Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Bedřich Schalek (* 1913)

Říkat všem lidem pravdu, žádné přetvářky.

  • narozen 22. července 1913 v Litoměřicích, vyrůstal v Horní Blatné v Krušných horách

  • matka zemřela roku 1918 na španělskou chřipku, otec byl krajský vrchní soudní rada v Litoměřicích

  • studoval obecnou školu a německé gymnázium, poté koželužskou školu v Horním Sasku

  • v roce 1935 vstoupil do komunistického svazu mládeže, jeho úkolem bylo navazovat kontakty s ostatními buňkami v regionu

  • v lednu 1939 odjel do Anglie; zde pracoval jako lesní dělník; 5. května 1941 se oženil s židovskou emigrantkou z Maďarska

  • v listopadu 1941 vstoupil do zahraniční čs. armády, prodělal pěší vojenský výcvik; střežil radarovou stanici; převelen k ženistům

  • v srpnu 1944 se účastnil invaze do Francie; raněn v bojích u Bergues

  • po válce žil v Československu; za svou anglickou minulost byl v roce 1949 propuštěn z místa tlumočníka na ministerstvu vnitra; v letech 1950–1968 pracoval v redakci německého časopisu; kvůli odmítnutí sovětské okupace byl penzionován

  • vyznamenání – medaile Za zásluhy, Za chrabrost, Za účast v zahraničním odboji

„Říkat všem lidem pravdu, žádné přetvářky.“

Bedřich Schylek

+ narozen 22. července 1913 v Litoměřicích, vyrůstal v Horní Blatné v Krušných horách

Bedřich Schalek se narodil 22. července roku 1913 v německé rodině v Litoměřicích. Jeho otec zastával významnou funkci krajského vrchního soudního rady. Otec byl rovněž literárně činný a své německy psané knihy vlastním nákladem vydával. Dětství strávil Bedřich v Krušných horách ve vesnici Horní Blatná u svých prarodičů z matčiny strany. V roce 1918 se matka nakazila španělskou chřipkou a následně zemřela. Po smrti matky a absolvování německé obecné školy se vrátil zpět k otci do Litoměřic. Bedřichův otec se poté podruhé oženil, tentokrát s Češkou. Teprve od nevlastní matky se Bedřich začal učit česky. Na vztah mezi ním a otcem vzpomíná Bedřich málo a popisuje ho jako velice chladný.

V letech 1923 až 1930 studoval Bedřich Schalek na gymnáziu. Studia však nedokončil. Částečně kvůli špatnému prospěchu z řečtiny a částečně kvůli nepříznivé finanční situaci, do které se dostal jeho otec kvůli svým literárním a vydavatelským ambicím. Po opuštění gymnázia se Bedřich vyučil koželuhem a v roce 1933 díky podpoře prarodičů z Horní Blatné odešel na koželužskou školu do Freibergu v Horním Sasku.

Po návratu ze Saska pracoval v koželužném závodě v Litoměřicích jako chemik a později i jako mistr. V té době již panovala nenávistná nálada mezi Čechy a místními Němci, Bedřich vypráví o tom, jak byl několikrát svědkem potyček. Přestože byl Němec, zásadně odmítal násilí a postoje německého obyvatelstva: „Nacisty jsem vždycky nenáviděl.“ Díky tomuto postoji se však stal terčem německé většiny. V roce 1935 dokonce vstoupil do komunistického svazu mládeže. Dodnes vzpomíná na přátelskou až rodinnou atmosféru v tomto spolku. „Víte, já jsem vlastně nikdy neměl rodinu jako takovou, a tak jsem si tam tehdy užíval tu atmosféru.“ Bedřichovým úkolem bylo navazování kontaktů s ostatními komunistickými buňkami v regionu. „Tehdy to bylo dobrodružství, protože všude na vás číhali četníci. Chodili jsme z hospody do hospody, podle toho, jak nás vyhazovali.“  Ve stejném roce dostal povolávací rozkaz do armády, ale odveden nebyl kvůli špatnému zraku.

