Ervín Heinl

* 1932

  • "Takový zajímavý příběh, který by vás měl zajímat, je, že jsme se jednou vraceli z nějaké takové cesty [se strýcem]. Už večer, už byla tma. A najednou, když jsme šli od nádraží do městečka, tak jsme viděli obrovskou červenou nebo oranžovou záři. Byla opravdu skoro po celém obzoru! No tak on říká: 'No to jsme přišli určitě o mladoboleslavskou Škodovku nebo Prahu.' Jenže ráno jsme se dozvěděli, že to byly Drážďany! Až tam to bylo vidět. Až v té Libáni! Já jsem to měřil na mapě, je to bezmála 150 kilometrů vzdušnou čarou. A to bylo vidět, jako kdyby to bylo někde za humny. To byla tak obrovská záře! Já jsem se bál, tulil jsem se k němu [strýčkovi], tenkrát mi mohlo být tak deset let."

  • "Čím se zvyšovala produktivita práce? Zvyšováním otáček, většinou zvyšováním otáček nebo že tkadlena měla třeba původně – já nevím, dvanáct stavů, pak nějakých šestnáct a byly i takové, co měly dvacet stavů. Ono to potom vlastně ani větší efekt nepřinášelo, ale prostě bylo to módní, bylo to údernické hnutí. Vezměte si, naše slavná tkadlena, paní Šimáková z Podluží! No ta spoustu času trávila třeba na okresním nebo na krajském výboru strany. Za ni tkala náhradní tkadlena, ale psalo se to Šimákové, čili ona byla pořád nejlepší!"

  • "Teď je důležité, jak jsem skončil jako osvětlovač. Velveta měla nějaké výročí, to je ten rok, kdy začínala normalizace. A Velveta si pozvala umělce z Prahy. A mimo jiné tam měla vystoupit nějaká striptérka – jako vrchol toho estrádního pořadu. No přijeli sice o hodinu později, tak se to nějak protahovalo, no a ona potom skutečně vystoupila. Jenomže, to víte. My jsme byli všichni nalezlí v portálech – hasič a já a [pracovníci] z pokladny a ředitelky tohoto divadla a v první řadě seděla městská generalita. No a když byl ten závěr, když se měla odhalit, tak se otočila, takže se natočila obličejem k nám, co jsme tam stáli. A na ně tam vystrčila zadek. A on tam seděl jeden funkcionář a ten to sepsul – snůška oplzlostí a takové. A já jsem se naštval. Velveta tenkrát vydávala podnikový časopis, Rudý samet se to jmenovalo. A do toho prý napsal takový hanlivý článek a já jsem to odebíral. Teď to čtu, říkám: 'Ježíšmarja, co on to tady píše za ptákoviny?' No a vlítl jsem tam k němu do kanceláře. Totiž takhle, v rámci konsolidace vyhodili bývalého ředitele a on tam suploval. On dělal sice ve Velvetě, ale dělal i ředitele divadla. A já mu říkám: 'Hele, ty buď rád, že tě tady drží, jsi lempl až na půdu!' No a on mě na hodinu vyhodil z toho divadla. Prostě konec. No, tak já jsem si to nenechal líbit a měl jsem ještě do konce měsíce asi čtyři představení svítit. No nesvítil jsem je, pochopitelně, poněvadž mi to zakázal. A šel jsem si na něj stěžovat na národní výbor a on mně musel ze svého ty peníze – ty hodiny – zaplatit."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Varnsdorf, 27.05.2023

    (audio)
    délka: 01:37:23
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Ústecký kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Nesmyslným socialistickým závazkům jsme se ve fabrice smáli

Pamětník při střelbách jako člen Svazu pro spolupráci s armádou (Svazarm), Varnsdorf, 1950
Pamětník při střelbách jako člen Svazu pro spolupráci s armádou (Svazarm), Varnsdorf, 1950
zdroj: archiv pamětníka

Ervín Heinl se narodil 6. února 1932 v Jičíně. S rodiči žil nedaleko cukrovaru v Libáni, kde oba také pracovali. A právě návštěvy cukrovaru nasměrovaly pamětníka k jeho budoucí profesi. Elektrikář v cukrovaru se totiž malého chlapce ujal a ukazoval mu, jak který stroj funguje. Vzbudil v něm vášeň pro vše mechanické a hlavně elektrické. Po válce se chtěl Ervín Heinl vyučit elektrikářem, v pohraničí byl ale nedostatek dělnických profesí, a tak se nakonec vyučil tkalcem pro národní podnik Velveta Varnsdorf, který se zabýval výrobou sametu a manšestrů. Elektrikářský kurz si nakonec udělal také a působil v podniku jako mistr tkadlec a elektrikář v jedné osobě. Pamětník prožil v pohraničí celý život, sledoval postupné zalidňování po válce téměř prázdného Varnsdorfu i pomalý úpadek tamního průmyslu. Už v učení se nechal přemluvit ke vstupu do komunistické strany, časem ale přestal rozumět jejímu ideologickému směřování a s obavami pozoroval, jak režim proměňoval nepohodlné lidi na základě mnohdy smyšlených záminek v protistátní živly. Okupace Československa v srpnu 1968 byla poslední kapkou a ze strany vystoupil. Občas tak slýchával, že je zrádcem strany a dcera se kvůli jeho kádrovému posudku nedostala na vysněnou školu. Pamětník si z toho velkou hlavu nedělal, zasvětil život práci, rodině a svojí zahrádce. V roce 2023 žil Ervín Heinl ve Varnsdorfu.Příběh pamětníka jsme mohli zaznamenat díky podpoře z města Varnsdorf.