Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

František Spejchal (* 1936)

• narozen 18. října 1936 ve Střihově nedaleko Městce Králové na Nymbursku

• jen několik kilometrů od jeho rodné obce seskočili v prosinci 1941 parašutisté ze Silver A

• na konci války byl svědkem úprku Němců před postupující sovětskou armádou

• během invaze vojsk Varšavské smlouvy se střetl s kolonou několika desítek vozů s vojáky projíždějící nedalekou obcí Sloveč

• až do roku 1973 hospodařil jako soukromý zemědělec a odmítal vstup do jednotného zemědělského družstva

František Spejchal se narodil 18. října 1936 ve Střihově nedaleko Městce Králové na Nymbursku. Otec, který byl rolníkem, se narodil roku 1902, matka přišla na svět o dva roky později. Když byly Františkovi čtyři roky, matka zemřela na tuberkulózu. Několik let se o něj a jeho staršího bratra staral pouze otec. Později se otec znovu oženil. František přišel předčasně i o svého bratra, který zemřel v 17 letech taktéž na tuberkulózu.

Když seskočili parašutisté

Dětství strávil v dobách druhé světové války a i jako malý kluk vnímal dění kolem: „Často jsme koukali na letadla, jak nad námi lítala. A jednou od nás z kopce jsme se dívali směrem na Kolín, jak hoří rafinerie,“ vypráví o válečných letech. Vzpomíná i na událost z roku 1941. V noci 29. prosince 1941 překročilo hranici protektorátu letadlo se třemi parašutistickými skupinami – Anthropoid, Silver A a Silver B. Členové Silver A – Alfréd Bartoš, Josef Valčík a Jiří Potůček – seskočili u obcí Podmoky a Senice. Tyto dvě vesnice se nacházejí poblíž Městce Králové, jen deset kilometrů od Střihova. František vzpomíná, že místní hospodář viděl ve sněhu stopy, které vedly do stohu, ty údajně patřily parašutistům. Podle vzpomínek Františka u dalšího místního občana parašutisté přespali.

Museli jsme být doma

V závěru války utíkali němečtí vojáci před postupující sovětskou armádou: „Nejprve prchali od Bydžova k Městci Němci, to se stavěly barikády, aby nemohli dál, dávaly se na silnice klády. My menší jsme museli být doma, ale puberťáci to sledovali.“ V okolí Střihova došlo v posledních dnech války i k několika střetům sovětských a německých vojáků. Němce pak převáželi do zajateckého tábora v Městci Králové. František vzpomíná, že sovětští vojáci zůstali u Střihova až do podzimu. „Když odjeli, tak v lese po nich zůstala munice. Bylo to tam nebezpečné. Jako děti jsme tam nesměly. Rodiče nechtěli, abychom tam chodily,“ vypráví.

Základní školu navštěvoval František do páté třídy ve Střihově. Poté přešel na měšťanskou školu v nedalekém Městci Králové. Po jejím ukončení nastoupil na zemědělské učiliště. Poté pracoval s rodiči v zemědělství. V roce 1955 nastoupil na dvouletou základní vojenskou službu. Pak pokračoval v práci v soukromém hospodářství.

Těžká doba

V den invaze vojsk Varšavské smlouvy 21. srpna 1968 potkal František u Střihova kolonu několika desítek, jak sám říká, velmi starých aut, jako z muzea. O několik dní později se vojáci usídlili poblíž Střihova na kopci Kamenec. Často chodili do vesnice pro vodu a jídlo. František na srpnové události nerad vzpomíná, podle jeho slov to byla těžká doba.

Kontroly a neustálá výměna půdy

Až do roku 1973 pracoval jako soukromý zemědělec, což nebylo snadné. Jak vypráví, čelil častým nepříjemným kontrolám. Půdu, na které hospodařil, mu také často měnili za jinou. Nakonec proto se svou manželkou, se kterou měl pět dětí, vstoupil do jednotného zemědělského družstva. Tam pracoval pět let jako traktorista a dalších dvacet let jako zootechnik. Když František odešel do důchodu, věnoval se své rodině a zálibám. Po roce a půl ho oslovila zemědělská společnost Podmoky, kde další dva roky pracoval. V roce 2021 žil ve Střihově.