Události po mnichovské dohodě

V kritickém roce 1938 Bedřich vyjednával z pozice vedoucího krajského výboru komunistického svazu mládeže s českou vojenskou posádkou pluku Jiřího z Poděbrad, a dokonce podepsal dohodu o sbratření: „Otevřeně jsme se postavili na stranu Československa, protože jsme věděli, že štvaní národů proti sobě a hitlerovská politika znamenají válku.“ Tímto aktem se Bedřich stal solí v očích litoměřickým Němců a ihned po podepsání mnichovského diktátu musel své rodné město opustit: „Protože nacisté by mě roztrhali.“ Bedřich odešel do Prahy, kde se snažil spojit s ostatními kolegy ze svazu mládeže. Nicméně byl zadržen a transportním vlakem spolu s dalšími uprchlíky ze sudetských oblastí poslán zpět, československými úřady byl totiž považován za německého občana. Při přestupování na nádraží ve Všetatech Bedřich využil nastalého zmatku a podařilo se mu uprchnout. Několik týdnů se skrýval u svých známých v Bakově nad Jizerou, až do doby, než si vyřídil povolení k pobytu na území Československa. Poté odjel opět do Prahy, kde pokračoval ve svých snahách v rámci komunistického svazu mládeže. V ulici U Průhonu v Praze byl zřízen tábor uprchlíků ze sudetských oblastí a zde Bedřich nalezl spoustu svých přátel a známých. Přihlásil se do výboru, který se staral o zajišťování základních potřeb uprchlíků. „Potkal jsem tam lidi, který znali mě a mojí činnost, a byl jsem zařazen do skupiny, která mohla žádat o azyl v Anglii.“ V lednu 1939 odjel transportním vlakem do polské Gdyně, kde se nalodil na loď Varšava, a odplul do Anglie.

V Anglii

Po příjezdu do Anglie bydleli v hostelu a po několika dnech byli rozděleni a ubytováni v anglických rodinách. Bedřich a jeho spolucestující Gerhard byli zařazeni do skupiny, o kterou se starala ekumenická kvakerská organizace Society of Friends. Bedřich však měl jen prozatímní povolení k pobytu na anglickém území: „My jsme dostali pouze prozatímní československý pas, takový růžový, na který jsme mohli odjet do Anglie a být tam jeden rok s podmínkou, že nemáme povolení pracovat a vydělávat.“ Po obsazení Československa v březnu 1939 anglické ministerstvo vnitra zřídilo Czech Trust Fund, který podporoval československé uprchlíky, kteří stále neměli povoleno pracovat. „Ubytovaný jsme byli v rodinách, který na nás dostávaly příspěvek, tzv. maintenance, a z toho mohly hospodařit.“ Za svůj pobyt vystřídal Bedřich Schalek několik míst, kde byl ubytován. Nejdříve bydlel ve Wimbledonu, poté na předměstí Londýna. Při svém pobytu v Londýně Bedřich společně s s Otto Schlingem a Fritzem Lewitem založili hnutí Mladé Československo.

Po nástupu Winstona Churchilla do čela britské vlády se poměry uprchlíků v Anglii zlepšily. „To bylo úplně něco jinýho. Dostali jsme povolení pracovat. Mohli jsme si volit.“ Bedřich si vybral práci v lese. Pracoval na jihozápadě Anglie v Somersetu u městečka Bridgewater. Dělníci zde káceli poslední anglické lesy a ze dřeva vyráběli výztuže pro šachty uhelných dolů, které byly pro britský průmysl životně důležité. Bedřich vzpomíná, jak si Angličané vážili československých dělníků. Při pobytu v Bridgewater poznal svou budoucí manželku, židovskou emigrantku z Maďarska, která pracovala v místním panském sídle jako posluhovačka. Dne 5. května 1941 spolu uzavřeli manželství.

Vstup do armády

Po napadení Sovětského svazu německými vojsky v létě 1941 Bedřich a jeho spolupracovníci hromadně odcházeli z pracovních míst a hlásili se do armády. V listopadu Bedřich Schalek nastoupil do pěší výcvikové roty v Leamington Spa nedaleko Londýna. V lednu 1942 se Bedřichovi narodil syn: „Rodiny jsme mohli i při výcviku navštěvovat.“ Po výcviku byl přidělen k 3. rotě 1. praporu pod velením kapitána Řežábka. Bedřich sloužil v posádce na východním pobřeží Anglie. Úkolem jeho jednotky bylo střežit radarovou stanici. „Večer jsme museli do opevnění a po setmění jsme měli rozkaz střílet na všechno, co se hýbe. My jsme ovšem stříleli do vzduchu, protože jsme věděli, že tam žádnej nepřítel nepřistál.“ V době, kdy se československá brigáda v Anglii změnila na obrněnou tankovou brigádu, byl Bedřich umístěn jako ženista ve středoanglickém výcvikovém středisku a připravoval zde terče pro cvičné tankové střelby. Bedřich také vzpomíná na svůj bojový výcvik, kdy útočili na vybydlenou vesnici, budovali zákopy a v zákopech je přejížděli tanky. „Ovšem ve skutečnosti se potom taková situace nikdy nestala.“  Pan Schalek vzpomíná na výzbroj, tanky Cromwell a nové pušky. Bedřich se také účastnil likvidování starých vojenských trhavin a srovnávacích pokusů s německými trhavinami. Sám přiznává, že německá armáda měla v té době daleko vyspělejší výzbroj než anglická. Jako ženisté byli čs. vojáci využíváni také při likvidaci minových polí, které byly vybudovány na pobřeží Anglie v době hrozby německé invaze.

