamětníka

Vítězslav Vaculík se narodil 7. května 1930 v Novém Jičíně. Rodina vlastnila ve městě velkosklad s ovocem a zeleninou a tři obchody. Právě v jednom z nich se na konci roku 1937 seznámila pamětníkova sestra Vilma s Janem Kubišem, který tehdy sloužil na Opavsku u XIII. strážního praporu. Několik dalších měsíců se pak Vilma a Jan scházeli. Brávali s sebou také tehdy sedmiletého Vítězslava. Milostný příběh skončil, když Němci obsadili pohraniční oblasti Čech a Moravy a Jan Kubiš musel pohraničí opustit. Nikdo z rodiny o něm až do atentátu na Reinharda Heydricha nic nevěděl. Vítězslav Vaculík o něm více než sedmdesát let raději nemluvil. V říjnu 1938 musela rodina Vaculíkových ze dne na den opustit Nový Jičín. Spadal totiž do Němci zabraného pohraničního území a místní český četník přišel večer upozornit otce, že se nachází na seznamu lidí, kteří mají být zatčeni. Válku rodina prožila v Újezdci v okrese Uherské Hradiště a do Nového Jičína se vrátila až v roce 1946. Po válce pamětník vystudoval obchodní školu a pak Vysokou školu politických a hospodářských věd v Praze. Už v osmnácti letech vstoupil do komunistické strany a jejím členem zůstal i po roce 1990. Po studiu nastoupil na ČVUT, od roku 1968 tři roky pracoval ve Výzkumném ústavu telekomunikací a následně na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze, kde zůstal až do konce roku 1990. Půl roku ještě přednášel na Karlově univerzitě, než odešel do ústraní a přestěhoval se do Malé Morávky, kde žil i v roce 2016. Na vysokých školách měl čtyři kvalifikace - logiku, programování a programovací metajazyky vyšších úrovní, technologickou kybernetiku a filozofii. Publikoval bezmála tři stovky prací a studentům přednášel například dějiny Všesvazové komunistické strany a marxismu-leninismu. Vypráví, že měl vlastní, neortodoxní přístup k daným tématům, za což ho několikrát předvolali na ÚV KSČ. Nikdy ale neměl vážnější potíže, protože prý nad ním jakožto nad odborníkem drželo ochrannou ruku několik vysoce postavených politiků.