plukovník v. v. Jozef Haríň

* 1921  †︎ 2007

  • „Karol potom říkal: ‚Co teď budeme dělat?‘ Karol sedl, chudák, u potoka na Bečvě, přišel jsem k němu, on byl celý zoufalý. Povídám: ‚Karol, máme ještě jedno východisko. Jít na Slovensko a najít nějakou partyzánskou skupinu anebo najít partyzánskou skupinu na Moravě.‘ Potom říkal: ‚Tak pojďme na Slovensko.‘ Ale Karol věděl, že s průstřelem [ramena] nedojde daleko.“

  • „Grajzel skákal první, Karol skákal druhý, já jsem skákal poslední. Já jsem viděl oba, když jsem vyskočil, protože to je jedno za druhým. Sedíš na díře a nohy jsou spuštěné dolů. [Balíky za vámi.] Ano. A když je červené světlo, tak pozor, a když zelené, tak go. English. Skočíš. Takže se jen tak visíte. To je moment. To je tak rychlé. Nás to naučili v parašutistické škole, aby rozptyl [výsadku] byl co nejmenší.“

  • „Já jsem měl i tvář poškrábanou. Když spadnete na tvrdou zem, tak se to stává. Karol měl více odřenin, i na tváři i na ruce. Ten zase padnul na větve. [Větve] se obyčejně zlomí a [člověk se] škrábne. Grajzel podle všeho nedopadl na stromy, dopadl dobře. A mohl zůstat s námi. Možná, že by skupina dopadla jinak.“

  • „Já už jsem byl zvědavý, jak Rudá armáda vypadá. Stál jsem na trati a vtom... [dále vydává Jozef Haríň jakýsi zvuk, snad tím naznačoval zvuk letadla – pozn. aut.] Podívám se nahoru, lehnul jsem na zem, koukám dalekohledem a Gornický hned: ‚Nestřílej, nestřílej, my jsme partyzáni.‘ Tak přišel: ‚Partyzáni.‘ Přišla tam, Rudá, ne tak nádherná, ale bojová armáda v průzkumu.“

  • „To byla americká základna, kde jsme dělali výcvik, ale byli tam Angličané. Vedle nás, blízko, se také cvičili [není dobře rozumět, ale snad „titovci“, tedy partyzáni Josipa Tita – pozn. aut.]. Těch bylo asi dva tisíce. Oni se strašně stavěli. Oni hráli fotbal a Taliáni už tehdy bojovali rozdělení proti Mussolinimu. Ti byli na naší straně tedy a ti, co byli zase na straně německé, bojovali s Němci proti vlastním Italům a Američanům.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Štiavnička, 13.05.1998

    ()
    délka: 
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

To se musí prožít, to vám nikdo nevěří

Jozef Haríň
Jozef Haríň
zdroj: archiv Martina Reichla

Plukovník v. v. Jozef Haríň se narodil 11. října 1921 v Ružomberku v tehdejším Československu. Vychodil obecnou školu, vyučil se automechanikem a poté odešel pracovat do textilní továrny v obci Rybárpole u Ružomberku. Dne 10. září 1941 narukoval do slovenské armády, sloužil u 1. autopraporu v Nitře a po prodělání kurzu řidičů nákladních vozidel sloužil u 11. autopraporu v Banské Bystrici. Od ledna do července 1942 sloužil jako skladník autodílů u autopraporu v Prešově. V červenci 1943 byl přesunut do zajišťovací slovenské divize v běloruském Minsku, ale hned v září 1943 byl stažen a přesunut do Itálie do pracovní technické divize, kde sloužil jako řidič nákladního auta v intendančním skladu. V březnu 1944 přeběhl k americké armádě v prostoru Monte Cassina ve střední Itálii a byl internován ve sběrném táboře u Neapole. Od dubna do června 1944 pobýval u československé mise v jihoitalském Bari, kde se rozhodlo o jeho zařazení pro zvláštní úkoly. To znamenalo, že se stal aspirantem na parašutistický výsadek do Protektorátu Čechy a Morava. Od června do července 1944 prodělával parašutistický a bojový výcvik v anglo-americkém táboře v jihoitalském Brindisi a od července do prosince 1944 zpravodajský a šifrovací výcvik u československé vojenské mise v Bari. Byl zařazen do výsadku Embassy a dne 21. prosince 1944 byl s Karlem Mladým a Janem Grajzelem vysazen do protektorátu. Původně měli přistát u obce Břez u Kroměříže, ale omylem byli vysazeni u obce Prostějovičky u Prostějova. Jozef Haríň se po výsadku sešel s Karlem Mladým, ale s Janem Grajzelem, který měl u sebe materiál včetně radiostanice, kontakt ztratili. Karol Mladý se spolu s pamětníkem rozhodli pro odchod do vesnice Břez a plánovali se ohlásit na první kontaktní adrese. To však skončilo neúspěchem a ani kontakt s druhou adresou v Horní Bečvě u Rožnova pod Radhoštěm nebyl úspěšný. Parašutisté se tak rozhodli k odchodu na Slovensko. Už dříve postřelený Karol Mladý nepřežil přestřelku s příslušníky gestapa na moravsko-slovenském pomezí. Jozef Haríň vyvázl s průstřelem nohy. Díky pomoci místního hajného se nakonec dostal k sovětským partyzánům a zapojil se do partyzánské skupiny Rodina, působící mezi Velkou Bytčou a Makovem na západním Slovensku. Nejdříve figuroval jako velitel oddílu a poté i jako velitel průzkumné roty. Poté se sešel s 1. československým armádním sborem a od května do června 1945 působil v něm a s ním došel až do Prahy. Po válce dokončil důstojnickou školu a v roce 1946 odešel z armády. Vrátil se do Ružomberku a pracoval v administrativě. Zemřel dne 22. června 2007 ve slovenské obci Štiavnička u Ružomberku.