Marie Sýkorová

* 1937

  • „To byl poprask. Muzikanti přestali hrát, jak jsme se objevili. Já nevím, jak mě tam dovedl, tam, jak jsme seděli. Začali hrát a první mě táhnul na parket. Já nohy tvrdé. A teď člověk vidí ty lidi, jak koukali. Jeden pár tam tančil blízko a ta paní se přitočila a řekla: ‚Mařenko, hlavu vzhůru, Zdeněk je hodný chlapec a to si nezasloužil, to, co se stalo.‘ Tak jsem si řekla: Mějte mě všichni rádi. A už mi to tolik nevadilo. Potom si mě otec zavolal a ptal se, jak to myslím. Ať si uvědomím, že to není žádný hejsek, že ta rodina skutečně prožila něco hrozného, a ať si s ním nezahrávám. A já to tak vzala vážně. Věděla jsem, že tam byla tragédie a že já opravdu nemůžu udělat nic, čím bych já jim ještě ublížila.“

  • „V sobotu jdu do práce, udělám, co je třeba, poledne, najednou ředitel a předseda závodního výboru se objevili. Já hleděla. No tak pojďte. Ředitel vše obhlédl, asi neměl co vytknout, předseda závodního výboru jen hleděl do výlohy. Ředitel na mě: ‚Tak jsem slyšel, že se chcete vdávat.‘ ‚Tak na tom snad nic není,‘ řekla jsem. A teď začal. Že co si myslím, že si beru třídního nepřítele, a takové řeči a že mám do čtrnácti dnů výpověď. A takové nehoráznosti. Já jsem zírala. Já to opravdu nečekala. Potom mi řekl, že jestli se musím vdávat. To neměl říkat. Já jsem skočila, jak měl tu hvězdu na klopě, tak jsem ho za tu klopu chytla a říkám: ‚Tak to mě tedy špatně znáte za tu dobu, co tu pracuju.‘ A on řekl, že na to existují prostředky, abych si pomohla a mohla zůstat v jejich službách nadále. Já jsem s ním lomcovala a říkala, že i kdyby se mi to přihodilo, zásadně bych si takovým způsobem nepomáhala, abych mohla ve vašich službách zůstat. Já tady med nelízám, říkala jsem. Kdybyste se raději podíval do svých řad, kolik se vám za tou hvězdou skrývá darebáků, zlodějů a příživníků, a vy to nevidíte. A to se mstíte mně? Proč? Já jsem nic zlého neudělala.“

  • „My jsme měli třiadvacet let manželství, krátké, ale opravdové manželství. My jsme dokázali jeden druhého v těžkých chvílích podržet. Bylo se o koho opřít. My jsme vzájemně vše statečně nesli. Nejhorší pak byla etapa naše děti. To byl mazec. Protože vy už snesete, ale když vám někdo začne sahat na vaše děti, to už je moc.“

  • „To byl člověk, který nestál nohama pevně na zemi. On měl hlavu v oblacích. Měl hodně pochybných kamarádů. Možná tam pár mezi nimi bylo jiných, ale víc ho omotali takoví, no, divadelníci. On to myslel dobře. Měl takové to, řekla bych poetické nadšení a věřil, že by to tak mohlo být, ale na tu krutou džungli musí mít člověk ostré lokty, aby mohl vytrvat. Protože když máte postavení a moc, máte okamžitě přátele. A když o to přijdete, oni se odvrací. Málokdo zůstane.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Paskov, 21.01.2016

    (audio)
    délka: 03:00:24
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Nepochopím, proč za nás musely trpět i naše děti

Marie Sýkorová na své svatbě
Marie Sýkorová na své svatbě
zdroj: archiv pamětnice

Marie Sýkorová, rozená Bohačíková, se narodila 8. dubna 1937 do chudé rodiny a měla tři sourozence. V dětství ji poznamenalo, že byla svědkem několika drastických událostí spojených s koncem druhé světové války v Paskově. Klidný život úřednice ve spořitelně ve Frýdku-Místku se jí změnil po setkání se Zdeňkem Sýkorou. Ten se v roce 1960 vrátil na amnestii z vězení. Byl odsouzen v roce 1950 v Ostravě v politickém procesu známém pod názvem Buchal a spol. Jeho otec Rudolf dostal pětadvacet let vězení a jeho bratr Miroslav byl v roce 1951 popraven. Komunisté také připravili rodinu o prosperující sodovkárnu. Přestože ji okolí od sňatku s politickým vězněm zrazovalo, vzala si ho. Poté čelili mnoha ústrkům a jejich děti měly problém dostat se na školu. Manžel zemřel v roce 1983. Marie Sýkorová získala v restituci rodinnou sodovkárnu zpět.