Karol Marko

* 1929

  • „Predstavte si, že keď prišiel ten február – volalo sa to víťazstvo pracujúceho ľudu – tak našej fabrike vymenili viacerých vedúcich, absolventov Baťovej školy, lebo sa im nehodili, a dali tam ľudí, ktorí ani neboli odborníci, ale mali legitimáciu. A čo sa začalo? Začalo sa vo fabrike fajčiť, piť, kávičkovať a ako sú chodby schodištia – opravári tam mali také miestečko, kde mali svoj čas dielňu – tak tam sa hrali karty aji ženy vodili. Však viete, ako to beží. Tak toto sa zmenilo. A to u Baťu neexistovalo.“

  • "Na tom internáte nás - prvý a druhý ročník - nepustili, keď vziklo to povstanie, von. Ale tí starší už popreskakovali zo zadnej strany internátu. A išli – dědina susedná, je tam taký most – cez rieku Nitru. Tam sa začali rozdávať zbrane. Ja som sa bol tam pozrieť, ale ja som tomu nerozumel. Mal som pätnásť rokov. A tak teda tam rozdávali tie zbrane. Môj taký subjektívny názor na to je, že bohužel medzi tými mojimi kamarátmi, ktorí bývali na internáte, to boli mladí ľudia. Najviac devätnásť, dvadsať rokov. Dvadsať rokov bola výnimka. Nás brali štrnásť a pätnásť ročných. Tí, čo rozdávali tie zbrane, podľa mňa, keď videli, akí to sú – prepáčte za výraz – sopliaci, ktorí tam nemajú cohledat, tak ich mali pekne kopnúť do zadku ísť domov. Pretože nemali žiadny základný vojenský výcvik a zbrane neovládali. Ale tak sa stalo.“

  • "Došiel som na internát, u Baťu sa nehovorilo poschodie, ale etáž. Tak som došiel na izbu na druhú etáž, ešte si pamätám aj číslo - 32. Poriadne som tam ani nebol a už došiel vychovávateľ a dal mi hneď dvadsať korún pokuty za to, že som došiel na izbu v v bagančiach. No ale ja som predtým v živote papuče nevidel! Veď my, keď sme došli zo školy, keď bola zima, museli sme chodiť obutí, Inak sme chodili stále bosí do školy a zo školy. No tam mi dal tú pokutu. Vtedy som mal tých štrnásť rokov a štyri mesiace, vtedy som nevedel, čo to je. Ale tých dvadsať korún boli pre mňa veľké peniaze, pretože potom neviem, koľko mi ešte zostalo."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Partizánske, 11.08.2020

    (audio)
    délka: 01:38:42
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Když vypuklo povstání, rozdávaly se zbraně

Karol Marko v 50. letech
Karol Marko v 50. letech
zdroj: Archiv pamětníka

Karol Marko se narodil 26. května 1929 v Dolním Lopašově v okrese Piešťany. Pochází z devíti sourozenců, na svět přišel jako pátý v pořadí. Rodiče Ľudovít a Amália byli rolníky, hospodařili na šesti hektarech polností, které museli po únorovém převratu odevzdat a vstoupit do družstva. Karol Marko od svých 11 let vyrůstal u tety ve Veľkých Šenkvicích. Po absolvování tamní základní školy nastoupil do Baťovy internátní školy práce v Baťovanech (dnešní Partizánske). Tam jej zastihlo i Slovenské národní povstání. Po roce 1948 vstoupil do KSČ, kde setrval až do sametové revoluce. Coby absolvent školy práce pracoval v Baťových závodech v Baťovanech - později Závody 29. augusta v Partizánske. Tam zůstal až do svého odchodu do důchodu v roce 1989. Během svého pracovního angažmá působil také jako funkcionář závodního klubu ROH, díky čemuž navštívil celou řadu zemí východního bloku. V době natáčení rozhovoru (2020) žil ve městě Partizánské.