Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Karel Přibyl (* 1949)

• narozen 17. července 1949 v Hrušovanech nad Jevišovkou, půl roku po zatčení otce komunistickým režimem

• pochází z rodiny Přibylů, kteří se ve 20. letech přestěhovali z Velké Lhoty do Hrušovan v rámci české kolonizace

• jeho dědeček Jan odkoupil v roce 1926 patnáct hektarů půdy od šlechtického statku a vybudoval malý statek

• otec Karel Přibyl starší sloužil za války u 311. československé bombardovací perutě RAF jako letecký mechanik

• po válce byl otec v roce 1948 zatčen a ve vykonstruovaném procesu odsouzen za velezradu

• rodina přišla o statek a žila pod neustálým dohledem StB; dětství prožil Karel Přibyl s vědomím, že rodina má nálepku nepřátel režimu

• vyučil se v technickém oboru a našel uplatnění jako zručný zámečník, večerně vystudoval průmyslovku

• po vojenské službě pracoval jako technik v Hutních montážích, Dukovanech a v Temelíně, působil jako mistr odborného výcviku na průmyslové škole

• po roce 1982 se aktivně podílel na uchování památky otce a dalších politických vězňů, příslušníků RAF

• v roce 2025 žil v Moravském Krumlově

Když se Karel Přibyl narodil, jeho otec – hrdina od 311. perutě RAF – seděl v komunistickém vězení za smyšlenou vlastizradu. Rodina přišla o statek, žila pod dohledem tajné policie a nesla cejch „nepřátel režimu“. Přesto v něm vyrůstala hrdost na otcovo válečné nasazení i odhodlání uchovat jeho příběh pro další generace.

Kořeny rodu Přibylů

Karel Přibyl se narodil 17. července 1949 V Hrušovanech nad Jevišovkou. Příběh Přibylových se však nezačal psát až za války. Už ve 20. letech minulého století udělal dědeček Jan Přibyl rozhodnutí, které ovlivnilo život celé rodiny. Původně pocházeli z Velké Lhoty u Dačic. Po první světové válce přišla státní pozemková reforma. Velkostatky patřící šlechtě byly rozparcelovány a prodávány. V Sudetech směly tyto pozemky získat jen české rodiny. Jan Přibyl neváhal. V roce 1926 se přestěhoval z Dačicka do Hrušovan nad Jevišovkou, tehdy ještě převážně německého městečka. V rámci takzvané kolonizace odkoupil od šlechtického statku 15 hektarů půdy a malý statek. Později přikoupil ještě tři hektary, aby měl jistotu, že se rodina uživí.„Pozemky nebyly zadarmo,“ vypráví Karel Přibyl. „Splatil je až v roce 1943.“ Hospodařil na nich s celou rodinou, obdělával pole, choval dobytek a věřil, že vybuduje malostatkářský rod.

Zabavení statku

V Hrušovanech se tehdy vytvořily „dvě české enklávy“ – na Hajdách a na Drnholecké ulici, a Přibylovi patřili k těm, kdo tvořili novou českou komunitu mezi německým obyvatelstvem. Když přišel rok 1948 a komunisté převzali moc, statek Přibylovým zabavili. „Vše, co pradědeček po 20 let budoval, bylo během pár měsíců pryč.“

Mládí Karla Přibyla staršího

Otec pamětníka Karel Přibyl se narodil 17. února 1917 v obci Wartberg v rakouském Štýrsku, kam rodina v roce 1912 odešla za lepším živobytím. Po světové válce, po majetkovém vyřízení, se v roce 1920 přestěhovali zpět do rodného kraje k Dačicím a v roce 1926, jako kolonisté, do Hrušovan nad Jevišovkou. V Hrušovanech absolvoval pět let obecné školy a čtyři roky měšťanky navštěvoval ve Frélichově, dnešní Jevišovce. Poté nastoupil do učení u firmy Baťa ve Zlíně, kde se vyučil soustružníkem – zámečníkem. Po vyučení si zvýšil odbornost na Odborné mistrovské škole strojnické, založené Tomášem Baťou. Tu ukončil v roce 1936 jako jeden z jejích prvních absolventů. Po dvou letech nastoupil vojenskou prezenční službu v Brně. Po demobilizaci v březnu 1939 se vrátil zpět k firmě Baťa ve Zlíně. 

