Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Augustin Štrof (* 1930)

• narozen 22. 8. 1930 v Brně

• v 18 letech se stal skautem

• v letech 1948-1950 vedl smečku vlčat v rámci brněnského 13. oddílu

• v roce 1968 se zapojil do obnovy skautingu a vedl vlčata v brněnské „dvojce“ – 2. skautském středisku

• vlčata vedl i po roce 1970, kdy „dvojka“ přechází pod hlavičku Pionýra

• po třetí obnově skautingu roku 1989 předal oddíl mladší generaci

Augustin „GUSTAV“ ŠTROF

(narozen 22. 8. 1930)

Rozhodně jsme nebyli semeništěm mladejch komunistů…

Augustin Štrof se narodil 22. 8. 1930 v Brně. Tam se také dostal ke skautingu - v relativně pozdním věku 18 let. „Skautovat jsem začal v roce 1948, bohužel po Vítězném únoru.“

Začátky skautování

Pamětníkův spolužák z průmyslovky Igor Sýkora jej v maturitním ročníku přizval na výpravu 13. smečky vlčat, kterou vedl. „Ledasco jsem o lese věděl. A jelikož jsem se ještě seznámil se Setonovými snahami o zakládání skautu v Americe, tak jsem uměl aj nějaký indiánský pohádky. Takže večer jsem se velmi uplatnil, zaujal jsem vlčata.“

Po maturitě odešel Igor Sýkora z Brna, a tak vlčata „spadla“ Gustavovi. Jeho snahou bylo vlčata vést ke zdravé soutěživosti. S vlčaty stihnul ještě dva tábory, než byl oddíl definitivně komunisty rozehnán.

Šedesátá léta

V polovině 60. let přizvala Augustina Štrofa kolegyně z práce a bývalá skautská vedoucí Marie Šmahelová na víkendovou akci, kterou pořádala s dalšími lidmi pro školní děti. Moc se mu nechtělo, čekal oficiální pionýrskou akci, pravda byla ale zcela jinde.

„Tak jsme se vydali ještě s manželkou^[1], která byla její bejvalou členkou v té dívčí čtverce. Tak jsme se vypravili na Junáckou louku pod hrad Veveří. No a když jsme se vyšplhali od přístaviště nahoru, tak jsem málem upadl do příkopu, protože po té louce pobíhali asi 120 zelenejch košil a hnědejch šátků. ,Co to je? Vy se snad necháte zavřít nebo co?‘“ Jednalo se o tzv. tábornickou unii, doplněk pionýrské výchovy, který navazoval na skautské hnutí. Mohla vzniknout díky uvolněnějším poměrům 60. let. Augustin Štrof se v unii angažoval účastí na několika jejích táborech. „Krátce nato byl šedesátej osmej rok a začali jsme opravdu skautovat.“

V roce 1968 se pamětník již nevrací do 13. oddílu, ale společně s Montym – Jiřím Feitem a dalšími lidmi obnovuje brněnskou „dvojku“. Zde se opět věnuje vlčatům. Gustav Štrof vzpomíná na obnovenou vlčáckou soutěž O pohár Supa Bělohlava^[2], kterou se svými vlčaty vyhrál po 20 letech. Není bez zajímavosti, že těch 20 let přečkal pohár právě u Gustava Štrofa, neboť jeho smečka byla v roce 1949 posledním vítězem.

V roce 1970, s postupující normalizací, bylo jasné, že skauting dlouho nepřežije. „V té době bratr náčelník Plajner, řečený Táta, vzkázal, že kdo může s děckama zůstat, tak ať zůstane. Takže my už jsme necouvli do jinýho spolku, zůstali jsme pod pionýrskou hlavičkou jako jakási rarita.“

Pionýrem

Po zákazu skautingu řešili vedoucí další existenci oddílů různými způsoby. Většinou přestoupili pod Svazarm či T.O.M - turistické oddíly mládeže. Mnohým vedoucím byl vydán zákaz práce s mládeží, a tak některé oddíly i zanikly. „Dvojka“ zůstala pod Pionýrem celých následujících 19 let^[3]. Jako „bývalí skauti“ měli výjimku - „dvojka“ zůstala po skautsku přístupná všem dětem, nebyla jako klasická pionýrská skupina vázána na konkrétní školu.

I když byla „dvojka“ oficiálně pod hlavičkou Pionýra, neměla se socialistickou výchovou co do činění. Vedoucí vychovávali děti dle skautské metody a jediným kompromisem byl typický modrý kroj s červeným šátkem, který se nosil na oficiálních akcích. „Rozhodně jsme nebyli semeništěm mladejch komunistů,“ vzpomíná Gustav Štrof.

„Ty komunističtí pantátové nás nechali dejchat, i když se vědělo, že jsme bývalí skauti, jelikož nás potřebovali jako firemní vývěsní štít…“ Augustin Štrof tak vzpomíná na začátek lukostřelecké činnosti svého oddílu. Velmi brzy se oddíl začal zúčastňovat různých soutěží, dokonce se dostali do Lipska.

S úsměvem vzpomíná na konec komunistické totality: „V tom 89. jsem to předával těm svejm odrostlejm skautskejm pionýrům.“

Jak sám říká, skauting tehdy povstal potřetí jako fénix z popela - to se týkalo i 2. skautského střediska a bývalé 13. smečky vlčat. Gustav Štrof se dodnes zúčastňuje různých střediskových akcí.

Nahrávku pořídil Michal Hradecký.

Příběh vypracoval pro potřeby Skautského století Jan Havelka.

---