Milan Štěpánek

* 1929

  • „Já bych se snad ještě k tý době zmínil zpátky k tomu skautu. Protože od mládí jsem skautoval … ono se řekne, starý skaut. Ale starý skaut … fyzicky starý, ale jako skaut … vemte si, skaut nám likvidovali Němci, nám bylo šest let, tak nám skaut v 39. roce likvidovali Němci. Přišel rok 45, obnovil se skaut, my jsme byli čtrnáctiletí kluci, dva roky jsme skautovali, přišel únor 48 a skaut byl opět zrušený. A to tedy na dvacet let. Až do roku 68, kdy už jsme jako starší chlapi ten skaut obnovili znovu. My jsme, hradecký čtyřiadvacátý oddíl, objevili takové nádherné místo blízko Litomyšle, Svitav, Proseče. Toulovcovy maštale. Tam jsme založili skautský tábor, můžu říct, že ten tábor přežil i pionýra a ten tábor slouží skautu dodneška.“

  • „Vnučku jsem teda poprvé uviděl po třech letech. Potom se to trochu zlepšilo, takže nám bylo umožněno ... dokonce když byl syn v Norimberku, což nebylo tak daleko, tak jsme mohli na čtyři dni, někdy i na sedm dní, dvakrát do roka do toho Německa zajet. Pokaždé, když jsme se vrátili, jsme byli předvoláni na pohovor. Ten pohovor byl: „S kým jste se stýkali, kdo tam je, jak tam žijí, znáte nějaké emigranty, nedělali na vás nátlak nikdo a tak dále.“ Takže prostě, to proběhlo pokaždé, takové nepříjemné vyšetřování.“

  • "Byl jsem povolán k nástupu vojenské služby. Nastoupil jsem vojenskou službu beze zbraně, tehdá jsme netušili, co to vůbec PTP je. Vzpomínám na první den 1. října 1950. Jsme stáli ráno, první nástup, jsme stáli na zámku Děčín, zámek zdecimovaný po rusákách. Mlha od Labe, vyšel takový nerudný kapitán, připadal mi jako poručík Dub ze Švejka, a prohlásil: „Víte, co jste? Vy jste vyvrhelové lidské společnosti.“

  • „Protože jsem menší postavy, byl jsem přidělen na práci v nízkých štolách. Přede mnou byl Polák se sbíječkou. Mimochodem nerozuměl jsem mu ani slovo. On ležel na břiše, já jsem seděl za ním s dlouhou lopatou. To, co on narubal, to jsem odhrnoval na pás, z kterého to padalo do vozíku. Neexistovaly žádné ochranné pomůcky. Večer jsem plival černý prach.“

  • „Někdy v srpnu dorazili dva pánové s úředním listem, že se znárodňuje naše firma. Přijeli na dvůr a všichni dělníci se kolem nich seběhli. Tehdy začínala poněkud divoká doba. Otci byl předložen zmíněný list. Ten jen řekl: ‚Ano, jsem si toho vědom.‘ Pak zabavili knihy, vzali pokladní hotovost. Otec přišel domů a povídá: ‚Tak jsme přišli prakticky o všechno…‘ A pak dodal s úsměvem: ‚Ale do dvou let se to stejně všechno posere a oni mi to vrátí zpátky!‘“

  • „Přišel jsem domů a říkal jsem manželce: ‚Tak zase budeš prát modráky! Ředitel mi dal podmínku, že musím vstoupit do strany.‘ Ona si ale vzpomněla: ‚Ale ředitel našeho dětského domova je v Československé straně socialistické. A dělá ředitele!‘ Asi za dva dny přišla, že by mě okamžitě vzali. A patří dokonce do Národní fronty. Říkal jsem jí, ať to vyjedná. Pozvali mě do autoklubu – prosklená velká okna, elegantní sedadla. Samá bývalá smetánka – profesor, hradecký podnikatel a tak dále. Přihlásil jsem se. Asi za dva měsíce byla v práci porada a rozloučení s odcházejícím obchodním vedoucím. Ředitel si mě tam nechal, když všichni odešli a ptal se: ‚Jak jsi na tom politicky? Přihlásil ses do strany?‘ Já na to: ‚Ano, soudruhu řediteli, jsem členem strany!‘ Hrozně se divil, členem které strany to vlastně jsem,“ směje se Štěpánek. „Ředitel mi říkal: ‚Dokážeš si představit, jak půjdeme na ústředí komunistické strany? Tam se ukazuje na vrátnici členská legitimace! Až ukážeš tu svoji, tak tě vrátný rovnou zastřelí!‘ Asi po třetí vodce mi říkal: ‚Ale doběhl jsi mě pěkně! To se musí nechat.‘“

