Josef Kokotek

* 1922

  • „Tam nás bylo hodně z Horního Slezska, z Těšínska. Základní výcvik trval asi deset dní. Pak byla přísaha a jeli jsme do Francie.“

  • „Aby se dělalo vše možné, aby válka nebyla. To nepřeji nikomu, ten strach. Kdyby přišla kulka - a hned jste hotov, to by nic nebylo, to se nemůžete bránit. Ale když jste invalida bez ruky, bez nohy, z toho jsem měl největší strach. Jinak partyzáni nám tam nic nedělali. U nás nebyli. Měli jsme to lepší než východní fronta. Nebylo to tak dlouhé, od toho 6. června, ale velké nebezpečí bylo též, zase víc se bombardovalo. Na Západě bylo silné letectvo.“

  • „Oni nám říkali ,asi invaze‘, ale nevěřili tomu, až pak později ráno, už to hořelo. Byl rozkaz všechno balit a šli jsme tam, kde byla fronta.“

  • „Za Německa ten, kdo byl přihlášen ke slezské národnosti, rukoval mnohem dříve. Otec se přihlásil do Volkslistu 3 a na základě toho jsem rukoval do německé armády.“

  • „My jsme se ukryli do nějakého bunkru a pak slyšíme volání Američanů: ,Fritz, come, raus.‘ Tak jsme vylezli, a hned ruce za hlavu. Nástup na louku, a hned všechno odložit, chlebníky atp. (…) Z kapsy ven zrcadla, nože a vůbec takové věci. Tři kroky dopředu a to všechno tam zůstalo. Již jsme se pro to nikdy nevrátili.“

  • „Tours. To bylo Indres et Loire (francouzský department) v Bretagni. Ani si to přesně nepamatuji, jak dlouho jsme tam byli, pak pobřeží, Atlantický val. Hlídky, zákopy, práce byla pořád, stále nějaké zaměstnání. Šestého června přišla invaze. Tak jsme pořád utíkali a utíkali, až jsme se dostali na konec toho poloostrova blízko Cherbourgu a pak už do Anglie do zajateckého tábora.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Třinec, 15.03.2007

    (audio)
    délka: 21:59
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

My jsme se ukryli do nějakého bunkru, a pak slyšíme volání Američanů: Fritz, come, raus.

Josef Kokotek
Josef Kokotek
zdroj: Pamět národa - Archiv

Josef Kokotek se narodil na Těšínsku v rodině zemědělského nádeníka. Chodil do polské obecné školy v Hradišti a do polské měšťanky v Českém Těšíně, vyučil se krejčím. Za války pracoval v textilní továrně v německém Görlitz. Německo na něj hledělo jako na říšského občana, byl odveden do armády. Sloužil v západní Francii, při obraně Atlantického valu. Krátce po invazi byl zajat Američany. Po převozu do Británie se přihlásil do československé armády. U Dunkerque jezdil s ambulancí, v závěru války byl řidičem zásobovací jednotky. Po návratu do Československa sloužil v kasárnách v České Třebové, do civilu šel v únoru roku 1946. Vrátil se zpět do Českého Těšína, našel si zprvu práci jako krejčí. Po únorovém puči se přestěhoval do Třince, až do svého odchodu do důchodu pracoval v Třineckých železárnách.