Setkání s Hitlerjugend

V předvečer války se napětí v pohraničí stupňovalo. „Jednoho dne, při cestě na kole, ho zastavila skupina německých chlapců, bývalých spolužáků z české školy. ,Kódl, Karle, zastav!‘ křikli. Než stihl zareagovat, shodili ho z kola a odtáhli do opuštěné garáže. ,Další kurva česká,‘ zaznělo. Drželi ho tam, ještě s dalšími, jako rukojmí a propustili ho až po výkupném – demižonu vína, který přinesla Karlova starší sestra. Ještě ho kopli do zadku a kolo si nechali,“ vypráví pamětník. „‘Já tady nezůstanu ani minutu,‘ rozhodl se. Sbalil ruksak a pěšky se vydal k nádraží v Našiměřicích. Vlakem odjel do Zlína, kde požádal firmu o možnost práce v zahraničí.“ Do jugoslávského Borova odjel legálně, s pasem a nadějí, že už se do rukou místních „Hitlerjugend“ nedostane.

Cesta do války a RAF

Z Jugoslávie vedla cesta přes Řecko, Turecko a Bejrút do Francie. Tam se přidal k československé jednotce a po pádu Francie se dostal do Británie. V Anglii prodělal u RAF letecký výcvik. Po dvou bojových letech se u něj projevily problémy se sluchem. Byl přesunut k pozemnímu personálu 311. československé bombardovací perutě. Stal se „drakařem“ – specialistou na opravy konstrukcí letadel. „Uměl nahradit přestřelený nosník, opravit plášť trupu i připravit stroj na další let,“ vypráví Karel Přibyl. Jeho velitel Josef Sádlo býval mechanikem slavného pilota Františka Nováka. Pod jeho vedením se Karel Přibyl stal uznávaným členem technického týmu. Celou válku zůstal věrný jednotce. Po válce odjel ještě s ostatními vrátit techniku britské armádě a teprve na podzim roku 1945 se vrátil domů. 

Vězněm v uranových dolech a rehabilitace

Karel Přibyl začal pracovat ve státním statku, oženil se s Růženou Havlenovou. V témže roce se jim narodila první dcera Ludmila, později ještě pak syn Karel a dcery Blanka a Zdenka. Atmosféra poválečného Československa se rychle měnila. Dne 28. října 1948, při oslavě státního svátku, pochodoval Karel Přibyl v anglické uniformě v lampionovém průvodu. Přímo na náměstí ho zatkli příslušníci Státní bezpečnosti (StB). Po zmanipulovaném vyšetřování StB a vykonstruovaném procesu byl obviněn z vlastizrady a napojení na „západní centra“. Soud ve Znojmě ho poslal na dva roky do vězení. 

Rodinná tragédie měla přesto jednu pozitivní stránku. Kdyby byl Karel Přibyl zatčen po lednu 1949, nové zákony by mu mohly vynést až dvacetiletý trest. Nespravedlivý trest si odpykával v Plzni – Borech a poté na dole Eliáš v Jáchymově. Po propuštění z vězení musel ještě rok nuceně pracovat v ostravských železárnách v Kunčicích. Osvědčil se v práci natolik, že domů přijel s klíči od bytu a nabídkou dobrého pracovního místa. Vrátil se však do Hrušovan k rodině a ke své profesi – nastoupil do dílen státního statku. Na jeho vlastní žádost z června 1968 mu bylo po čtyřech letech konečně uděleno tehdejší osvědčení o účasti na národním boji za osvobození. Byl mu také soudně zahlazen trest a bylo na něj znovu pohlíženo jako na člověka netrestaného. Ve státním statku pracoval do roku 1972, kdy v 55 letech odešel do důchodu. Tehdejší vedoucí dílen se ho bál dále zaměstnávat, a tak nastoupil jako údržbář ve zdejším cukrovaru. Karel Přibyl si vybudoval renomé zručného řemeslníka a dokázal rodinu uživit navzdory neustálé nedůvěře režimu. Zemřel roku 1982 na rakovinu plic. V roce 1991 byl plně rehabilitován a 1. června 1991 byl in memoriam povýšen do hodnosti majora.

