Marie Kroftová

* 1935

  • „Byl začátek května, asi třetího nebo čtvrtého května. V noci jsme slyšeli divný hluk na dvoře. Otec vyskočil, šel k vypínači a rozsvítil osvětlení na chaloupce kryjící studnu uprostřed dvora. Tam byl sloup a na něm lampa, která osvětlila téměř celý dvůr. Prostranství bylo plné německých vojáků. Nevěděli jsme, co se děje... Vlasovci s partyzány je někde zajali, možná v Hořovicích v kasárnách, nevím, a přihnali k nám. Měli jsme dvě velké stodoly se slámou a oni je do nich zahnali. Vlasovci měli prý hlavní štáb ve Stašově. Pátého května, když začala Praha volat o pomoc, tak tam všichni odjeli a zachránili ji.“

  • „Moji rodiče, respektive nejvíce maminka – já se jen pamatuji, jak pořád balila balíky. To nebylo jako dnes, že se to jen oblepí páskou. Vzala krabici, zabalila do papíru, převázala provázkem a poslala. Podporovala rodiny, které měly někoho v koncentráku. Dostala pak i nějaké poděkování, ale to se ztratilo. To bylo balíků! Já jsem si říkala: Ty by maminku určitě našli, místo Marie Havlíková, Kočvary psala do adresy odesílatele Marta Hálková, Lochovice. Lochovice jsou hned vedle a byla tam pošta.“

  • „Pak do Kočvar přišli Rusové, například přestříhali telefonní dráty, ukradli prasata, a dokonce i prasnici, která se měla prasit, někdo říkal, jak to někde opalovali a že v sobě měla spoustu selátek. Jinak nám nic neudělali. Maminka nosila hodinky, nechodila dělat na pole, ale starala se o drůbež a pracovala v zahradě. Nosila obyčejné dámské hodinky. A ten jeden voják říkal: ‚Dej mi je! Davaj časy!‘ Nabízel jí za ně pár koní. Taky měli hodinky spojené provázky, kde ruce a nohy nestačily. Oni vůbec hodinky neznali. Ale nesebrali jí je.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Žichlice (Plzeň sever) byt pamětnice, 20.04.2015

    (audio)
    délka: 02:22:55
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Šlo to od desíti k pěti celých čtyřicet let, v restituci nám nevrátili statek, ale ruiny

Marie Havlíková - Kroftová 1952
Marie Havlíková - Kroftová 1952
zdroj: archiv pamětnice

Marie Kroftová, dívčím příjmením Havlíková, se narodila 10. března 1935 v Praze-Podolí a rodiče si ji záhy přivezli do Kočvar (okr. Beroun). Otec Karel Havlík pocházel ze selského rodu a v roce 1933 zakoupil zdejší dvůr s téměř devadesáti hektary polností. Na statku žilo celkem sedm rodin a Marie chodila s partou dětí pěšky do školy v Lochovicích. Po okupaci v roce 1939 ponechaly německé úřady Karla Havlíka v čele skvěle vedeného hospodářství. Dalo mu velkou práci vyhnout se pozváním na hon a další akce pořádané německým správcem lochovického statku. Musel falšovat výkazy o úrodě, vypěstovali tolik, že zbývalo na štědrou podporu rodin, které měly své živitele v koncentračních táborech, a kdyby přiznal skutečnou úrodu, hrozilo by udělení protektorátního vyznamenání Svatováclavské orlice. Marie nastoupila v roce 1946 na víceleté gymnázium v Berouně. Hned po komunistickém převratu se dostaly Kočvary do národní správy. Otec strávil několik měsíců ve vazbě a maminku odsoudili k půlročnímu podmíněnému trestu vězení za údajné nepředání odvodu vajec. Gymnázium bylo zrušeno a Marie dochodila základní školu v Lochovicích. V roce 1951 komunisté hospodářství znárodnili a rodina se musela vystěhovat. Marii na čtyřleté gymnázium nepřijali, nezbylo jí nic jiného než nastoupit na jednoletou hospodyňskou školu v Berouně. Po jejím absolvování a studiu na obchodní akademii začala pracovat jako asistentka hlavního účetního ve stavebním podniku Posista, podnikatelství silničních staveb v Praze. Přestože jí práce šla a měla jako brigádnice při zemědělských pracích nejlepší výsledky, neprošla prověrkami, u kterých vyšlo najevo, že komise o ní a její rodině ví téměř vše. Vyčetli Marii i takové věci jako krátké starostování jejího otce v Žebráku na počátku třicátých let a z podniku ji vyhodili. Zaměstnání našla po dlouhé době v baličce karlínských pekáren a po nějakém čase se dostala díky své mistrové do provozovny a opravny elektrických spotřebičů družstva Napako. V roce 1959 se vdala za Jaromíra Kroftu a narodili se jim dva synové a dcera. Ten, sedlák tělem i duší, vzal za své žichlické jednotné zemědělské družstvo a dovedl ho k vynikajícím výsledkům. Marie byla doma s dvěma syny a dcerou a po návratu do práce spravovala ve družstvu účetnictví a měla na starosti i psaní kádrových posudků. Ulevilo se jí, když mohla odejít do důchodu a již neřešit nesmyslná hlášení a zprávy v komunistickém „absurdistánu“. V devadesátých letech vyjednala v restitučním řízení navrácení rodného statku, který dnes spravuje jeden z jejích synů.