Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Ladislav Řezníček (* 1951)

• narodil se 29. září 1951 v Ústí nad Labem

• jeho otec pocházel z Kočí u Chrudimi, matka z Polského Krakowa

• otec sháněl součástky pro vysílačky výsadku Silver A, přičemž byl těžce zraněn

• po druhé světové válce otec vstoupil do KSČ

• žili v domě po vystěhovaných sudetských Němcích

• v 80. letech 20. století ho vyslýchali agenti StB

• v roce 1989 potkal estébáky v centru Občanského fóra

• začal podnikat v 90. letech 20. století

• v roce 2021 žil v Ústí nad Labem

Narodil se šest let po válce, ale nebýt jeho statečného strýce nemusel být Ladislav Řezníček mladší vůbec na světě. Pochází totiž z rodiny, jež na začátku roku 1942 pomohla legendárnímu výsadku československých parašutistů Silver A.

Strýce Karla Řezníčka však zatklo zanedlouho poté gestapo a příslušníci nacistické tajné policie ho krutě vyslýchali v Petschkově paláci. Sám sice skončil v nacistické věznici v Terezíně, ale o bratrově zásluze na úspěšné misi výsadkářů nepromluvil. Kdyby prozradil, co Ladislav udělal, skončili by oba s velkou pravděpodobností na popravišti. 

Vždyť Ladislav Řezníček starší ukradl v továrně Tesla Pardubice důležitou elektronku, kterou bezpodmínečně potřeboval výsadek Silver A složený z Alfréda Bartoše, Josefa Valčíka a Jiřího Potůčka. Bez ní by neuvedl do provozu dvě vysílačky rozbité při seskoku z letadla. Úkolem výsadku Silver A bylo navázat spojení se štábním kapitánem Václavem Morávkem z odbojové skupiny Obrana národa, napojeného na významného nacistu Adolfa Thümmela Thümmel známý jako Agent A 54 předával důležité zprávy o německých válečných plánech západním spojencům.

Výsadek Silver A rovněž připravoval zázemí pro seskoky dalších parašutistů na území Protektorátu Čechy a Morava ovládaného nacistickým Německem. Zároveň výsadek Silver A udržoval důležité spojení s Londýnem, kde sídlila československá exilová vláda. Josef Valčík se navíc podílel na přípravě atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.

Strýc se o Silver A dozvěděl v hospodě

Ladislav Řezníček starší využil k získání vzácné součástky pro výsadek Silver A nálet britských letadel  na Pardubice. Před bombardováním vyhnali všechny zaměstnance ven. Jednadvacetiletý Ladislav se však do továrny nepozorovaně vrátil a zmocnil se tam vzácné elektronky. „Když se při útěku snažil přelézt plot, spadla kousek od něj bomba a roztrhla mu půlku plic, Elektronku ale stihl předat bratrovi a přes něj a další odbojáře se dostala  k výsadkářům,“ říká Ladislav Řezníček mladší.

Vzpomíná, že jeho otec nastoupil do Tesly jako totálně nasazený dělník. Vyráběl tam dřevěné skříně na rádia. Jeho bratr Karel pracoval jako pekař a po směně chodil na pivo do hospody. Jednoho dne prý  zaslechl od místních štamgastů o výsadku Silver A a o jejich rozbitých vysílačkách. Karel Řezníček pak oslovil bratra, jestli by dokázal elektronku  z Tesly vynést, což se nakonec povedlo.

„Za necelý měsíc přijelo gestapo, strýc Karel zrovna ležel na gauči, tak ho vzali a odvezli do Prahy do takzvaný Pečkárny,“ popisuje zatčení strýce Ladislav Řezníček mladší. Po výsleších na gestapu převezli nacisté Karla Řezníčka do terezínské věznice. Terezín. Tam se zachránil hlavně díky svému povolání. „Přežil, protože byl pekař a v Terezíně pekl chleba,“ vysvětluje Ladislav Řezníček mladší.

Odjel s Rudou armádou do Prahy

Jeho otec po krádeži elektronky už do odboje silněji nezasáhnul. Když v květnu 1945 projížděla přes Chrudimsko Rudá armáda, připojil se k ní a odjel do Prahy. Po osvobození Československa vstoupil do KSČ. Hned po konci druhé světové války podstoupil Ladislav Řezníček starší podstoupil naléhavou operaci plic. Na léčebném pobytu v Karlově Studánce se seznámil se svou budoucí ženou, Kristínou Jeziorowskou z polského Pinczówa. Po svatbě v listopadu 1949 získali byt v severočeském Stebně a 29. září 1951 se jim v Ústí nad Labem narodil syn Ladislav.

