Miroslav Wildung

* 1919

  • „Přivezli mě z StB do olomouckého kriminálu. To bylo jako vysvobození. Protože na tom StB, tam byla zima. Protože se to stavělo na podzim a já už v tom lednu jsem tam byl. Výslechy byly, nemůžu říct, že by se s náma mazlili, ale nemůžu říct, že by to bylo hrozný. Protože ti, co byli zatčení, na StB vůbec nebyli. Akorát den jsme tam byli. Ti, který jsem neznal, přišli zrovna do Olomouce do kriminálu. Tam byla večerka až v deset hodin a tož od šesti hodin svítilo se tam ve dne v noci. Přikrýt, schovat ruky pod deku. To bylo neštěstí. Protože pak kopl do dveří, až vzbudil celou chodbu. Když se přikryl celý, to samo. To bylo zakázaný. Když vedli k výslechu, tak tam bylo číslo, jméno ne. Nasadili brýle a převáděli k výslechu. Tož tam něco bylo. Ale bití tam skutečně nebylo. To nemůžu říct, protože tam z nich dostali, co chtěli. Tam nemuseli...“

  • „Patřil jsem pod ně. Měl jsem obchod s ovocem a zeleninou. Já jsem jezdil na tu Moravu. Bydlel jsem ve Zlíně a tam dva kluci chtěli utéct. Já jsem tam nejel, ale moje auto jezdilo do Mikulova. Tehdy nebyly na hranicích dráty. Tehdy, když se zajelo na to pole, tak klidně kukuřicí šlo jet do Rakouska. Jenomže v tom Rakousku byla ruská armáda. Tam je pochytali. Nejenom je. Víc jich tam tenkrát pochytali. A z nich to vytloukli, že přiznali, že o tom vím, ač jsem u toho nebyl. Tak jsem dostal devět měsíců. To byl okresní soud. To jsem si odseděl v Mikulově v kamenolomu a přišel jsem dom. Po tom trestu jsem právě dostal podruhé TNP (tábor nucených prací).“

  • „Zažil jsem tam smrtelný úraz a poměrně brzo, co jsem přišel. Kluk, takový chlap, někde dole převáděl přes hranice. Byl to takový vysoký sportovec. Dělal tesařinu. Ty rozpěry, komíny, stavěl a takový věci. ,Kluci, mně se dnes nechce.' On byl takový skaut. Přivalilo ho to. Kámen z boku se na něj vyvalil. Dokud ten kámen měl na sobě, tak mluvil. Jak na něj pustili hevery, jak jsme to nadzvedli heverama, hotovo.“

  • „Když se dělal nástup, počítalo se. Tehdy jsem tam nebyl, ale vím to z vyprávění. Když se počítalo po pětkách, tak do první řady nikdo nechtěl. Protože ten Paleček (Albín Dvořák) - to byl první důstojník v Jáchymově, který tam velel, jinak tam byli samí poskoci - tak ten to klíčema třískal, jak chtěl, ty první řady. Tak do té první řady nikdo nechtěl jít. Když já jsem tam potom byl, tak tam byl nějakej ze Znojma. Dělal povozníka. Protože jeden čas jsem s ním dělal, tak jsem ho znal. Ten přišel na nástup v papučích. Na nástup se muselo přijít pořádně obutej a tak dále. Bachař na něj přišel, že je v papučích. Do korekce. Odvedli ho do korekce a za dvě hodiny ho vynášeli mrtvýho. Požár ze Znojma.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Měrovice nad Hanou, 20.09.2011

    (audio)
    délka: 02:36:58
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Udělali z nás tak velkou skupinu, že bychom mohli zbořit půl republiky

Miroslav Wildung v mládí
Miroslav Wildung v mládí
zdroj: archiv pamětníka

Miroslav Wildung se narodil v roce 1919 v Měrovicích nad Hanou. Přestože se podle svého tvrzení nikdy nezapojil do žádného odboje proti komunistickému režimu, byl dvakrát odsouzen k odnětí svobody. Poprvé v roce 1949 v tehdejším Gottwaldově na čtyři měsíce za spoluvinu na zločinu nedokonaného neoprávněného opuštění území republiky, které strávil ve vězení v Mušlově u Mikulova. Po propuštění byl nejprve jako nepřítel lidově-demokratického zřízení poslán do tábora nucených prací. Prošel tábory v Pardubicích a Frýdku-Místku. Když se konečně vrátil domů, byl za několik měsíců ve vykonstruovaném procesu určen jako vedoucí protistátní skupiny a za velezradu odsouzen k šestnácti letům vězení, propadnutí veškerého majetku a ztrátě čestných práv občanských. Propuštěn byl až na amnestii v roce 1960 po 7 letech, 8 měsících a 16 dnech strávených v jáchymovských uranových dolech, kde prošel tábory Nikolaj a Rovnost. V době soudu byla manželka v pokročilém stadiu těhotenství a pamětník tak viděl svého syna poprvé, až když měl jeden a půl roku. Dnes žije se svou ženou Ludmilou Wildungovou stále ve své rodné obci.