Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Petr Pospíchal (* 1960)

• narozen 16. dubna 1960 v Brně

• vyučil se tiskařem

• roku 1976 poprvé získal přístup k samizdatovým materiálům

• v prvních týdnech roku 1977 se seznámil s prohlášením Charty 77, dokument opsal a dál šířil

• v březnu 1977 se zúčastnil pohřbu Jana Patočky

• v průběhu roku 1977 se seznámil téměř se všemi předními chartisty, do Brna začal pašovat samizdatové publikace a za pomoci pražských intelektuálů v Brně organizoval neveřejné kulturní akce

• v říjnu 1977 byl předvolán na svůj první výslech, navzdory nátlaku StB však dál pokračoval v disidentských aktivitách

• 4. května 1978 byl zatčen a ve vykonstruovaném procesu odsouzen k jedenácti měsícům vězení

• od léta 1979 se aktivně podílel na činnosti VONSu a musel opět čelit silnému tlaku ze strany StB

• během základní vojenské služby se stal terčem ostré šikany, po jedenácti měsících u armády byl zatčen a ve zmanipulovaném řízení odsouzen k osmnácti měsícům vězení

• po propuštění opět navázal spolupráci s VONSem a znovu se stal terčem policejního pronásledování

• v polovině 80. let inicioval obnovení vztahů českého disentu s polským hnutím Solidarność

• v lednu 1987 byl zatčen a obviněn z podvracení republiky; proces byl nakonec pozastaven a Petr Pospíchal propuštěn na svobodu

• v roce 1988 se zasloužil o vznik Východoevropské informační agentury a až do sametové revoluce pomáhal zajišťovat její fungování

• do konce června 1990 byl členem nejužšího vedení Koordinačního centra Občanského fóra.

• od září 1990 do července 1992 pracoval v Kanceláří prezidenta republiky na pozici zástupce ředitele sekce zahraniční politiky

• od prosince 1992 do února 1998 byl historicky prvním velvyslancem České republiky Bulharsku

• působil jako poradce ministra zahraničních věcí (2002–2003)

• zasedal v Radě pro rozhlasové a televizní vysílání a od května 2003 do února 2006 byl jejím předsedou

• v současné době předsedá Programové radě Česko-polského fóra, věnuje se poradenské činnosti a jako publicista spolupracuje s Deníkem Referendum i s jinými médii

Petr Pospíchal se narodil 16. března 1960 v Brně. Už na základní škole se prostřednictvím své rodiny seznámil se spřátelenými disidenty, se kterými velmi brzy začal spolupracovat a zabývat se politikou. Už od střední školy se množily střety s režimem, středoškolské studium na tiskaře nakonec ukončil i přes represe ze strany státní policie, ale jedině díky zásahům advokáta a soudu. Darem svého mládí, pohyblivosti a komunikativnosti se brzy stal jedním z lidí, kteří propojovali svou osobností disidentské hnutí v Brně a v Praze. Policejní moc měla z mladých lidí, kteří se přidávali k disidentům, oprávněné obavy, a tak jakmile dosáhl plnoletosti, znamenalo to pro mladého Petra Pospíchala skutečně tíživou iniciaci – několik týdnů nato byl uvězněn. Přestože, jak sám říká, ve vězení bylo mládí spíš nevýhodou, jeho odvaha se nejen neobrousila, ale po návratu se záhy plně zapojil do práce VONS. To na něj přivolalo další hrozby i útoky StB. Útoků bylo tolik, že byl Petr Pospíchal na krátké období nucen se ukrýt do psychiatrické léčebny, kde však narazil na další nebezpečí. Psychiatrická péče znamenala přijímat léky, kterým velmi silně nedůvěřoval. Později se mu podařilo spojit se s pomocí několika brněnských přátel se slavnými osobnostmi polského disentu a začala velmi čilá komunikace s Polskem, která nakonec vedla až k pověstnému setkání v Krkonoších. V roce 1981 nastoupil na vojnu, kde, jak sám popisuje, byla situace ještě horší: „Ti kluci tam byli všichni naštvaní a otrávení, že tam musí být, a tak si to kompenzovali na těch mladších. Ve vězení byli bachaři v práci – uspokojovalo je, když se s námi nemuseli zabývat.“ I na vojně byl však pro StB málo pod dozorem, a tak byl na počátku roku 1982 znovu zatčen a odsouzen na osmnáct měsíců za podvracení republiky. O tomto vězení mluví pamětník spíše smířlivě. Na Borech byl alespoň v blízkosti několika dalších disidentů a občas spolu měli možnost komunikovat. Na vzájemnou péči v těžkých podmínkách vzpomíná i s dojetím. Naposledy byl uvězněn v roce 1987. S pomocí bohatých domácích i zahraničních kampaní se však podařilo donutit režim k jeho propuštění. Na jaře 1988 založil s Petrem Uhlem VIA (Východočeskou informační agenturu), kde prožil také sametovou revoluci. Ta mu v první fázi přinesla řadu problémů, protože byl jedním z redaktorů, kteří vypustili do médií zprávu o smrti Martina Šmída. V situaci, v níž se VIA v té době nacházela, sice udělali pro ověření zprávy vše, co se dalo, ale přesto přijmout odpovědnost nebylo jednoduché. Po roce 1989 Petr Pospíchal pracoval jako velvyslanec v Bulharsku a byl dlouholetým členem Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Nyní pracuje jako podnikatel a specialista v oboru počítačových sítí.