Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Jan Ston (* 1942)

Pak přišli komunisti, vytrhali třešně v plném květu i s kořeny

  • narozen 9. dubna 1942 v Bludově

  • matčin strýc Jan Březina se za své Paměti obce Bludova stal jejím čestným občanem

  • matčin strýc kněz Antonín Březina vězněn nacisty v Kounicových kolejích v Brně

  • otcův bratr Karel Mansuet Ston byl jako kapucín internován v klášteře Želiv a v klášteře Hora Matky Boží v Králíkách

  • svědek kolektivizace venkova v Bludově

  • otec Alois Ston odmítal až do své smrti v roce 1971 vstoupit do JZD

  • v době natáčení v roce 2023 bydlel Jan Ston stále v Bludově

V roce 1960 prezident Antonín Novotný slavnostně vyhlásil vítězství socialismu v Československu. Během kolektivizace venkova totiž většinu soukromých hospodářů komunistický režim zlikvidoval a jednotná zemědělská družstva obhospodařovala drtivou většinu půdy. Alois Ston ale brutálnímu nátlaku odolával a i přes hrozbu vězení soukromě hospodařil až do své smrti v roce 1971. Vzpomíná na to Jan Ston, jedno z jeho třinácti dětí.

Vlastenectví měli v krvi

Jan Ston se narodil 9. duna 1942 v Bludově na Šumpersku rodičům Aloisovi a Zdeňce, rozené Březinové. V jeho žilách koluje krev významných předků. Matčin strýc Jan Březina se za své Paměti obce Bludova stal jejím čestným občanem. Dalšího matčina strýce kněze Antonína Březinu nacisté za druhé světové války pro jeho vlastenectví uvěznili v Kounicových kolejích v Brně.

Otcův bratr Karel Ston ve svých 19 letech vstoupil do kapucínského řádu, kde přijal řeholní jméno Mansuet. Během násilné likvidace řádu komunistickým režimem byl v roce 1950 umístěn do internace v klášteře Želiv a později v klášteře Hora Matky Boží v Králíkách, jen třicet kilometrů od jeho rodného Bludova. „Očití svědkové tam vykládali, jak tam kněží na poli rozhazovali hnůj. Aby si to užili, tak neměli vidle, ale házeli to rukama, aby je co nejvíc ponížili,“ vypráví Jan Ston, který se se strýcem Karlem po jeho propuštění v polovině 50. let několikrát setkal při jeho návštěvách rodiny v Bludově.

První vzdor

V rodině byla silně zakořeněná víra v Boha a návštěvy nedělních mší svatých v kostele svatého Jiří v Bludově byly samozřejmostí. V únoru 1948 komunistická strana zosnovovala puč, po němž převzala veškerou moc ve státě. Začala doba temna a ničení všech domnělých či skutečných odpůrců. Novému režimu v žaludku ležela zejména církev, a tak se všemožně snažili omezit její vliv a fungování. V prosinci 1950 Státní bezpečnost zatkla místního faráře Oldřicha Koutného, názorového vůdce protikomunisticky smýšlející části obce. Následně ho spolu s několika dalšími farníky odsoudili k šesti letům vězení a ztrátě veškerého majetku. Na jeho místo v bludovské farnosti pak arcibiskupská konzistoř v Olomouci jmenovala Aloise Bubeníka, který zcela otevřeně kolaboroval s komunistickým režimem. Většina věřících proto začala navštěvovat kostely v okolí. Jak na straně 40 píše Jitka Snášelová ve své diplomové práci Činnost církevních tajemníků na Šumpersku do roku 1968, Alois Ston tehdy odmítl Jana přihlásit do náboženství, které vyučoval Alois Bubeník, se slovy, že si své dítě nenechá farářem zkazit.

Odmítl se vzdát svých polností

Rodina Stonova v Bludově vlastnila menší hospodářství, nejprve se sedmi a po zakoupení další půdy s 10 hektary polností rozesetých v okolí obce. Ve chlévech měli krávy a prasata, ve stájích až čtyři koně. V domku o dvou místnostech se tísnili rodiče a jejich třináct dětí. Rodina měla základní strojní vybavení, ale k lepší mechanizaci chyběl traktor. Všichni v domě měli spoustu povinností, ale Jan Ston dodává, že už v dětství ho práce v zemědělství bavila.

