Jan Kůrka

* 1943  

  • “Mum kept goats, and the biggest disgrace for me was when I had to take the she-goat to the billy goat. Just imagine, you’re thirteen, you’re starting to like girls, and here you are, leading a she-goat to the billy goat across the village square. When I talk about it with my sister, it gives us a roaring laugh. My sister never wanted to drink Mum’s coffee if she wasn’t certain it didn’t have goat’s milk in it. I got used to it, and I practically grew up on goat’s milk. People sometimes tell me that it’s good, that I’m vigorous for my age. My wife tells me to always respond to that by saying I grew up on goat’s milk. I’m convinced that did the job.”

  • “So I did my [Spartakiad - trans.] number perfectly. A fortnight went by, and up comes a motorbike, suspensions, a Jawa, the machine of our dreams. It was the Svazarm [Army Union, a nationwide club of technical enthusiasts - trans.] secretary, and he said that I’d been awarded a voucher to Lipno. That I had earned it for that Spartakiad. I was thrilled, of course. It was the holidays. The standard way of things was to have a summer job, first in the forest, then on the fields, then the threshing. I’d earn some money, and Mum would be overjoyed because she could use it to buy butter, sugar, and so on. So I was thrilled, but Mum wasn’t, because she’d lost a worker. I went off to Lipno with just swimming trunks and a towel. I came there, and they asked: ‘Where are you from?’ I said I was from Pelhřimov. They said: ‘Look here, but where’s your rifle?’ ‘What rifle?’ I asked. It was a training camp of the regional junior team, who were all at least class two or higher. I had nothing. Back then I didn’t know which side to load a rifle from.”

  • “The important thing was to have the will to endure. I think I had that. I showed that in practice when they kicked me out of Dukla after a month of training and said that with five dioptres I was of no use, that I wasn’t suited for top-level competition. The key point there was that I didn’t give up, but I soldiered on. Until suddenly you start feeling that all that toil was worth something, that - one point at a time - I crept up [the rankings - trans.], until suddenly I was getting equal with those who had been beating me before. And my great experience was when I beat some of the boys who had been far ahead of me for the first time, I saw that some of them couldn’t stomach it at all.”

  • To byla velká spartakiáda spřátelených armád v Pidhošti. To byla gigantická, v roce 68 v létě. Kde tam bylo kolem třiceti států, kde už prostě docházelo k míšení jak východních, tak západních států, protože ty zápaďáci věděli, že my to umíme velmi dobře, že jo, a tam jsem z velkorážní terčovnice získal stříbrnou medaili výkonem 1153 bodů. Říkám v tom oblečení, o kterým jsem teď tady hovořil, že jo. A to byl tak dramatický závod, že na něj taky budu dlouho vzpomínat. Protože ten výkon, já jsem tam porazil prakticky krom jednoho Sověta všechny ty Sověty, kteří v tý době byli absolutní kandidáti na medaile. Takže tím, že jsem tam takhle zaexceloval, tak než jsem došel do šatny, tak už mi trenér státní hlásil, že mám potvrzený Mexiko. Říkal: „Hele, za tenhle výkon už nemusíš nikde nic dokazovat, jseš jasnej.“

