VSTUP DO E-BADATELNY
RSS SERVIS
PODPOŘILI NÁS
Projekt byl podpořen odborem informování o evropských záležitostech Úřadu vlády České republiky
Tento projekt finančně podpořil Visegrádský fond www.visegradfund.org
„Nás už nebili přímo. Ale psychologicky, psychicky... to nás chtěli úplně zničit!“
„To bylo zrovna 7. března 1957, přišli za mnou do továrny, měla jsem zrovna ranní směnu: ,Vezměte všechny svoje věci a přijďte do kanceláře.´ Zastavila jsem stroj a říkám si: ,Musím se podívat na dvůr.´ A viděla jsem auto. My jsme už čekaly, že na nás tak nějak dojde, protože nás sledovaly, to jsme tak nějak viděly, ale my jsme byly mladý a my jsme si z toho více méně utahovaly. To bylo pro nás takový dobrodružství. Třeba... když někdo šel za námi, tak jsme si řekly: ,Tak ty běž doprava, já půjdu doleva a teď, co bude ten člověk dělat.´ Přešlapoval, nevěděl, koho má sledovat. Prostě my jsme z toho měly opravdu takovou... myslely jsme si: ,Co nám můžou udělat, vždyť nic neděláme?´ No, ale toho 7. března, teda února (byla zatčena 7. února 1957) nás odvezli, tady dvě z Hrádku... sestra Jana a já a z Hradce sestru Věru. Tak tři jsme byly v Hradci. Praha přišla pak za námi. ,Vy jste byly v dubnu.´ (obrací se na sestru Milenu). Sebrali další čtyři, takže sedm nás sebrali z toho našeho počtu. No, a nevěděly jsme, proč nás sebrali. My jsme se jich ptaly, říkali: ,To uvidíte, to uvidíte!´ Udělali u nás prohlídku, všechno rozhrabali, všude do všeho vlezli. Říkali mně ještě, že to můžu sbalit, my jsme tam měly takový zbytky látek a všechno. Jsem říkala: ,Tak jestli tady zůstanu, tak si to uklidím, a jestli mě vezmete s sebou, tak si to ukliďte vy.´ No, a odvezli nás tedy do Hradce. Teď to přestrojení do toho mundúru, všechno vám vezmou. Teď vás strčí do cely, než jsem se rozkoukala trošku, tak jsem si tam jako klekla a chtěla jsem zasvětit ten čas, co jsem tady, tak abych předala znovu svůj život, a už pro mě přišli na výslech. To vždycky bylo to řinčení klíčů. No, a tak musíte jít po chodbě, pěkně ruce za zády, než mě to naučili... A pak se jich tam sešlo, prostě hemžilo se jich tam plno. Já jsem seděla na takovém prkýnku u zdi, taková klapačka to byla. A teď... já jsem před tím četla knížku, jak to bylo, když Němci zavírali. Podle čeho posuzovali. Tak jsem si říkala: ,No, to mě budou bít, z kterýpak strany dostanu první?´ Tak jsem si je tak prohlížela, kolem mě lítali, každý papíry: ,Co je to? Co je to? Co je to?´ Ale já jsem je tak nevnímala, jenom jsem si říkala: ,Tak odkud to začne?´ Pak přišel ,kuťák´, takový ten, co tam vedl ten výslech, a ten na mě zařval: ,Mám vám zavolat psychiatra?´ A tím mně pomohl! Tak jsem přišla k sobě a říkám: ,Děkuju, nepotřebuju, jsem klidnější než vy!´ A pak byl ukončený ten první výslech. No, ale pak to bylo... jeden za druhým. A vždycky nás chtěli tak jako: ,Jak to, že vás vidím v takovým úboru?´ Jsem říkala: ,To není můj vkus, to je vkus ministerstva vnitra.´ To mně připadalo takový... Mně dávalo velkou sílu to, že náš zakladatel byl taky v Dachau a ve vězení a vypravoval, jak to tam zvládal, co mu dalo sílu k tomu. Říkal, že si říkal, že Bůh dává svému dítěti vždycky nejlepší plínky, i když obsahují někdy trny a bodláčí, ale že v nich může nejlépe prospívat a růst, takže se nemusíme ničeho bát. Tak jsme měly takovou jistotu a byly jsme na to hrdý, že jsme jako jediný z těch sester z tý světový komunity, jsme byly zavřený, tak jsme to považovaly jako takovou čest, že máme kousek osudu našeho zakladatele. To nás tak jako neslo a dávalo nám to takové určité nadšení a sílu.“

narozena 26. listopadu 1928 v Novém Hrozenkově (samota Orsákovice)
podstatnou část dětství žila na samotě Stodolisko v pasekářské osadě na hranicích se Slovenskem
za války ...
narozen 19. září 1926 v Horních Heřmanicích
otec Josef Bílý starší byl zapojen do odboje
na půdě výměnku schovávali partyzány, utečené zajatce, ale i Vítězslava Lepaříka, ...

narozen 13. 9. 1923 v Charvátech
v červnu 1943 byl zatčen pro podezření ze spolupráce s odbojem
byl poslán do Osvětimi (Auschwitz III), původně jako nuceně nasazený ...
| Počet pamětníků v databázi | 1685 |
| Počet publikovaných pamětníků | 692 |
| Počet registrovaných badatelů | 1681 |
| Počet fotografií | 5690 |
| Počet klipů | 5513 |
22.07.2010, Mikuláš Kroupa
Dnes 22. července. 2010 pozdě odpoledne zemřel slavný protikomunisticky odbojář Milan Paumer. Čest jeho památce!
18.05.2010, Tisková zpráva Post Bellum
U příležitosti 65. výročí od konce druhé světové války představilo sdružení POST BELLUM veřejnosti projekt MY JSME TO NEVZDALI. V jeho rámci vznikla stejnojmenná multimediální učebnice pro základní a střední školy. Aplikace přehlednou a srozumitelnou formou žákům a studentům českých škol předkládá autentická svědectví pamětníků významných událostí let 1938 – 1989.
14.11.2009, Michal Šmíd
Podívejte se na záznam Koncertu pro hrdiny, který uspořádalo sdružení Post Bellum spolu s partnery v sobotu 14. listopadu v pražském Rudolfinu
Projekt byl podpořen odborem informování o evropských záležitostech Úřadu vlády České republiky
Tento projekt finančně podpořil Visegrádský fond www.visegradfund.org