Komunistický režim v zemi rozjel také kolektivizaci neboli proměnu soukromých zemědělských majetků ve vlastnictví kolektivní, čili státní. Pod různými formami nátlaku tlačily místní orgány zemědělce ke vstupu do jednotných zemědělských družstev (JZD). V roce zatčení P. Oldřicha Koutného vzniklo JZD také v Bludově. Tehdy vlastnilo pouhých 49 hektarů, mělo 54 členů a pouze jednoho z nich předtím zemědělství živilo. V této české obci v bývalých Sudetech byl silně zakořeněn vztah k půdě, které se lidé odmítali dobrovolně vzdát. Nátlak se ale postupně zvyšoval a do roku 1958 mu většina zemědělců podlehla.

JZD pak scelovala pozemky, v rámci čehož v okolí rozorali polní cesty a meze bez ohledu na ekologické následky. „Vytrhali třešně v plném květu i s kořeny, to pamatuju. V Bludově se vždycky říkalo, že jsou dvojí žně. Jedny, když se trhaj třešně, a pak druhé, když je obilí. Všichni měli všechny meze vysázené třešněmi a to bylo bílý, když to kvetlo. A v tom květu, tisíce, miliony včel, jezdili pásáky a všechno trhali ven. Celý sady. Meze rozhrnutý. Pak se to oralo. Dobrou zem dolů a mrtvou navrch. Pak přišla voda a všechno to spláchla,“ vzpomíná Jan Ston.

Alois Ston jako jeden ze tří soukromých hospodářů odolával nejen neustálým návštěvám agitátorů, nastavení neúměrných dodávek zemědělských komodit, které musel odevzdávat státu, ale také hrozbě vězení i výměně polností. „Každý rok se měnily naše pole a dávali nám je pořád dál a dál od dědiny, až jsme nakonec skončili u lesa, kde už obilí a veškerou úrodu ničila lesní zvěř, které byl tenkrát plný les,“ vzpomíná Jan Ston. Rodina kvůli tomu nemohla plnit povinné dodávky obilí, které se neustále zvyšovaly: „Jednou, když otec odjel na pole, tak přijeli nějací zástupci národního výboru ještě s nějakými zaměstnanci a to obilí z půdy prostě ukradli. Ten zbytek, co tam byl, odvezli, aby se ta dodávka splnila. Nám nezbylo ani obilí na další zasetí na příští rok, které se muselo shánět po známých, aby se vůbec zajistila nějaká další úroda. Takhle se k lidem chovali tehdejší mocipáni,“ dodává pamětník.

Vydržel až do konce

Jak už bylo zmíněno, Jan měl v hospodářství spoustu pracovních povinností, a tak po absolvování základní školy zůstal doma v hospodářství a dál už nestudoval. V roce 1961 musel narukoval do základní vojenské služby. „To mě ještě odvedli prvního srpna, když začínaly žně a bylo nejvíc práce,“ dodává.

Po dvou letech strávených na letišti v Mošnově nastoupil do zaměstnání jako řidič. Pořád ale pomáhal rodičům s hospodářstvím, protože otec i v době vyhlášení vítězství socialismu v Československu stále soukromě hospodařil. V roce 1966 se Jan Ston oženil s Marií Kvapilovou. Postavili si dům v Bludově, kam se přestěhovali a kde vychovali svých šest dětí.

V roce 1971 otec ve svých 69 letech zemřel. Až poté se jeho polnosti staly součástí JZD. Po pádu komunismu je sice rodině v restitucích vrátili, po letech v jiných oborech a ztráty kontinuity s půdou ale už nikdo z potomků nenavázal na rodinnou tradici soukromého hospodaření a dnes jsou polnosti v pronájmu.

Jan Ston byl po práci řidiče zaměstnán v přidružené výrobě v JZD a poté až do odchodu do penze v roce 2002 v zahradnictví. S komunistickým režimem prý i přes svůj třídní původ a víru v Boha neměl potíže. S radostí ale přijal pád totality v roce 1989, ale vadí mu, že tehdy mnozí z komunistických funkcionářů zůstali u moci a ještě dlouhá léta mohli ovlivňovat dění v zemi.

 

SNÁŠELOVÁ, J.: Činnost církevních tajemníků na Šumpersku do roku 1968. Praha, 2012. Diplomová práce, Brno, Univerzita Karlova v Praze, Katolická teologická fakulta. Dostupné z URL: DPTX_2009_2__0_286054_0_86783.pdf

GERLICHOVÁ, K.: Historie obce Bludov ve 20. století. Olomouc, 2015. Palacký University Olomouc.Dostupné z URL: https://theses.cz/id/5tixmh/15008826

© Všechna práva vycházejí z práv projektu: Příběhy regionu - Střední Morava

  • Příbeh pamětníka v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava (Vít Lucuk)