Viktor Hnízdil

* 1928

  • „Němci Malín celý obstoupili a začali ženy a děti dávat do jedné velké místnosti. Bylo to roztříděný asi ve čtyřech místech. Lidi, které do Malína přivezli až po roztřídění třeba z pole, zastřelili na místě. Jak někoho uviděli, tak ho zastřelili. Říkám to proto, že mojí maminky tatínek, nějakej Mišák, byl s krávou venku, tak ho zastřelili na dvoře a jeho syn Viktor Mišák, toho taky zastřelili na dvoře. Ty jsme našli až na druhý den. Ti, co byli někde dál a vrátili se až odpoledne, tak zůstali naživu. Třeba Kechrt byl s Beštovou v Lucku.“

  • „Tatínek byl koňský handlíř a my jsme měli třeba před žněmi ve stodole padesát koní. Tatínek s tím kšeftoval, ale ne sám. Měl svoje lidi, kteří je prodávali na bazarech. Ty byly, dá se říct, každý den. Tatínek jen chodil a sledoval, ale když někdo koupil jeho koně, tak nikdo nevěděl, že je to od Hnízdila, protože se tam s těmi koňmi dělaly hrozné podrazy. Třeba koně, co měli jedno vajíčko, říkalo se jim nenter, tak byli hrozně zlí. Nesnesli dalšího koně a kousali a kopali a všechno možný. Tyhle koně jsou ale krásní na pohled. Co ale s ním? Tak se před bazarem koupil litr vodky, který se mu nalil do krku, a on spal. Stál a mohli jste na něj všude sahat a on se ani nehnul. Mezitím jste ho musel prodat, a prodal jste ho dobře, a ten člověk, který ho prodal, musel zmizet, než se kůň probral. Už ho jednou koupil, tak konec.“

  • „Nejhorší bylo, když přišli Němci a udělali ghetto v Ostrožci a ohradili ho drátem. Pak Židé věděli, že je zle, tak utíkali pryč. Utekli do lesa, protože mezi Ostrožcem a Kneruty je velký les, a tam si vyhrabali díru, kde se schovali. To byla hloupost, protože by tam stejně dlouho nevydrželi. Kdyby přišla zima, tak je po nich. Několik těch rodin bylo zalezlých v těch dírách a večer chodily do Knerut pro jídlo. Jenže Němci to věděli, a tak vydali vyhlášku, že kdo dá Židům jídlo, tak vyvraždí celou dědinu. Takže si to nikdo nedovolil. Po vesnicích chodili Ukrajinci, banderovci, Židé a tajní a nikdo nevěděl, kdo to je. Ve třiačtyřicátým roce k nám tehdy přišel jeden Žid a já ho poznal. Doma jsme byli jen já, maminka a sestra. Chtěl chleba, ale my jsme mu nemohli dát, protože jsme měli strach. Tak jsem do něj strčil, ale on se držel. Tak jsem do něj strčil pořádně, až vypadl ze dveří, a ty jsem pak zabouchl. Tak šel k Čechům, kde bydlela učitelka (učila v Českém Malíně – pozn. aut.), a oni mu tam také nic nedali. Šel do jejich stodoly a tam se oběsil.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Šumperk, 28.07.2016

    (audio)
    délka: 02:19:17
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

V Českém Malíně mu zavraždili dědu, strýce, tetu, bratrance a desetiletou sestřenici

Viktor Hnízdil
Viktor Hnízdil
zdroj: archiv pamětníka

Viktor Hnízdil se podle rodného listu narodil 28. února 1928 v Českých Knerutech v gubernii Dubno na Volyni v tehdejším Polsku. Ve skutečnosti ale na svět přišel až na jaře téhož roku a jeho datum narození špatně zapsali během poválečné reemigrace do Československa. Bezmála dvacet let na Volyni se mu nesmazatelně vrylo do paměti. Zažil tam sovětskou a německou okupaci, vyvražďování Židů a terorizovaní místních obyvatel banderovci. Jako patnáctiletého chlapce ho určili do tzv. stripky, což byla Němci dosazená ukrajinská pořádková služba. S ní pak šel opakovaně proti banderovcům a několikrát se ocitl v ohrožení života. Na vlastní oči také viděl vypálení sousedního Českého Malína. Mezi spálenými a prostřílenými těly mužů, žen a dětí se nacházel také jeho dědeček Josef Mišák, strýc a teta Viktor a Emílie Mišákovi, šestnáctiletý bratranec Josef Mišák a teprve desetiletá sestřenice Lilie Mišáková. Po příchodu sovětských vojsk v roce 1944 jeho otec vstoupil do československého armádního sboru a v jeho intendanční jednotce pak prošel boji od Dukelského průsmyku až po Čechy. V roce 1947 celá rodina z Volyně reemigrovala do Československa a usadila se na Šumpersku. V roce 1956 se Viktor Hnízdil oženil s Jaroslavou Johnovou a následně se přestěhovali do obce Bedihošt, kde pamětník dlouhá léta pracoval jako garážmistr v místním cukrovaru. V roce 2004 se manželé Hnízdilovi vrátili do Šumperka, kde společně žili i v roce 2016.