Arnošt Hrudník

* 1926  †︎ 2014

  • „Já o tom nikdy nemluvil. Já to považoval za povinnost a za vyřízené. (Jste rád, že jste to udělal?) Ale víte, že ano? Protože člověk nabyl nějaké statečnosti a samostatnosti. Hlavně, že člověk zůstal takový od začátku až do konce. Tenkrát byla těžká doba, ale nebyla složitá. Kdo vydržel tak, jak byl, musel být spokojený. Nic nemít na svědomí.“

  • „Jednou jsem šel domů, tenkrát se nesmělo svítit, všude byla tma jak v pytli. Aby se nemusel obcházet celý blok baráků, tak tam byly všelijaké uličky. Já jsem šel a zastavili mě nějací lidi. Povídali: ‚Lhotka?‘ s nějakým divným přízvukem. Já povídám: ‚To jdete, hoši, špatně, Lhotka je tamhle a vy jdete tam. Pojďte, já vám ukážu, kde to je.‘ Tak jsme to obešli, když už tak šli, a povídám, že je tam dovedu. Oni že tudy ne, že musíme jít nějakou cestou. Já povídám: ‚Cestou ne, tam jsou Germáni, přepadové komando, bývá tam často.‘ Byli tam a čekali na ně. Potom jsem tam šel, dovedl jsem je až ke Lhotce a koukám, on je tam Olda Báčů, Franta Machátů a Mirek Štěpánků, co mě učil to kino. Tak oni povídali: ‚Teď už víš, kde jsme, nechceš nám pomáhat?‘ Já povídám: ‚Co by ne, tak jo.‘ A už jsem byl u nich. Ale zbraně mi nedali, až za tři měsíce.“

  • „Pak se stalo, že Vašek Trubáků měl takového střelného prachu. Já nevěděl, kde to bere. On rozdělával náboje, granáty, pancéřové pěsti a vyklepával střelný prach. Já povídám: ‚Vendo, na co to děláš?‘ ‚Vyhodíme do povětří most.‘ Tak toho bylo moc, těch rozbušek, kdyby některá nechytla… Bylo jich dvě stě. Ve škarpách byly vozy s Němci, všude byli Němci a teď bylo potřeba mezi nimi to převézt na ten most. Vašek se bál, já povídám: ‚Pojď, já se nebojím.‘ Tak jsme vzali trakař jeho, nasekali jsme lučinu, přikryli jsme to hodně vysoko, dali tam kosu a jel jsem. A víte, že si mě nikdo nevšiml? Projel jsem mezi tolika Němci. On to obešel a nechtěl věřit tomu, že mě Němci pustili.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Čerčany, 16.07.2014

    (audio)
    délka: 03:30:49
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Když už jsi tady, nechceš nám pomáhat?

Arnošt Hrudník, kolem roku 1945
Arnošt Hrudník, kolem roku 1945
zdroj: archiv pamětníka

Arnošt Hrudník se narodil 6. 2. 1926 ve Vídni ve smíšené, česko-rakouské rodině. Otec byl Čech, matka Rakušanka, válečná vdova. V rodině Hrudníkových se postupně narodilo sedm sourozenců, Arnošt byl třetí nejstarší. Ve dvou letech ho předali na výchovu prarodičům z otcovy strany do Tršic u Olomouce. Když mu bylo deset let, prarodiče zemřeli a Arnošt putoval do dětského domova v Moravském Krumlově, kde zůstal až do záboru Sudet na podzim 1938. Z dalšího dětského domova v Uherském Hradišti přešel v šestnácti letech do učení. Vyučil se obuvníkem v Drnovicích u Blanska. Na podzim roku 1944 se stal spojkou partyzánského družstva Nazdar. Nosil zprávy mezi jednotlivými partyzánskými skupinami, které operovaly v regionu (skupina Generál Svoboda, skupina Jermak), převáděl ukrývané osoby, zúčastnil se i několika akcí. Mezi partyzány zůstal až do května 1945. Po absolvování základní vojenské služby v letech 1948-1950 se oženil a přestěhoval se do Kolína. Pracoval jako obuvník v družstvu Snaha Mnichovice a toto zaměstnání vykonával devětačtyřicet let. V roce 1959 se po třiatřiceti letech setkal se svými rodiči a sourozenci ve Vídni. Pan Arnošt Hrudník zemřel 7. 9. 2014.