Bedřich Zedníček

* 1922

  • „To obsadili Němci a byli tam dozorci a normálně jsme dělali. Dělalo se tam hodně věcí pro armádu, tak tam byl drátem oplocený plot a bez legitimace tam nemohl nikdo přijít a to byla normální práce.“

  • „My jsme s tím kamarádem chtěli utéct a on mi říkal, že na jižní Moravě je skupina, která posílá vlakem lidi na práci, a tam že se přejde do Maďarska a z Jugoslávie to brali do Francie a k vojsku, a já už jsem vzkázal po švagrovi, že když nepřijdu domů, tak řekni, kde jsem, a až jsme měli jet, tak přišel, že mezitím gestapo je vybralo a pozatýkalo je, takže jsme nemohli nikam jet.“

  • „To bývaly poplachy, tak my jsme měli jít do sklepa a my jsme byli ve skladu a byly tam dlouhý i krátký desky a teď začali střílet na ty letadla, jak letěly, tak to padalo do té vody a najednou jsme slyšeli takový hučení a ten zvuk nedělal dobře a to byly bomby a my jsme byli kus od toho. Chytlo to činžáky a plynojem a pak ještě spadla kousek od nás, asi šedesát metrů, bomba. Pak jsme se šli podívat a viděli jsme poškozené činžáky, místo obchodu byla jáma a rozházené zboží. Potom za nějaký čas jsem utekl do protektorátu, domů, a tam jsem se odklidil.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Brno, 26.05.2016

    (audio)
    délka: 04:28:51
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Život je boj

dobové foto, rok asi 1926, Bedřich Zedníček
dobové foto, rok asi 1926, Bedřich Zedníček
zdroj: pamětníka

Bedřich Zedníček se narodil 30. července 1922 v Dlouhé Vsi poblíž moravského Kojetína Františku Zedníčkovi a matce Žofii. Dětství a mládí prožil ve Vrchoslavicích a ve Zlíně. Měl dvě sestry, starší Jiřinu a mladší Jindřišku. Jeho otec zemřel v roce 1933 na tuberkulózu a osamělá matka tří dětí sváděla tvrdý boj o živobytí. Pamětník nastoupil ve čtrnácti letech do učení a do zaměstnaneckého poměru do Baťových závodů ve Zlíně a vyučil se strojírenským modelářem. V roce 1942 odjel do Vídně na nucené práce, odkud se mu podařilo dvakrát utéct zpět do protektorátu. Po druhém útěku přečkal konec války v rodném kraji u strýce v obci Hoštice-Heroltice. Po válce znovu nastoupil do Baťových závodů, jež byly záhy znárodněny. Pracoval zde do roku 1989 a poté odešel do důchodu. Má dvě děti, syna Pavla, který se stal úspěšným hercem, a dceru Dagmar, jež pracuje jako psycholožka. Žije v Brně.