Španěláci

Bedřich vypráví o svých zkušenostech s tzv. španěláky. Tímto termínem vojáci označovali veterány z občanské války ve Španělsku, kteří se také během druhé světové války ocitli v Anglii. Bedřich vzpomíná, že mezi těmito španěláky panovala neuvěřitelná kamarádská atmosféra. Britské velení však neuznávalo hodnosti těchto vojáků, „například Oskar Valeš mohl v čs. armádě sloužit jako nějaký desátník nebo četař, kdežto ve Španělsku byl vysokým důstojníkem. To mu ale neuznali ke škodě celé československé armády.“

V řadách čs. armády v Anglii se však objevovaly i spory. Jedním z nich byla aféra provokovaná jednotkou velitele Prchala, tzv. prchalovci. Tito vojáci začali hromadně vystupovat z armády s odůvodněním, že nechtějí sloužit ve stejné jednotce s Maďary a Němci, jímž byl například i Bedřich Schalek.

Boje ve Francii

Koncem srpna 1944 se nalodili v přístavu West India Docks v ústí Temže na liberty ships a odpluli do Normandie: „Bylo to večer, protože Němci měli na druhé straně kanálu dalekonosná děla a za bílého dne tam nebylo radno plout.“  Bedřich vypráví, že byli pravděpodobně poslední jednotkou, která v Normandii přistála. Vylodili se v přístavu Mulberry, což byl pontonový přístav přitažený za spojeneckými invazními loděmi z Anglie. Prvním mrtvým z jejich jednotky byl desátník Hanuš: „On zapomněl, že ve Francii se jezdí vpravo, a narazil do amerického džípu. Byl to můj kamarád.“ Vojáci čs. armády však nebyli proti své vůli nasazováni do bojů, „dokonce jsme psali Benešovi.“ Nakonec byla jednotka, ve které sloužil pan Schalek, odvelena k pevnosti u belgického města Furnes, kde kanadské jednotky obklíčily velké množství německých vojáků. Při bojích u Bergues byl Bedřich zraněn při výbuchu minometné střely. Střepiny ho zasáhly na levé části těla, byl ošetřován v polní ambulanci. „První, co bylo, když tam přinesli zraněnýho vojáka, tak mu dali do pusy zapálenou cigaretu.“ Následky tohoto zranění pociťuje Bedřich Schalek celý život, neslyší na levé ucho a má poškozené levé oko.

Po devíti měsících služby ve Francii dostal pan Schalek dovolenku a odjel do Anglie za svou rodinou. Konec války ho zastihl v Anglii. Když Německo kapitulovalo, Bedřich se musel vrátit ke své jednotce ve Francii a s ní pak odjel do osvobozeného Československa. Dne 17. května překročil se svou jednotkou čs. hranice a byl přidělen k americkým jednotkám, které hlídkovaly na státní hranici. V srpnu 1945 byl Bedřich Schalek demobilizován.

Život po válce

Manželka se synem přiletěli za Bedřichem do Československa na podzim 1945. Zpočátku měl Bedřich v úmyslu odstěhovat se do sovětského záboru Německa. Na nátlak manželky, které nacisté v Maďarsku vyvraždili celou rodinu, však od tohoto záměru ustoupil a své potomky pak vychovával jako Čechy. Rodina se odstěhovala do Litoměřic, kde získala byt po odsunutých Němcích. Bedřich měl zpočátku poválečného života problém s nalezením zaměstnání. Pracoval jako závozník v chemické továrně, v níž před válkou dělal mistra. Po únorových událostech roku 1948 dostal díky svým jazykovým dovednostem místo tlumočníka zahraničních zpráv na ministerstvu vnitra v Praze. Za necelý rok byl však kvůli účasti v zahraničním odboji v Anglii propuštěn. Do roku 1950 se živil jako pomocný dělník na stavbě. Náhodou mu bylo nabídnuto místo redaktora německého časopisu. V redakci působil až do roku 1968, v posledním roce na pozici šéfredaktora. V srpnu 1968 se postavil proti okupaci Československa sovětskými vojsky a z redakce časopisu byl ihned penzionován. V penzi si ještě přivydělával jako tlumočník pro německou společnost obchodující se zemním plynem.

Bedřich Schalek byl vyznamenán medailí Za zásluhy, Za chrabrost a Za účast v zahraničním odboji.

© Všechna práva vycházejí z práv projektu: Příběhy 20. století

  • Příbeh pamětníka v rámci projektu Příběhy 20. století (Jan Vondryska)