Na konci školního roku jsme se s mými studenty rozhodli připomenout oběti Hladového pochodu z konce června 1945. Sami jsme tak poznali, o jak zbytečnou a krutou akci se tehdy jednalo. Dvojí překonání hřebenu Jeseníků nepřežila desetina z více než tří tisíc lidí.
Jméno „Posselt“ i „sudetští Němci“ fungují v Česku i tolik let po vyhnání německého obyvatelstva jako červený hadr. Tedy pro tu část společnosti, která antipatie či rovnou nenávist k sudetským Němcům stále bere jako pevnou součást tuzemského života i politiky.
Pro Paměť národa Jan Blažek zaznamenává mimo jiné výpovědi pamětníků žijících v Německu. Knihu Odsunuté děti, oceněnou Zlatou stuhou, tvoří pět příběhů, které popisují odsun Němců z Československa. Nyní se publikace dočkala vydání ve dvou dalších jazycích.
V Hurkenthalu, šumavské sklářské osadě Hůrka, působil svérázný kněz Ignác Březina, který měl rád lidi, pivo a během kázání nenápadně šňupal tabák. Malé příběhy této vsi byly ukončeny velkými dějinami. Hůrka na počátku 50. let lehla popelem, vojáci zničili všechno.
Jako zázrakem přečkala nacistické řádění a Křišťálovou noc. Roku 1942 zažila deportace místních Židů, pochod smrti osvětimských vězňů a pak i poválečné utrpení německých civilistů. A dnes tu stojí doklad současného usmiřování, pomník „hladového pochodu“ Němců.
Němka ze sudetského Krušnohoří osiřela za druhé světové války: tento původ předurčil Růženu Pavlíkovou k osudu plnému těžké práce a nuceného stěhování. Prožívala ale také naději a dobré vztahy. Cizí lidé, kteří se jí ujali, se pro ni stali novou rodinou.
Na přelomu dubna a května se do šumavské Kvildy turisté nehrnou. Vleky stojí, na cyklistiku je ještě chladno. Letos bylo ale i tou dobou v nejvýše položené české obci živo. Díky jihočeské pobočce Paměti národa se tam postupně sešlo 150 středoškoláků.
Po měsících putování Evropou dorazila do centra Prahy netradiční výstava. Jmenuje se Vysídlená paměť a vypráví příběhy lidí, kteří museli opustit své domovy.
Po modré turistické značce dojdete ze šumavské vesnice Nicov směrem na Kašperské Hory do míst, kde stávala obec Milov. Dnes tu po ní nenajdete žádné stopy, po odsunu německých obyvatel a řádění vojáků Československé lidové armády si to místo vzala zpět příroda...
Konflikty národů vždy zanechávají neblahé dědictví. Demonstrace kvůli česko-německé deklaraci před 25 lety. Před 20 lety volební kampaň, která bránila české chalupy. Prezidentské volby, kdy „rozhodují“ Sudeťáci nebo uprchlíci. Zbavíme se dědictví kolektivní viny?
Poválečné„vyrovnávání účtů“, krutosti takzvaných partyzánů při odsunu; vylidněné, zničené obce. Poklidná zádumčivost Orlických hor skrývá pohnuté události. Klement Neugebauer by svoje dětství nechtěl prožít znovu, Orlické hory přesto stále považuje za svůj domov.