Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Ing. Josef Novotný (* 1937  †︎ 2018)

Schovávali jsme parašutistu

  • narozen 7. srpna 1937 v Praze

  • otec člen Sokola

  • otec československý reprezentant v gymnastice

  • rodina za války zapojena do sokolského odboje

  • schovávali parašutistu Josefa Valčíka

  • otec na konci války vězněn

  • absolvent ČVUT v roce 1960

  • zemřel 18. října 2018

Josef Novotný se narodil 7. srpna 1937 v Praze do rodiny úředníka vlakové pošty z Kutnohorska. Jeho otec nejdříve pracoval jako pošťák na dráze a hodně cestoval. Později se přestěhoval do Prahy a přijal zde stálé zaměstnání poštovního úředníka. Kromě toho se velmi aktivně angažoval v Sokole. Byl dokonce československým reprezentantem v gymnastice na olympiádě v Londýně a později sokolské gymnasty také trénoval. Po roce 1948 ale ze Sokola a také z reprezentace odešel na protest proti rušení Sokola a jeho převedení pod jednotnou tělovýchovnou organizaci.

Za války rodina Novotných již bydlela v Praze. Otec Josefa Novotného byl podle vlastního poválečného svědectví v kontaktu s odbojovou organizací JINDRA, kterou vedl středoškolský profesor a člen náčelnictva Sokola Ladislav Vaněk. Ten byl v přímém kontaktu s československými parašutisty vyslanými z Velké Británie a podílel se na jejich ukrývání v Praze. Ač byl postavou kontroverzní a je velmi pravděpodobné, že ke konci války spolupracoval s gestapem, v roce 1942 pomáhal parašutistům zajišťovat úkryt a kontaktoval je s dalšími odbojáři. Jedním z nich byl právě otec Josefa Novotného, který poskytl úkryt jednomu z parašutistů na své chatě v Křeseticích u Kutné Hory. Tímto parašutistou byl zřejmě Josef Valčík ze skupiny SILVER A, který seskočil v prosinci roku 1941 u Senic nedaleko Poděbrad. Skupina operovala nejdříve v okolí Pardubic a v Senicích a okolí schovávala svůj operační materiál.

Ani přes rozsáhlé zatýkání spolupracovníků parašutistů po atentátu na Heydricha a zradě Karla Čurdy nebyla rodina Novotných prozrazena. Otec Josefa Novotného byl zatčen za jinou odbojovou činnost až v březnu roku 1945, tedy dva měsíce před koncem války. I díky tomu se nakonec dožil osvobození. Paradoxně nejnebezpečnější situace ho čekala právě při květnových bojích v Praze, kdy věznici na Pankráci, kde si odpykával svůj trest, osvobodili povstalečtí bojovníci. Německá posádka se ale odmítla vzdát a po prchajících vězních střílela z kulometu.

Po válce rodina dále žila v Praze. Josef Novotný nemá na tuto dobu příliš mnoho vzpomínek, protože byl stále ještě malý chlapec. Výrazněji si pamatuje na únorový převrat v roce 1948. V den převratu 25. února chtěl jít po škole sáňkovat, ale matka mu to zakázala, protože se bála, že převrat nebude mírový a země se dostane do občanské války. Sám tomu tehdy nerozuměl, až později si uvědomil, čeho se jeho matka bála. Otec Josefa Novotného komunisty v oblibě neměl, protože mu zrušili Sokola. V padesátých letech ale přesto do KSČ vstoupil a později se stal vyslancem OSN pro organizaci pošt. V této pozici se dokonce dostal do Konga, kde dva roky působil jako vyslanec OSN.

Josef Novotný vystudoval techniku, absolvoval v roce 1960 a poté nastoupil do pražské ČKD, kde pracoval jako technik. Rodiče ani on problémy s komunistickým režimem neměli. A to ani v roce 1968, když Josef Novotný veřejně odmítal sovětskou invazi do Československa. Zachránili ho nadřízení v jeho zaměstnání, kteří se za něj vždy zaručili jako za nepostradatelného zaměstnance. V tomto zaměstnání se tak dočkal revoluce i důchodu a dnes žije v Praze.

© Všechna práva vycházejí z práv projektu: Příběhy 20. století

  • Příbeh pamětníka v rámci projektu Příběhy 20. století (Petr Hampl)