Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Božetěch Kostelka (* 1931)

Bylo jich osm, nás dvě stě. Čepicemi bychom je zlikvidovali

  • narozen v lednu 1931 v Brně

  • od roku 1945 působil aktivně ve Skautu

  • v roce 1949 zatkli komunisté otce i bratra

  • byl odveden k pomocným technickým praporům

  • budoval bunkry ve Svaté Dobrotivé, v Dejvicích a fáral v ostravských dolech

  • celý život se aktivně věnoval sportu a trénoval sportovní oddíly

  • aktivně se zapojoval do obnovené činnosti Orla

  • roku 1992 zvolen generálním sekretářem Orla

Ano, třetí od vrchu!

Božetěch Kostelka se narodil 16. ledna 1931 v Brně. Dětství a mládí prožil v katolickém domě ve Vyškově spolu se třemi sourozenci. Tatínek Bedřich Kostelka byl členem lidové strany, takže k nim někdy chodili na návštěvu lidé, jako byl monsignore Jan Šrámek. Pamětník o něm říká, že „si těžko vzpomínal, kdo jaké jméno má, takže jsme to řešili tak, že jsem řekl: Ano, třetí od vrchu!“.

V katolickém domě bylo velmi živo. Bylo tam kino, hrálo se divadlo, pořádaly se akademie a různé schůze. Na zahradě stála velká tělocvična, která se stala první orlovnou (už roku 1912). S dětmi z blízkých bytů (v zadní části) tvořil partu, která tohle všechno často využívala. V září 1938, když nastala mobilizace, museli v domě vyklidit jednu místnost pro velícího důstojníka – byl jím kapitán Šlemín. Ten malého Božetěcha hodně zaujal: „Když se někdo ptal: Čím chceš být? Tak jsem hlásil: Kapitánem na koni.“

Na počátku okupace byl otec vzat jako rukojmí, a i když ho zanedlouho zase propustili domů, nebyla mu vyplácena mzda, takže děti musely chodit na brigády. Tělocvična během okupace fungovala nadále jako místo setkávání a sdílení. Hrávaly se zde především míčové hry. Roku 1944 byl Božetěchův otec obviněn ze zapojení do odbojářské činnosti některých členů Orla a po věznění v protektorátu byl odvezen do koncentračního tábora ve Vratislavi, odkud se mu v roce 1945 nakonec povedlo vysvobodit.

Z Orla do Skauta

Činnost Orla byla v roce 1945 pozastavena, vláda se totiž snažila o sjednocenou tělovýchovu. Božetěch Kostelka proto začal se skautingem a hned na prvním táboře s brněnskými skauty se vypravili do Hanušovic. V Kopřivné, jak vzpomíná, bydleli v opuštěné škole. Ves byla jinak opuštěná, žila zde pouze jedna česká rodina. Nedaleko vesnice se nacházel tábor se zadržovanými dezertéry Rudé armády.

Některým se podařilo utéci a poslední českou rodinu v Kopřivné zavraždili. Božetěch Kostelka vzpomíná, že viníci masakru nemohli být potrestáni, protože nad nimi tehdejší československá armáda neměla žádnou moc.

Ze svého prvního skautského tábora měl ovšem i jiné zážitky. „Hlavně jsme chodili do okolí a poznávali tam přírodu, která byla zamořena zbraněmi. Nacházeli jsme tam věci od německých rodin – bedýnky, koše a v nich patrony do pušek, pistolí i ruční granáty. Ti starší na nás dohlíželi, abychom všechny tyto věci odevzdávali, a oni to potom dávali vojákům, kteří měli posádku v Hanušovicích.“

Celou směnu rozdělili, abychom nemohli svědčit

V letech 1946 a 1947 dva starší Božetěchovi sourozenci odmaturovali a otec vykonával funkci okresního hejtmana. Po převratu však byl této funkce zbaven a vrátil se na nějakou dobu na berní úřad. „Na Vánoce roku 1949 k nám přišel jeden z lidových akademiků doktor Bohdan Chudoba a přes noc na lyžích přešel hranice. Pátého ledna zatkli otce a další den nejstaršího ze sourozenců – Miroslava. Vrátili se až na amnestii v roce 1960.“

Božetěch odmaturoval v roce 1950 a hlásil se na lesnickou školu, kam ho ale nevzali. Místo toho měl jít sloužit vlasti. Avšak nikoli se zbraní, povolali ho k pomocným technickým praporům (PTP). Nejdříve byl ve Svaté Dobrotivé, kde budovali bunkry pro uložení střeliva. Poté stavěli ubytování důstojníkům v Dejvicích. Ve slovenském Komárnu byla jejich jednotka promíchána s lidmi z východního Slovenska, aby to Slováci měli daleko domů, a byli nasazeni do dolů v Ostravě. Pracovalo se vleže a s krátkými lopatami.

„Stalo se, že někteří z naší směny se chtěli vrátit pro zapomenuté nástroje. Další směna je našla udušené a dosavadní směnu rozdělili, aby o tom nemohli společně vypovídat. Po roce 1989 po tom pátrali, ale marně. Vojenské úřady to nějak zakamuflovaly. Asi tam napsaly, že zahynul při plnění vojenských povinností,“ vypráví pamětník.

Místo olympiády svatba

Po propuštění z PTP se Božetěch vrátil do práce ve státní traktorové stanici ve Vyškově. Před prací chodil v šest ráno trénovat basketbal. Vpodvečer trénoval žáky a dorostence a večer muže. Družstvo se probojovalo z druhé ligy a jeden rok hrálo v lize první. Vrcholný sport Božetěch opustil, když potkal manželku.

Kvůli ní si také našel novou práci v Závodě těžkého strojírenství v Heršpicích, kde zůstal až do odchodu do důchodu v roce 1991. V roce 1970 se společně přestěhovali na Staré Brno, kde Božetěch vedl gymnastický oddíl v budově bývalé orlovny. Zajímal se především o pohybovou přípravu předškoláků.

Orlem napořád

Když v roce viz klip 1991 odešel Božetěch do důchodu, oslovil ho Orel, aby pomáhal s administrativou, a také v další organizaci míčových sportů, hlavně basketbalu. V roce 1992 byl zvolen generálním sekretářem Orla. V této organizaci působí i nadále.

© Všechna práva vycházejí z práv projektu: Příběhy 20. století