  • Tak ke sportovní střelbě jsem se dostal v roce 1960 a rozhodující vliv, je to prakticky příběh, byla druhá celostátní spartakiáda. Jako učeň nástrojař jsme měli, měli jsme tři šestnáctky na okrese, v tej naší, co jsme byli jako nástrojáři, kovomodeláři, řekl bych teda, že byla docela teda ukázněná, pracovitá, takže jsme prošli krajským sítem a prošli jsme tím pádem i branou borců. Což si myslim i dodnes by měla být velká meta pro mládež jako, protože za minulých časů první republiky to byla obrovská čest pro Sokoly a kdo prošel branou borců, tak to skutečně borec byl. No a za to že jsme tam tak i dobře vystoupili a měl jsem na tom takovou určitou organizační zásluhu, tak v létě přihrčela motorka, přijeli a řekli: „Hele, Honzíku, člověče, my jsme se rozhodli, že tě odměníme za to, že si nám pomáhal tady s tou šestnáctkou vaší,“ a tak dál. A teď mi dali termín: „Vemeš si plavky a ručník, tehdy a tehdy budeš v Budějovicích vlakem, odsaď už vás odvezou na Lipno, je tam velkej tábor a ty to máš za odměnu, ty máš čtrnáct dní koupání, abys věděl.“ Říkám: „No to je fantastický, no.“ Tak na to musela kejvnout chudák i mamka, která pro mě měla už zase nějakou, protože to jsem tady třeba ještě neřek. Každý prázdniny jsme jako děti aspoň měsíc dělaly brigádu, většinou teda v lese, že jo. Takže když jsem měl takovejhle termín od okresu, no tak řekla: „No, co se dá dělat, tak holt čtrnáct dní pojedeš na Lipno.“ Já jsem tam přijel a k mému velkému údivu, samozřejmě i jejich, se tam konalo soustředění nejlepších krajských juniorů Jihočeského kraje ve sportovní střelbě ale že jo. Pro mě to byl šok. Každej už tam měl kabát ňákej, rukavici, kalhoty s nášivkama. Já měl ručník a plavky. Každej už měl malorážku, vyřezanou nějakou pažbu, protože v tý době se doma vyřezávaly doma ty uchopení a tak dále. Takže situace se vyhrotila, že mě druhej den ráno teda zase odvezou zpátky na vlak do Budějovic, že teda napíšou, jakej se stal omyl a tak dále. Jenže to já jsem si nemoh dovolit teda, abych se vrátil druhej den do takový malý vesničky, to je ta Střítež u Božejova, o který jsem se zmiňoval, kde každej každýho zná a v tu ránu by řekli, ten kluk Kůrků, no ten tam musel udělat ňákej průšvih, že ho hned druhej den poslali zpátky. Tak jsem je vyloženě uprosil, takže od péesáků mi přivezli malou malorážku ZKN451, to je ta s kterejma se běhaj sokoláky, dukeláky, že jo. No a já jsem tam přetrpěl těch čtrnáct dní. Za tu dobu byly tři kontrolní závody, já jsem byl třikrát sedmnáctej, bylo nás tam sedmnáct. Ale hodně jsem samozřejmě pochytil. Já jsem se snažil, ale samozřejmě na ty kluky jsem zdaleka neměl. Protože ty už měli druhou, třetí výkonnostní třídu, já neměl ani odznak střelce, nic, že jo, no. Ale asi se tam něco okoukal naučil a když jsem se vrátil do Pelhřimova, tak jsem prostě zahartusil, ač mi bylo těch šestnáct necelých, a říkám: „Podívejte se, kam jste mě šoupli, jakou já tam měl ostudu. A já bych teda.“ „Jo hele, tak jo, tak jo.“ Tak jsem dostal ZKN456, to už je taková sportovnější zbraň a přihlásil mě do agrostrojáckýho střeleckýho klubu jako jakási satisfakce za to, že mě takhle teda podfoukli.

  • Protože bylo mi pětatřicet let, a to za socialismu, kdy bylo opravdu těch sportovců trošku víc, než je dneska, tak i když jsem se necítil vůbec starý, že jo, tak už byl tlak, abych už toho nechal, abych udělal místo dalším. No, původně jsem myslel, že teda budu trenérem, jenomže tam byl takovej docela vod, měl jsem dělat u Rudý hvězdy, u policie trenéra. Tam seděl zajímavej personalista a když už jsem měl všechno hotový, tak jako mi přišel dopis, že vzhledem k mým některým politickým postojům, nejsem vhodný typ vychovávat mládež. Takže to byla taková prostě. A já jsem si z toho nic nedělal, protože já jsem věděl, o co jde, že jo. Já jsem žádný problémy teda neměl, ale některejm personalistům některý věci v tý době vadily, to byl rok 78.

  • Celé nahrávky
  • 7

    Praha, 22.05.2019

    (audio)
    délka: 02:04:13
    nahrávka pořízena v rámci projektu The Stories of Our Neigbours
  • 8

    Praha, 22.08.2017

    (audio)
    délka: 01:53:19
    nahrávka pořízena v rámci projektu Tipsport for Legends
  • 9

    Praha, 08.08.2017

    (audio)
    délka: 01:53:42
    nahrávka pořízena v rámci projektu Tipsport for Legends
  • 10

    Praha, 29.06.2017

    (audio)
    délka: 02:04:10
    nahrávka pořízena v rámci projektu Tipsport for Legends
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

I plunged into sports and politics with enthusiasm

Jan Kůrka, rok 1971
Jan Kůrka, rok 1971
zdroj: archiv pamětníka

Jan Kůrka was born on 29 May 1943 in Pelhřimov. He trained as a tool maker at Agrostroj. Despite his poor eyesight - he had five dioptres - he built up a passion for competitive shooting. His eye defect caused him to be expelled from Dukla Sports Club, although he was one of the best marksmen in the team. He was re-accepted following his success at several events. The culmination of his career was winning the gold medal in the 50 metre rifle, prone at the Olympic Games in Mexico in 1968. He is also a three-times bronze medallist from the European championships in 1969 and a twelve-times national champion. Upon concluding his active career, he went on to serve as a coach at Dukla Pilsen. He was in charge of marksmanship training at the military departments of several universities. He worked in the Olympic committee, he led the Czechoslovak Olympian Club for three years. He managed the army shooting range in Pilsen. Since 1991 he has worked as the director of the international shooting competition Great Liberation Prize. He is a member of the Citizens‘ Rights Party - Zemanites and a big supporter of Czech President Miloš Zeman. In 2013 the president awarded him the Medal of Merit.