Historie a poslání 311. bombardovací perutě RAF

311. československá bombardovací peruť RAF vznikla v červenci 1940 v Británii, krátce po porážce Francie. Tvořili ji letci, kteří se přes složité únikové trasy – často přes Balkán či severní Afriku – dostali na ostrovy, aby pokračovali v boji proti nacistickému Německu. Peruť byla nejprve nasazena v rámci bombardovacího letectva proti cílům v okupované Evropě. Od roku 1942 působila v pobřežním velení a chránila konvoje v Atlantiku před německými ponorkami. Technické zázemí perutě tvořili specialisté všech oborů – od mechaniků motorů po „drakaře“, jakým byl Karel Přibyl starší. Po návratu do vlasti v roce 1945 byli příslušníci RAF považováni za hrdiny. Po únoru 1948 se jejich minulost na Západě ale stala přítěží. Nový komunistický režim je viděl jako potenciální „agenty imperialismu“. Mnozí byli propuštěni z armády, sledováni StB, zatýkáni a souzeni ve vykonstruovaných procesech. Desítky jich skončily ve věznicích, uranových dolech či jiných pracovních táborech. Někteří odešli znovu do exilu, jiní se snažili přežít nenápadným životem. Zatčení a věznění Karla Přibyla zapadlo do tohoto vzorce.

Dětství Karla Přibyla mladšího a školní šikana

Pamětník Karel Přibyl se narodil v červenci 1949, když byl otec už půl roku ve vězení. Vrátil se domů, až když byly Karlovi necelé tři roky. Rodina bydlela v Zahradní ulici, později se přestěhovala do ulice Luční v Hrušovanech. Dětství bylo naplněno hrami se sourozenci a kamarády. Otcova pověst „anglického letce“ v očích místních komunistů znamenala, že rodina byla bedlivě sledována. Ve škole byl Karel dobrým žákem, dokud se neobjevila první vážná překážka. V roce 1962 se jeho starší sestra Ludmila dostala na gymnázium do Moravského Krumlova – poprvé se tam tehdy dostali žáci z Hrušovan. To vyvolalo nevoli místních komunistických funkcionářů. Mladší bratr prý „nemůže jít v jejích stopách“.

Když měl Karel Přibyl třídního učitele Jaroslava Tesaře, přesvědčeného komunistu, stal se terčem jeho útoků. Na výletě k Vírské přehradě ho Tesař před spolužáky zbil – „doliskal“, jak pamětník vypráví, a přidal dvojku z chování. V osmé a deváté třídě měl učitele Tesaře znovu jako třídního – opakovaně dostával dvojky z chování a snížené známky, s cílem omezit jeho další studijní možnosti. Vysněná cesta na gymnázium se uzavřela.

Profesní dráha a rodinný život

Navzdory školní šikaně se Karel Přibyl vyučil opravářem zemědělských strojů v Lesné u Vranova. Byl manuálně zručný, tento dar zdědil po otci. Po vojenské službě v Havlíčkově Brodě nejprve pracoval ve státním statku, poté nastoupil do Hutních montáží v Moravském Krumlově a večerně si při zaměstnání dodělal strojní průmyslovku, kterou ukončil maturitou. Pracoval několik let v Dukovanech a Temelíně, byl mistrem odborného výcviku na učňovské škole v Moravském Krumlově. 

V roce 1972 se Karel Přibyl oženil s Jiřinou rozenou Baštovou (1949) z Vémyslic u Moravského Krumlova. Vychovali spolu dvě dcery, Renatu (1973) a Lenku (1975).

Zájem o historii RAF a uchování památky letců

Pamětník se ještě za života svého otce začal zajímat o osudy příslušníků RAF. Otec ho seznamoval se svými kamarády z RAF, bral ho s sebou na setkání s nimi. Umožnil mu poznat atmosféru těchto veteránských srazů. Po smrti otce v roce 1982 pak Karel Přibyl v těchto kontaktech pokračoval samostatně. Zůstával v písemném i osobním styku s piloty, navštěvoval je a účastnil se jejich srazů, pořádal s nimi besedy, dokumentoval jejich současný život. Dále rozvíjel vazby, které vznikaly již za otcova života. Aktivně se podílel na uchování památky československých letců RAF.

Příběh Karla Přibyla staršího a mladšího je příběhem dvou generací spojených odvahou a houževnatostí. Oba se dokázali postavit nepřízni doby, každý po svém. „Táta mi nikdy neřekl, že by litoval, že šel do války,“ vzpomíná Karel Přibyl. „Litoval jen toho, že doma místo uznání přišlo vězení.“ V době natáčení vyprávění, v srpnu 2025, žil Karel Přibyl v Moravském Krumlově.