Zatímco jeho strýc zažil nacistickou totalitu, Ladislav Řezníček mladší narazil tvrdě na totalitu komunistickou. Zažil výslechy na Státní bezpečnosti (StB)a po sametové revoluci potkal bývalé estébáky s plackou Občanského fóra na hrudi.

Jeho rodiče žili po válce ve Stebně dlouho bez větších problémů. Zpočátku pracovali oba v místním obchodě, po několika letech se Ladislav Řezníček stal ekonomem v místním JZD.

Táta byl v KSČ byl rebelem

Rok 1968 a okupaci ČSSR vojsky Varšavské smlouvy nesl Ladislav Řezníček starší velmi těžce.  „Při normalizačních čistkách za ním přišli do jeho kanceláře v JZD ve Stebně, kde pracoval jako účetní,“ popisuje Ladislav Řezníček mladší, kterému bylo v té době osmnáct let. „Vstoupili dva pánové v kožených kabátech, tatínek se ptal, o co jim jde. Chtěli, abych šel pryč, ale tatínek odmítl. Ptali se ho, jaký má názor na příjezd sovětských vojsk do našeho státu. Reakce mého tatínka byla taková, až jsem se zarazil. Oba muže vyhodil z kanceláře.“

Ve Stebně byl však Ladislav Řezníček oblíbený, takže ho místní obyvatelé při čistkách podrželi. Zůstal také v komunistické straně. V 70. letech dvacátého století se stal tajemníkem Místního národního výboru ve Stebně. Svého syna však od členství v KSČ důrazně odrazoval. Ladislav Řezníček starší zemřel v roce 1980.

Po výslechu měl zavřené hranice

Ladislav Řezníček mladší nikdy o vstupu do KSČ neuvažoval. Nevstoupil pak ani do Pionýra ani do Socialistického svazu mládeže (SSM). Silně rozmýšlel i vstup do Revolučního odborového hnutí (ROH), avšak kvůli možnosti vyjet na dovolenou s rodinou nakonec nabídku přijal. 

Díky své známosti s krajským ředitelem Československé státní banky mohl několikrát vycestovat se svými kamarády do západoněmeckého Hockenheimu na závody Formule 1. Tam se seznámili se skupinou bývalých sudetských Němců, kteří je později navštívili v Československu. Mezi německou návštěvou však byli i důstojníci německé armády, Bundeswehru.

Ladislava a další mladíky kvůli tomu několikrát vyslýchali na místním oddělení StB. Ačkoliv jim zatrhli výjezdy na západ, i tak zorganizovali ještě několik výletů pro Němce do Československa. 

Kvůli zákazu výjezdů do zahraničí si Ladislav Řezníček mladší dokonce přijel stěžovat na proslulou „kachličkárnu“  do ústředí StB v Bartolomějské ulici v Praze. Tam mu oznámili, že není v zájmu státu, aby opouštěl Československo. Cestování do zahraničí pro něj tak skončilo. S obdobím normalizace se mu však pojí ještě jedna vzpomínka. „Boží mlýny melou pomalu, ale dobře. Soudruh z StB Militký vyšel z hostince, z takzvané Chaloupky naproti stadionu v Ústí nad Labem, a jeho policejní kolegové s volhou ho omylem usmrtili. To byl rok 1983 nebo 1984,“ dodává pamětník.

Viděl estébáky s odznakem Občanského fóra

Sametová revoluce ho nadchla. Podíval se i do ústředí nově vzniklého Občanského fóra na ústecké Fučíkově ulici (dnes Masarykova). „Když jsem tam přišel, tak jsem viděl několik estébáků, jak se honosí odznakem Občanského fóra. Tak jsem se otočil, šel jsem pryč. Zakřičel na mě nějakej pán, co potřebuju. Odpověděl jsem mu, že už nechci nic, když to tady vidím,“ vzpomíná na první zklamání z příchodu demokracie. Demonstrací za svobodu a demokracii se ale účastnil.

V devadesátých letech začal pracovat v tranzitním průmyslu. Zažil podrazy od spolupracovníků i tunelování firem. Jezdil s humanitární pomocí do Ruska. Později začal sám podnikat. Setkal se několikrát i s bývalými estébáky. „Jednoho z nich jsem potkal v autobuse. Ten člověk mě okamžitě poznal a když mě viděl, začal utíkat k řidiči. Tak jsem šel za nim a řekl jsem mu: Pane, už nejste soudruh…a já se na Vás můžu vykašlat. Když Vy to překousnete a budete se s tím schopen srovnat, tak mně můžete být ukradený,“ vzpomíná na jedno setkání a dodává, že nikdo z jeho bývalých vyšetřovatelů nebyl trestně stíhaný.

Ladislav Řezníček mladší žil v roce 2021 v Ústí nad Labem a stále podnikal.