Marie Buchtová

* 1931  †︎ 2024

  • „Bydleli jsme na Pasekách a měli malé hospodářství. Za druhé světové války u nás přebývali dva partyzáni v podkrovní světničce. Až jedenkrát se stalo, že jeden z nich přišel moc potlučený na schůzku. Partyzáni se ptali, co se mu přihodilo. Zapíral, že se naboural, zapíral pořád. Nakonec ho prošacovali a zjistili, že má u sebe papír se jmény všech z organizace. Jednoho dne si na něho počkali a zastřelili ho, když šel k nám. Pochovali ho nad Březnicí do lesa.“

  • „Gestapo mělo lidi, tak začalo zatýkat. Stalo se to v prosinci 1942. Mysleli, že na Vánoce budou všichni doma. Tak hned po dvanácté hodině nebo k jedné hodině vybrali jednu rodinu ve Zlíně a pak se vydali na Březnicu. Přišli k nám a sousedům přes kopec. My v tu dobu zrovna šli do kostela na jitřní. První šla stařenka s bratrem a sestrou, té bylo deset a bratrovi sedm roků. Za nimi šel tatínek a já jsem šla poslední, že je dohoním. Maminka zůstala doma s tříměsíční Libuškou. Byla krásně jasná noc a bylo vidět daleko. Jak přišla stařenka na kopeček, uviděla mnoho lidí. Vrátila se, varovala tatínka a ten stihnul utéct do lesa. Já jsem se s nima potkala, když jsem zavírala branku. Tak jsem si říkala, co se to děje, tolik lidí? Povalili mě, utíkali a už tloukli na maminku, aby jim otevřela. Mezitím se vrátila stařenka s děckama a museli jsme jít všichni do chalupy. Tam bylo zatím boží dopuštění, všechno přeházené hore nohama, maminku bili, aby se něco dozvěděli. Když nic nenašli, tak obě dvě ženské, maminku i stařenku, odvezli s sebou na gestapo do Zlína. My jsme zůstaly doma, děcka a malá, tříměsíční Libuška. Postarali se o nás sousedé. Sousedka měla také malé dítě, tak ji přišla nakojit.“

  • „Pak už to mělo spád. Přijely náklaďáky s vojákama z Holešova. Zastavili na dědině a vydali se k lesu. Když přišli do lesa, zjistili, že je bunkr obsazený. Před vchodem stály lyže a z komína se kouřilo. Obstoupili ho, vyzvali partyzány, aby vyšli ven. Strhla se přestřelka, jedni se bránili, stříleli, tak je postříleli. Byli tam tři zabití a jeden raněný. Tatínek vyšel ven nezraněn. Vojáci vyhodili bunkr do povětří. Pak se vydali k Bohuslavicím pěšky. Posbírali mrtvé a vyšli z lesa. Nějaký rolník z Bohuslavic tam rozvážel na saních hnůj. Přikázali mu, aby se obrátil a jel s nimi na Březnici. Naložili mrtvé a tatínek šel za nimi svázaný.“

  • "Určitě, že byl strach. Protože, to víte, jak první voják vyšel z lesa, tož náš strýc ho šel přivítat. Teta na něho křičí: ,Nechoď tam, vždyť to jsou Němci.´ Němci nešli do lesa, Němci se báli lesa. A on povídal prý: ,Prosím tě, myslíš, že to nepoznám?´ Tak si šel s ním připít. Objali se a připil si s ním."

  • "Dvakrát jsme měli znárodněný veškerý majetek, jedenkrát za Němců a podruhé v osmačtyřicátém roku. Tak jenom chci připomenout takovou historku, že, jak jsme museli dát krávy do kravína, tak ta jedna se nám vrátila zpátky domů."

  • "Já myslím, že to je stejný, válka je válka. A je to škoda, protože krásné domy vystavěné a všechno shořelo. Všecko dole, všecko. Všecko zbořené. Je to škoda. Je to škoda, kterou lidi pracně nadělali a je to zničené."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Zlín, 01.04.2014

    (audio)
    délka: 50:00
    nahrávka pořízena v rámci projektu Paměť národa (ve spolupráci s Českou televizí)
  • 2

    Březnice, 02.04.2019

    (audio)
    délka: 59:46
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Byli jsme nepřátelé říše, protivili jsme se osudu a pykali za to

Současná fotografie
Současná fotografie
zdroj: Paměť národa

Marie Buchtová, rozená Durajová, se narodila v Březnici ve zlínském okrese 22. ledna 1931. Rodina od počátku druhé světové války spolupracovala s odbojem a ukrývala partyzány. Na 1. svátek vánoční roku 1942 začalo zatýkání gestapa, které odvedlo maminku Marii a babičku Reginu, otci se podařilo uprchnout. Po další vlně zatýkání a výslechů obklíčili 29. ledna 1943 němečtí vojáci bunkr odbojářů, živého zajali jen Ladislava Duraje a jednoho partyzána. Rodiče pamětnice a její babička stanuli před soudem v roce 1944. Otce popravili 22. června 1944 v Breslau ve Slezsku (dnešní Vratislav v Polsku), obě ženy dostaly několik měsíců vězení. Marie Buchtová pracovala od roku 1947 u Bati. V roce 1949 se vdala a o rok později se jí narodil syn. Vyučila se prodavačkou a až do důchodu pracovala s manželem v obchodě v Březnici. Zemřela 11. března 2024.