Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Vlasta Rypáčková, roz. Košvancová (* 1931)

• narozena roku 1931 v Nových Kopistech

• otec Karel Košvanec zásoboval terezínské Židy potravinami po celou dobu existence ghetta

• do pomoci Židům se zapojila matka i Vlasta

• ke konci války doma skrývali jugoslávského důstojníka

• otec zemřel roku 1950, rodina se odstěhovala do Liberce

• roku 1957 rodina včetně Vlasty zatčena a odsouzena za obohacování poté, co prodali v klenotnictví cennosti

• matka odsouzena, vězněna dva a půl roku, Vlasta ve vazbě tři týdny, vyvázla s podmínkou

• roku 1994 městský soud v Praze veškerá obvinění z roku 1957 zrušil

Příběh Evy Roubíčkové (vězenkyně koncentračního tábora Terezín), Karla Košvance (nádražáka z Bohušovic nedaleko Terezína, který organizoval a pašoval materiální pomoc vězňům v Terzíně) a Vlasty Rypáčkové (dcery Karla Košvance a jeho pomocnice v akcích v Terezíně)

- Eva Roubíčková (rozená Mändel, původem ze Žatce) se jako 16tiletá Židovka dostává s rodiči do Terezína (blíže viz Deník a dodaný rozhovor na CD)

- Karel Košvanec (přesvědčený komunista ze 16 dětí, člen strany od 1922) se při své práci na bohušovickém nádraží dostává do kontaktu s prvními židovskými transporty; z proseb a dopisů transportovaných Židů si dělá obrázek o jejich situaci a rozhoduje se jim pomoci; doručuje pro ně dopisy, dává jim vodu a jídlo…

- Košvanec se setkává s vězenkyní Roubíčkovou (zahlídl ji při její práci na poli – jako členka táborového komanda Landswirtschafft se dostávala i mimo ghetto, kde se mohla střetávat s árijci) a evidentně se mu zalíbila; rozhodl se pomáhat jí a její rodině pašováním jídla a dalších věcí přímo do ghetta; později svou pomoc rozšířil na řadu dalších osob, hlavně sourozence Löblovy (není jasné, jestli pro někoho nepašoval už před setkáním s Roubíčkovou) (blíže odkazy na Košvance v Deníku)

- pašování trvalo někdy celou noc (plížení);  pašoval hlavně potraviny, které obstarávala Košvancova rodina částečně ze svých zásob, částečně na černém trhu (ilegálně mleli mouku, koupili, vykrmili a zabili prasata…), cigarety (kupoval či dostával je např. od Židům spřízněných rodin v Praze); na nákup zboží pravděpodobně od vězněných Židů získal nějaké cennosti (např. zubní zlato…); pašoval po několik let zhruba 2x týdně; na smluveném místě se setkával nejčastěji s Roubíčkovou nebo jinými vězni, kterým předával zboží a vyměňoval poštu

- Košvanec s manželkou a třemi dětmi žil v rodinném domku (s malým hospodářstvím) v Kopistech; pro schovávání vězňů upravil prasečí chlívek a pod králíkárnami vykopal dvě veliké jámy, ve kterých zbudoval palandy – jednu jámu pro rodinu, druhou pro případné vězně; v prasečím chlívku ke konci války schovával několik měsíců srbského důstojníka, který utekl z pochodu smrti; v jámě pod králíkárnou možná také někdo chvíli byl (info nejasné), tuto možnost nabídl Roubíčkové a jejím rodičům, ta to ale odmítla kvůli ohrožení Košvancovy rodiny, riziku útěku z ghetta...

- do Košvancových akcí byla zapojena jeho manželka Marta a nejstarší dcera Vlasta (dnes Rypáčková) a zřejmě několik sousedů a obecní lékař (léčil schovávaného Srba); Vlasta jezdila pro zboží (hlavně cigarety) do Prahy (za Židům spřízněnou rodinou Nováků) a také pomáhala otcovi na cestě se zbožím do Terezína (doprovázela ho až k hranicím ghetta, kde se otec převlékl do oděvu se žlutou hvězdou); mladší děti o ničem nevěděly

- po válce Košvancovi udržují kontakt s Roubíčkovou (zůstává v Čechách) a rodinou Löblů (koncem 40. let většina odjíždí do Izraele); dostávají od nich za pomoc pár cenností (pár zlatých náramků, medailonek…); s Roubíčkovou kontakt vázne, jelikož Košvancovy sympatie k ní přerostly v hrozbu rozvodu, zbytek rodiny ji podezřívá z intimních styků s Košvancem při jeho akcích v Terezíně (to ale později vylučují na základě obsahu Deníku Roubíčkové)

- 1950 – Košvanec umírá na nemoci pravděpodobně spojené s útrapami při pašování do Terezína

- 1957 – Marta Košvancová (+ její švagr) a dcera Věra Rypáčková (+ její manžel) jsou obviněni lidovým soudem v Liberci (kam se přestěhovali) ve vykonstruovaném procesu ze spekulace se zlatými předměty (Košvancová prodala pár cenných předmětů ve státem vlastněném zlatnictví; ostatní jako komplicové) a s obohacováním na úkor obětí fašizmu (na základě udání souseda z Kopist – Františka Fischera); Košvancová strávila 2,5 roku (trest zkrácen o půl roku) v pracovním táboře na Slovensku (za extrémní pracovitost a skromnost byla velmi oblíbena i u dozorců tábora); Rypáčková 3 týdny ve vazbě (zbytek doby podmínka); oběma ženám propadá movitý i nemovitý (půl domu) majetek; ukradeny hlavně cennosti a nábytek; z věcí udělána v Liberci výstava dokládající „hýřivý život“ obviněných

- rodina postupně vystoupila (nebo byla vyloučena) ze strany a změnila politickou orientaci

- 1994 – městský soud v Praze zrušil obvinění celé skupiny: hodnota prodaných předmětů malá; byly prodány zcela legálně za legální ceny státnímu podniku – tedy nešlo o spekulaci; šlo o předměty (rodinné památky), na které se nevztahovala odevzdávací povinnost; svědectví vyvrátila obvinění o obohacování se na úkor obětí fašizmu; soud navíc konstatoval, že byla zcela bezdůvodně použita horní hranice trestu, nebyly brány v potaz polehčující okolnosti a v rozporu s tehdy platnými zákony byla uplatněna exekuce majetku; za útrapy a ztrátu majetku však rodina nedostala odškodnění

Obsah dokumentů získaných od Vlasty Rypáčkové

1) tajné vzkazy vězňů z Terezína Košvancovi, ve kterých ho instruují, co potřebují a co má zařídit…

2) poválečná korespondence se zachráněnou rodinou Löblů a Fantlů

3) korespondence se spoluvězenkyní Marty Košvancové z pracovního tábora na Slovensku

4) porevoluční soudní rozhodnutí o zrušení rozsudku z roku 1957

5) fotky rodin Košvancových, Löblových, srbského důstojníka…