  • „První dojem byl děsivý. Za války nebyl objekt moc udržovaný. Byli tam ubytovaní ruští vojáci a to byla zkáza, místy to bylo až nechutné. Do té doby jsme vůbec nic netušili. Nikdo jsme neměli sebemenší tušení o nějakém PTP. Nevěděli jsme, co nás čeká. Nejprve jsme si napěchovali slamníky a šli jsme fasovat uniformy. A to nás už trochu zarazilo. Měli jsme totiž oblečení po německých vojácích, kdo měl štěstí, tak po Američanech. Ale každopádně nám přišlo divné, že pro nás ani nemají pořádné uniformy.“

  • „Říjen, válela se mlha. Po první ranní rozcvičce jsme nastoupili. Každý byl v něčem jiném, handlovalo se. Přišel takovej malej nerudnej kapitán. Připomínal mi jednoho poručíka ze Švejka. První jeho slova byla: ‚Víte, kde jste? Víte, co vy jste? Jste vyvrhelové lidské společnosti! Ale my si s váma poradíme!‘ Samozřejmě, že jsme byli překvapení. My jsme se neznali. Nevěděli jsme, že je tam šedesát procent synů sedláků a tak podobně. Byl to ukrutný zážitek. Najednou se objevilo asi šest kluků v podvlíkačkách. To byli východňáři, baptistického vyznání. Odmítli nosit uniformu, tak je vyhnali na nástup jen ve spodním prádle. A jaká byla tehdy zima! Pak už nám bylo naprosto jasný, že o co tady jde.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Hradec Králové, 27.06.2013

    (audio)
    délka: 01:26:23
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 2

    Pardubice, 16.08.2021

    (audio)
    délka: 45:46
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Královehradecký kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Skaut
Skaut
zdroj: archiv pamětníka

Milan Štěpánek se narodil 1. srpna 1929 v rodině prvorepublikového podnikatele v Nechanicích u Hradce Králové. V roce 1948 jim podnik znárodnili, otce umístili do tábora nucených prací a Milan Štěpánek v roce 1951 nastoupil službu u PTP. Po vojně pracoval jako řidič pro Ingostav Brno, v roce 1958 byl odsouzen k 25 měsícům odnětí svobody za rozkrádání majetku. V roce 1968 se angažoval v obnovené skautské organizaci. Od roku 1974 aktivně spolupracoval s StB pod krycím jménem Štěpán, podle záznamu v archivu se „snažil vyvíjet činnost nad rámec svěřených úkolů“. V roce 1979 emigroval jeho syn do SRN, v roce 1981 byl znovu vyšetřován pro trestnou majetkovou činnost. Po sametové revoluci znovu působil ve skautu a sdružení bývalých příslušníků PTP: V roce 1979 Milana Štěpánka nečekaně pozvali k výslechu, na kterém se dozvěděl, že syn s rodinou během zájezdu do Jugoslávie emigroval. V Německu se mu narodila dcera, kterou pamětník mohl podle svých slov spatřit až ve věku tří let. V archivním záznamu však stojí, že syn emigroval v roce 1980 a Milan Štěpánek jej navštívil v Kielu ještě v témže roce, podruhé v roce 1981 a návštěvy potom mohly probíhat zpravidla dvakrát ročně. V roce 2021 žil v Hradci Králové.