Ladislav Minář

* 1925

  • „Vy jste byli někde nasazení v těch Lidových milicích?“ „No na Půčkové chatě na Trojáku (u Bystřice pod Hostýnem – pozn. autora). To nás v noci vzbudili, vyfasovali jsme ostrý, zásobník. Tam chytali nějaký protistátní živly. My jsme to obstoupili. Pak já jsem to viděl v televizi, tak já jsem tam byl osobně. No to jsme jeli v noci, dlouho nikdo nevěděl kam. Z Olomouce pak jsme vyjeli. V Olomouci jsme dostali školení. Ráno se rozšeřilo. My jsme byli schovaní na okraji lesa. Tam byla ta Půčkova chata na Trojáku, tam měl někdo spát. Oni už měli zprávy nějaký před tím, to já nevím, to nebyla naše věc. Já jsem tam byl jako voják. A kdyby někdo utíkal, tak kdyby nestál, tak jsme měli střílet. Takovej jsme měli rozkaz. Proto nám dali ostrý. Ale nic neutíkalo. Vyšel ven ten estébák v civilu, tam si v kopcích uřezal lískovicu a tam dělal vejprask. Vyslýchali ho a pak ho vedli. Vedle mě seděl v autě a vezli ho na policii.“

  • „Tak kde byla česká dědina, tak to oni přešli. Byly tam ty tanky, co přijížděly potom. Třeba zaspal, narazil do elektrickýho sloupu, zbořil ho. Oni byli ospalí, myslím, jeli furt. Transporty jezdily pak, když už jely domů, tak přes Zborov jezdily. A ti první, ti byli taky s koníčkama a tak. Sháněli jídlo a v tom obchodě chtěli vajíčka a něco na jídlo. Oni měli už potom naše peníze, takový prozatímní. Ne ty originál naše, ale nějaký měli vydaný peníze, za který nakupovali normálně. To platilo u nás jak naše peníze.“

  • „Měli tam tři ty hnízda do kříže. Tak tam by nebyl po té silnici prošel, myslím, nikdo, pokud by to nezaplynovali nebo něco. A pak nikdo nešel, no tak ti vojáci v sobotu odpoledne o třech hodinách odešli. Pušky na ramenách. Já jsem tomu jednomu nesl pušku. Ještě mně ji půjčil. Pak jsme se s nimi rozloučili. Oni šli na Grulich, na to opevnění, a my jsme šli po svých. Pak v neděli ráno přijeli Němci. Přijeli, v dědině zastavili. Tam byl konzum. Ten musel prodavač otevřít. Oni měli hlad. Tak vzal padesátimarkovku, takovou červenou, jako dneska padesátikorunu řekněme, a šel si koupit jídlo. On za tu padesátimarku papírovou dostal náruč rohlíků, hromadu salámu a ještě kořalku a teď nevěděl, co s tím. Se divil, jak je u nás lacino.“

  • „Třeba se rozšroubovaly koleje, když byla nějaká hláška, že pojede vojenskej vlak. Zas oni někteří měli známý na těch drahách. V zatáčce u Rudy (Ruda nad Moravou – pozn. autora) jsme rozšroubili koleje v noci a pak jela lokomotiva s tím vlakem a tím odstředivým tlakem to vyjelo z kolejí a do řeky.“

  • „My jsme z Klášterce, začne kopec. To byl sníh a oni měli normální kola. Zadní gumy neměli. Normální kola, okutý dřevěný loukotě, a to jde tím sněhem těžko. Koníčky měli dost slabý, a tak jsme před nima pod každej vůz museli dát páru a pomoct jim. My jsme mysleli, že jdou někde jenom do Zborova a že pak půjdou sami. A on nás táhl. My jsme se jen tak trošku oblíkli. Jsme si mysleli, že se za chvilku vrátíme. Až do Heřmanic (Horní Heřmanice u Štítů – pozn.autora), až na kopec do Heřmanic jsme museli s nima jet. A vzepřít jsme se nemohli, protože by nás mohli zastřelit. A tam teprve odtud jsme mohli jít domů a ti zajatci, ti šli všichni pěšky hladoví. To byla bída. A oni, tam je jakási stodola za tím kopcem na pravé straně, to jsme nevěděli. My jsme byli rádi, že jsme se sebrali a pustili nás domů. Pak jsme se později dozvěděli, oni je tam dali né do stodoly, ale k té stodole na větr. Ti vojáci ruští museli spát venku na větru a některý utekli mimo vítr, kde nefoukalo, tak to tam postříleli, co jde, a to ostatní šlo dál na druhý den. To my už jsme s nima nejeli, my jsme se vrátili.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Zábřeh na Moravě, 19.10.2009

    (audio)
    délka: 02:08:45
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

To co jsme se učili za první republiky, padlo, dějiny byly najednou jenom německé

Ladislav Minařík (na vojně-1948)
Ladislav Minařík (na vojně-1948)
zdroj: archiv pamětníka

Ladislav Minář se narodil 23. března 1925 ve Zborově u Zábřehu na Moravě. Byl svědkem zatýkání českých obyvatel obce gestapem. Ke konci války pomáhal partyzánům v okolí. Zúčastňoval se i záškodnických akcí. Po únoru 1948 vstoupil do KSČ a roku 1950 do Lidových milicí. Byl velitelem družstva. Po srpnu 1968 vystupuje z KSČ i z Lidových milicí. Od roku 2000 je předsedou Českého svazu bojovníků za svobodu v okrese Šumperk. V současnosti žije v Zábřehu na Moravě.