Evžénie Škubalová

* 1934

  • „Bydleli jsme v činžáku v prvním poschodí. Pod náma byl obchod, koloniál. Ten, co tam byl vedoucí, bydlel ve čtvrtým poschodí. Ten přišel, že bude z našeho balkonu mluvit k lidem. Máma to nechtěla dovolit, ale on si to vynutil, protože jak byla sama, tak si na ni kdekdo ledacos dovolil. Mluvil, mluvil a v podstatě to dopadlo tak, že se mu nic nestalo, ale 2. května tady posbírali jednadvacet lidí a v Lazcích je popravili. Proč to bylo, to nevím, ale fakt je ten, že tam každý rok jezdíme na pietu. Vzpomínka toho 2. května. Konec války byl až pátého nebo kolikátého v Praze. Jenomže u nás v Přerově začalo to povstání. Mně bylo jedenáct roků.“

  • „Protože jsme bydleli v jedné místnosti, tak otec večer říkal, že když už ho nesebrali, tak už ho neseberou. V sobotu chodil do práce a to už se nevrátil. Tak to skončilo. Potom měla maminka možnost jít za ním do věznice tady v Přerově. Chtěl nějaký oblečení. Takže vím, že mu nesla triko a kabát. A potom je převezli do Olomouce. Tak tam nesla chleba, protože se dozvěděla, že nemají co jíst. Potom byl v Kounicových kolejích, tak tam už nebyla. Odtamtud jsme dostali taky nějaký dopis. Z Kounicových kolejí už šel do Osvětimi. Žil ještě deset měsíců od té doby, co ho vzali. Pak jsme dostali úmrtní list a balík z Osvětimi a byly tam klíče, kabát, to triko, a dokonce i snubní prstýnek. To byla tehdy maminka hrozně překvapená.“

  • „Alespoň mám maturitní vysvědčení, ale nedostala jsem umístěnku. Pustila jsem si pusu na špacír a říkala jsem, jak to bylo, že za války kdyby nás nepodporovali, takový, jako byl Štěpán Klein, co měl sodovkárnu, ten byl na tom potom taky špatně. Sedával ve svým domě u okna na vozíku. Nevím, jak skončil. Ten nám taky pomáhal. Páter Bílek, toho si pamatuju, ten k nám chodíval. Jestli dával peníze nebo i něco donesl, to nevím. Ono je kolikrát lepší nevědět než vědět. Tak jsme přežili. Ona, protože jsem řekla, že místo komunistů matka volila národní socialisty - tehdy bylo: volte 1, volte 2, volte 3, volte 4 - tak mě tehdy nechtěla nechat maturovat.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Přerov, 07.12.2012

    (audio)
    délka: 01:36:25
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Z Osvětimi poslali i snubní prstýnek

Evžénie Škubalová (Skočovská) v dětství
Evžénie Škubalová (Skočovská) v dětství
zdroj: archiv pamětníka

Evžénie Škubalová, dívčím příjmením Skočovská, se narodila v roce 1934 v Přerově. Její otec Josef Skočovský se v podniku Optikotechna v Přerově zapojil do odboje. V únoru 1942 byl zatčen a po věznění v Přerově a v Kounicových kolejích v Brně byl převezen do Osvětimi, kde 9. listopadu 1942 zahynul. Rodinu potom podporovali přátelé, z nichž velká část byla organizována v České straně národně socialistické. Po únoru 1948 bylo několik z nich komunistickým režimem ve vykonstruovaných procesech odsouzeno na dlouhá léta vězení. Dnes žije pamětnice v Přerově.