Věra Vozáková

* 1935

  • "Doma docházelo k velkým hádkám, já jsem vždycky radši někam odběhla. Bratr totiž právě po těch bojích u partyzánů vstoupil do KSČ a tatínek byl zapřisáhlý sociální demokrat a komunisty neměl rád, takže mezi bratrem a tatínkem docházelo k rozbrojům. Bratr si z tatínka utahoval, že je buržoust, a já nevím, co všecko. Byly tam prostě mezi nimi takové veliké rozpory."

  • "S těmi Židy mám vzpomínku, protože několik židovských rodin v Předmostí bydlelo. Oni byli takoví podnikaví, takže měli obchůdky... A když začala válka, tak museli nosit pěticípé [pamětnice myslí šesticípé] žluté hvězdy s nápisem "Jude". Tehdy mně to nešlo do hlavy, pořád jsem se maminky vyptávala, proč nemáme taky to označení. A maminka mi to vysvětlovala, že ti židovští občané to musí nosit. A dokonce jsme měli takový přímý zážitek. Tatínek když dělal toho prodavače kůží, tak byl zaměstnaný v židovské firmě Polák a syn. A ta Polákova rodina zahynula komplet, měli, myslím, tři děti a všichni zůstali v Osvětimi. A vím, že měli u nás schované i nějaké věci, ale už si je nikdy nevyzvedli, protože se nevrátili."

  • "Můj takový nejsilnější zážitek z té doby – to mně bylo tak sedm, osm let – a byla jsem zrovna doma nemocná, takže jsem nechodila do školy. No a jednoho dne, bylo krásně, azurová modř na obloze, to byl rok tak 1942-43, s maminkou jsme byly v kuchyni a najednou jsme uslyšely takový hukot, jakoby dunění, a tak všichni Předmostští vybíhali ven z domů a dívali jsme se k nebi. Tam svítily takové stříbřité odlesky, letěl tam svaz protiněmeckých (amerických) letadel v takové letce, jeden na špici a pak se to zužovalo. A bylo to provázeno takovým duněním a ta letadla se krásně leskla... takže to byl ohromný zážitek. Maminka mě vzala do náruče a vynesla mě ven. Tak jsme se na to všichni dívali a byli jsme celí nadšení a vůbec nám nedošlo, že ta letadla letí někam bombardovat. A zažila jsem dva nálety. Při jednom myslím shodili nějaké bomby v Přerově u rybníka, poblíž nemocnice."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Pavlovice u Přerova, 20.04.2023

    (audio)
    délka: 01:23:30
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Kličkovala jsem na kole mezi tanky

Věra Vozáková během natáčení (2023)
Věra Vozáková během natáčení (2023)
zdroj: Post Bellum

Věra Vozáková, roz. Popelková, se narodila 30. září 1935 v Předmostí u Přerova. Její otec prodával kůže, matka byla v domácnosti. Starší bratr Lubomír Popelka byl na konci druhé světové války totálně nasazen, podařilo se mu ale uprchnout a přidal se k partyzánům. V květnu 1945 se triumfálně vrátil domů s osvobozeneckými vojsky. Věra Vozáková studovala na osmiletém gymnáziu v Přerově, po reformě Zdeňka Nejedlého v roce 1948 se však musela vrátit na měšťanku a poté nastoupila na obchodní akademii. Po maturitě pracovala v podniku Meopta. V srpnu 1968 se její bratr Lubomír, který byl tehdy redaktorem ČST v Brně, podílel na ilegálním televizním vysílání z Kojálu u Vyškova, po obsazení brněnské televize sovětskými okupanty. S nástupem normalizace byl za to vyhozen z televize a směl pracovat v nekvalifikované profesi. Věra Vozáková normalizačními prověrkami prošla, kvůli bratrovi jí však byl znemožněn další postup. Na konci 80. let byla kvůli psychickým problémům hospitalizována na psychiatrii. S manželem vychovala dva syny, v době natáčení (2023) žila v Domově Alfreda Skeneho pro seniory v Pavlovicích u Přerova.