„Sice mám tady v Bavorsku dva domy, ale doma se cítím v Česku,“ říká osmdesátiletá Rosemarie Kraus. Narodila se v Chlumci u Ústí nad Labem a její dědeček Franz Dvořák byl synovcem skladatele Antonína Dvořáka.
Albínu Huschkovi bylo na konci války sedm let a mluvil jenom německy. Byl svědkem tehdejšího nemilosrdného zacházení s Němci. Ze sedmnácti set obyvatel mohlo v Ketzelsdorfu zůstat jen pět rodin, Huschkovi uchránil od vysídlení neněmecký původ maminky.
„Doufali jsme, že se Češi pod vlivem Američanů nad námi slitují, zvlášť když jsme nebyli politicky aktivní,“ říká Peter Klepsch. „Ale byl to omyl.“ Ví, o čem mluví. V červnu 1945 vykopával hroby pro zabité v postoloprtských kasárnách.
Pražská Němka Emanuela Köhler patřila mezi dva milióny Němců, kteří museli během roku 1946 odjet transporty z Československa. Znalost češtiny a štěstí na dobré lidi ji uchránily od krutého zacházení s Němci bezprostředně po konci války.
První transporty „organizovaného odsunu“ Němců opustily Československo 25. ledna 1946. Během roku 1946 bylo vysídleno přes dva miliony osob německé národnosti na principu kolektivní viny.
Rodina Vogelova nebyla jako jediná z vesnice Červený Potok u Králík zařazena do odsunu. Všechny kamarádky a příbuzní odjeli a Vogelovy čekal trpký osud Němců, kteří zůstali.
Před 75 lety skončila Postupimská konference, která uznala požadavek Československa na vysídlení německého obyvatelstva. Navzdory rozšířenému mýtu o něm vítězné mocnosti nerozhodly. Odsun v té době již probíhal a Spojenci požadovali jeho pozastavení.
Po válce museli oba opustit své domovy jako nepřátelé Československa. Setkali se jako nevolníci na nucených pracech na Berounsku a zůstali spolu napořád.
Když sedmnáctiletého Emila trýznili v Kounicových kolejích, jeho babička a maminka s malým bratrem se vydaly 30. května 1945 na tzv. brněnský pochod smrti. Třicet tisíc německých žen, dětí a starých lidí šlo v horku bez přestávky, jídla a pití k rakouským hranicím.
Německé muže ze severočeských Postoloprt a blízkého Žatce čekala po válce hromadná poprava. Třináctiletého Kurta Kempeho vytáhl ze skupiny mužů český soused. Až později se Kurt dozvěděl, co přesně se 27. května 1945 v Postoloprtech stalo.