Blažena Baborová

* 1935

  • „Přišli k nám asi dva pohraničníci. Řekla bych, že táta musel jednoho z nich poznat. Převáděl, když měl [dotyčný – pozn. aut.] službu, musel se s ním domlouvat, kdy bude mít službu, kdy může otec převést lidi a nic se jim nestane. Určitě měl domluvenu i tuto dobu, že půjdeme a že to bude bez problémů. Když pohraničník přišel, otec ho poznal. Podle výslechových spisů (které už nemám, dala jsem je bráchovi) se táta na něj obrátil a řekl mu: ,Ty …!‘ – ošklivé slovo, já je opakovat nebudu. A jako by se na něj vrhl, ale nic mu neudělal, protože i ve spise je uvedeno, že táta měl pistoli, ale nebylo z ní vystřeleno. Nevím, proč pohraničník vystřelil. Táta to dostal rovnou do srdce a jednu ráno do kotníku, byl na místě mrtvý. Spíše si myslím, že ho pohraničník zastřelil z důvodu, že táta by byl svědek, že mu pomáhal při přechodech. Také by ho zavřeli. Když byl táta mrtvý, nic se nestalo, vše se svádělo na Anděla.“

  • „Některé [odsunuté Němce – pozn. aut.] odstěhovali na Západ a některé na Východ. To vím, že tak to bylo. Když jsme byli potom v Biedermeieru, byla tam s námi Němka, pomáhala mámě a tak. Vím z vyprávění, že měla být odsunuta na východní část [Německa – pozn. aut.]. To se ví, kdopak chtěl na Východ? Nikdo. Říkali, že ji táta převedl na Západ. Prostě najednou už nepřišla. Vím, že tak nějak říkali, že ji táta převedl na západní zónu.“

  • „Asi kolem desáté hodiny jsme odešli. Nic jsme nevěděli, prostě jsme šli. Byla to velká skupina, také asi šest dětí. I jedna malá holka, které rodiče řekli, že jdou na ryby. Potom řekla, že víckrát na ryby nepůjde. Šli jsme směrem [k hranici] od Františkových Lázní. Někdo musel tátu prásknout, protože už na nás čekali. Nebylo to úplně na hranicích, k hranicím zbývaly ještě možná dva kilometry. Ten, kdo to prásknul, musel vědět trasu, kudy táta půjde, protože už tam na nás čekali. Když jsme měli přejít silnici, pohraničníci se objevili, rozsvítili: ,Stát!‘ Pak přišli k nám, nevím, co se tam dohadovali. Dalo by se říct, že tátu zavraždili, protože my jsme neutíkali. Všichni jsme zůstali stát, byla tam cesta a z jedné strany louka, nebylo kam utéct.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Cheb, 05.12.2013

    (audio)
    délka: 02:21:05
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy železné opony - Iron Curtain Stories
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Táta se jako západní odbojář nemohl smířit s tím, že tady komunisté vyhráli

Blažena Baborová
Blažena Baborová
zdroj: Eva Palivodová

Blažena Baborová, rozená Andělová, se narodila 7. února 1935 nedaleko Nitry na západním Slovensku. Její otec Jan Anděl odešel v březnu 1939 přes Polsko do Francie, kde vstoupil do cizinecké legie. Po vypuknutí druhé světové války byl přeřazen k československé branné moci. V červnu 1940 se zapojil do bojů ve Francii. Po její kapitulaci odjel jako voják československé zahraniční armády do Británie. Roku 1944 bojoval u Dunkerque. Po válce se stal národním správcem hotelu ve Františkových Lázních a po komunistickém převratu v únoru 1948 převáděl lidi přes hranice do Německa. Dne 11. dubna 1948 převáděl svoji rodinu s dalšími lidmi. Skupina však byla zadržena strážmistry Sboru národní bezpečnosti a při vzniklé potyčce byl Jan Anděl zastřelen. Těhotná matka pamětnice Pavla Andělová byla dva měsíce držena ve vyšetřovací vazbě, po propuštění se jí narodila druhá dcera. Rodina nadále žila ve Františkových Lázních. Blažena se v Novém Městě nad Metují vyučila hodinářkou a krátce tuto profesi vykonávala v Aši. Poté pracovala jako prodavačka v klenotnictví v Chebu, po mateřské dovolené byla zaměstnána v lázeňském zařízení ve Františkových Lázních. Vystudovala večerní ekonomickou školu, pracovala jako účetní v uhelných skladech a v lázeňském středisku Balneo. V roce 1990 odešla do důchodu.