Erwin Zwerschina

* 1932

  • „Jednoho dne přišel do otcovy školy jeden jeho bývalý žák, nyní poručík. Bylo mu sotva dvacet dva let, přišel v uniformě a teď stál před otcem a čekal, až ho on pozdraví. Můj otec byl ředitel školy, bojoval v první světové válce, a tak když se ho ten poručík zeptal, proč ho nepozdravil, dal mu pohlavek. To bylo dopoledne. Odpoledne si už tátu odvedlo gestapo. Pryč ze školy, gestapo, wehrmacht.“

  • „Jednoho horkého srpnového dne obsadily naši ulici hlídky se samopaly. To byl ohromný děs. Hned nám bylo jasné, že teď začíná vyhánění i pro nás. Strýček mi řekl: ´Utíkej rychle do Imperialu ke kapitánu Pankratovi.´ Utíkal jsem zadní stranou, Drahovice leží v kopci, tak jsem musel nastartovat hned zprudka. Byl jsem na sebe celý hrdý, já jsem teď zachránce. No jo, tak start rychle do kopce. Nebyl jsem dobrý běžec, ale konečně jsem byl u Hotelu Imperial. Tak kapitán Pankrato. Ten ve své uniformě vyskočil, nasedl do své těžké černé limuzíny, mě strčil na zadní sedadlo, jeli jsme dolů, zatáčkami sem a tam a rychle do naší ulice. Když jsme dorazili, kapitán Pankrato vystoupil, ale žádný český revolucionář tam už nebyl. Tento stav byl začátkem našeho vyhnání, skončil 2. října 1945. Tento den jsme s matkou pěšky odešli přes Sokolov a Cheb do Bavorska. S baťohy a obtěžkaní nalevo i napravo taškami.“

  • „Dlouhou dobu nebyly žádné lístky na jídlo. Když přišli Rusové, táhla se dlouhá fronta podél plotu nemocnice. Trhali jsme kopřivy a dělali z nich kopřivový špenát, dřív na ně čůrali psi. Od sedláků jsme kradli brambory, a když už někdy měl být chleba, musel se člověk postavit do fronty už ve tři hodiny ráno. Když jsi měl smůlu, tak když pekař v sedm ráno otevřel, chleba zmizel dřív, než jsi přišel na řadu. Jíst plesnivý chleba bylo úplně normální."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Rehau, Německo, 09.07.2018

    (audio)
    délka: 02:22:21
    nahrávka pořízena v rámci projektu Stories of the expelled Germans born in the Karlovy Vary region
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Škoda že jsme se neučili česky

Erwin Zwerschina, 2018
Erwin Zwerschina, 2018
zdroj: PB

Erwin Zwerschina se narodil 17. června 1932 v Drahovicích (části Karlových Varů). Otec působil jako ředitel školy v Rybářích, matka pracovala v babiččině obchodě s korzety na karlovarské promenádě. Jako malý kluk zažíval v Karlových Varech mnohé lumpárny a dobrodružství. Roku 1944 otec narukoval na frontu. Poválečná doba je z pohledu německého obyvatelstva v Československu charakterizována velkou nejistotou z toho, co přinese další den. Nejinak tomu bylo i u Zwerschinových. 2. října 1945 matka se synem utekli do Německa. Ke konci téhož roku se usadili v Sulzbach-Rosenberg, kde našli nový domov. Erwin Zwerschina vystudoval stavebnictví, v oboru celý život i pracoval. Roku 1983 se stal ‚Ortsbetreuerem‘ nejprve Drahovic, později i celého karlovarského okrsku. Ke své původní vlasti má dodnes velmi silný vztah.