Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Vladimír Pechar (* 1931)

Jako výtvarník jsem vracel to, co mi skauting nezištně dával

  • 19. 1. 1931 se Vladimír Pechar narodil v Příbrami

  • 23. 5. 1938 vstoupil do skauta

  • 1945 - působil ve funkci střediskového tajemníka

  • 1947 - nastoupil na gymnázium v Příbrami

  • 1951 - složil maturitní zkoušku, nastoupil do fabriky

  • 1952 - začal studovat geologickou průmyslovku

  • 1954 - poprvé se oženil a nastoupil na vojnu

  • 1955 - narodil se mu první syn

  • 1957 - odstěhoval se do Prahy, nastoupil do Ústředního geol. ústavu a na SOŠV

  • 1960 - podruhé se oženil

  • 1963 - narodil se mu druhý syn

  • 1968 - působil v organizační radě na ústředí Junáka, odešelí z Ústředního geol. ústavu

  • 2007 - zemřela jeho žena Milada Pecharová

Přepis videonahrávky

Otázka nahrávajícího: „Ve kterém roce jste vstoupil do skauta?“ Pan Pechar odpovídá: „Já mám dokonce zachovanou první skautskou legitimaci, kde je naštěstí uvedeno přesné datum vstupu do organizace, 23. května roku 1938. A začalo to tím, že jsem měl kolem sebe kamarády, kteří v tom fungovali, a u nás přímo v baráku, kde jsme bydleli, byla skautská organizace. Takže pro rodiče bylo pohodlný mě zapsat do oddílu, no a měli po starosti, že budu někým veden. Mně se to samosebou hrozně líbilo. Nebylo to bohužel dlouho, páč byla okupace Němci, kteří skaut zrušili, ale hned v pětačtyřicátým, ještě v květnu, jsem skautskou činnost obnovil. No a to trvalo asi do roku čtyřicet devět, kdy byla zase komunistická likvidace. To už jsem byl ale ve věku, takže se pěstoval ten skauting trošku ilegálně. No a v roce osmdesát devět, když se to opět podařilo obnovit, tak jsem šel zpátky. Takže jsem byl samosebou na tý zakládací obnovovací schůzi v městské knihovně, dokonce se tam hned už rozdávaly moje plakáty. No a od tý doby v tom funguju pořád, v Platanu. Ještě chci říct, že v roce šedesát osm už jsem fungoval jako člen organizační rady na ústředí, ve vedení. A z tý doby je jedna z mých stěžejních prací, a sice holčičí světluškovský odborky. V roce osmdesát devět jsem se na ústředí setkal s těma samejma klukama a dělal jsem tam pak ještě několik let. V týhletý době vznikly všechny ty moje výtvarný práce pro skauta, páč se mnou se nikdo nebavil, my jsme měli každej čtvrtek schůzi v organizační radě a bylo konstatováno, že je potřeba udělat to a to, a jak to byla výtvarná věc, tak to šlo na mě. Já jsem za tejden tu práci musel přinést hotovou. Proto ode mě existujou mraky výtvarnejch prací. A v roce 2008 byla v nižborském skautském muzeu moje výstava pouze skautských prací.“

Videonahrávku natočili skauti ze střediska Platan dne 2. 1. 2012.

Nahrávku přepsala dne 16. 6. 2012 Barbora Kolouchová. 

 

© Všechna práva vycházejí z práv projektu: Skautské století