Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Karel Němec (* 1949)

Jihlavský Rudi Dutschke

  • narozen 2. ledna 1949 v Jihlavě

  • otec Jaroslav Němec byl vedoucím ilegální organizace KSČ na Dačicku

  • v letech 1941–1945 otec vězněn nacisty

  • v roce 1968 se Karel Němec coby středoškolský student stal předsedou okresní organizace nezávislé školní unie

  • v letech 1987–1989 vydával samizdaty Nový socialismus a Za demokratický socialismus

  • zapojil se do aktivit Klubu za socialistickou přestavbu Obroda

  • spolupořádal neveřejné besedy na Jihlavsku

  • podílel se na koordinaci aktivit disentu na Jihlavsku

  • účastnil se sametové revoluce v Jihlavě

  • podílel se na vydání almanachu Zamlčená oběť o Evženu Plockovi

Vyrůstal v rodině, kde politika hrála odjakživa zásadní roli. Otec byl přesvědčeným marxistou už za druhé světové války, jeho světonázor a zájem o politické dění zdědili i oba synové. Důležitým mezníkem byl politický vývoj šedesátých let, který byl spojen s progresivním nástupem reformního křídla v komunistické straně, kdy docházelo ke skloubení myšlenky socialismu s demokracií. Mladší Karel se nejprve prosazoval ve studentském hnutí a koncem 80. let, kdy vstoupil do prostředí disentu, sepisoval a rozmnožoval samizdaty propagující především myšlenky demokraticko-socialistických autorů. Přidal se k levicovému opozičnímu hnutí Obroda, účastnil se bytových schůzek a vedl sociálně demokratický politický klub v Jihlavě. 

Karel Němec se narodil 2. ledna 1949 v Jihlavě na Vysočině. V té době rodina Němcových žila ještě v Dačicích, kde Karlův otec Jaroslav Němec starší pracoval jako berní úředník. Ještě před německou okupací byl horlivým komunistou a za protektorátu vedl na Dačicku ilegální organizaci KSČ. V průběhu roku 1941 docházelo k postupnému zatýkání jejích členů, které se nevyhnulo ani Jaroslavu Němcovi. Zadrželi jej měsíc po narození syna Jaroslava. Při domovní prohlídce mu gestapo zabavilo sbírku marxistické literatury, vyslýchán byl v Kounicových kolejích v Brně a za protistátní činnost odsouzen k pětiletému trestu, který si odpykal v Bavorsku.

Otec marxistou na pozici ředitele politické školy

V březnu 1949 se rodina Němcových přestěhovala natrvalo do Jihlavy, na „Ruďák“, jak se tehdy nazývalo náměstí Rudé armády. Jaroslav Němec starší byl jihlavskými funkcionáři pověřen, aby vedl krajskou politickou školu, pro niž sepsal skripta. Kvůli politickým neshodám ale ředitelské křeslo po dvou letech opustil. „Otec se svým intelektuálním myšlením a chováním se nepodvolil propagandistickému vedení strany. Měl být odvolán, ale odešel sám. Dostal se k místu na kulturním odboru Krajského národního výboru (KNV) v oboru knihovnictví,“ dodává jeho mladší syn Karel. Od poloviny 50. let navštěvoval základní školu v Křížově ulici.

Karlův o osm let starší bratr Jaroslav studoval během 60. let vysokou školu v Praze a jako angažovaný student domů přivážel myšlenky nabourávající stará stranická dogmata. Tím oslovil nejen mladšího bratra, ale i svého otce. Odebírali řadu novin a časopisů z politického i kulturního prostředí, které následně plnily jejich debaty. „To mě vedlo k poznání, že je třeba spojit myšlenku socialismu s demokracií tak, jak to někteří přední reformátoři ve straně hlásali. Pamětník vzpomíná jména jako Dubček, Smrkovský nebo Zdeněk Mlynář. Při průzkumech, které se dělaly podle Gallupova ústavu, vycházelo, že v roce 1968 90 % obyvatel stojí za akčním programem strany, který se hlásil ke skloubení demokracie a socialismu, čemuž fandil celý socialistický svět,“ vysvětluje pamětník.

Ale k čemu je svoboda, ne-li k tomu, aby ses angažoval

Karel Němec se při studiích na střední ekonomické škole v Jihlavě angažoval ve studentském hnutí. Zprvu pod hlavičkou Československého svazu mládeže (ČSM). V roce 1968, kdy vznikem nových nezávislých mládežnických organizací došlo k faktickému rozpadu ČSM, stal se okresním předsedou samostatné středoškolské unie. „Účastnil jsem se sjezdu, na němž se volil nový krajský předseda, kterého se nepodařilo zvolit. Chtěl jsem se spojit s Jiřím Hanzelkou, kterého jsme viděli jako morální a politickou autoritu. To se mi bohužel nepodařilo, protože pana Jiřího Hanzelku jsem nezastihl, byl zrovna na cestách mimo republiku. Jeho tajemník byl ale tímto nápadem potěšen, že právě Hanzelka by byl navrhnut na krajského předsedu středoškolské unie na Jihlavsku. Domluvili jsme se, že po jeho návratu mu o našem návrhu poví, jenže následně přišel 21. srpen a vše skončilo.“

Vpád vojsk Varšavské smlouvy a nástup normalizace nedávaly prostor k veřejnému politickému působení, Karel Němec přesto sepisoval, množil a šířil samizdaty, které anonymně vydával v průběhu let 1987–1989. Rozsáhlý strojopis se objevoval pod názvy Nový socialismus nebo Za demokratický socialismus. Pro okruh podobně smýšlejících přátel zde publikoval nejzajímavější stati brněnských i pražských demokraticko-socialistických autorů, jakož i některé zahraniční texty. Taktéž se podílel na rozmnožování časopisu Dialog, který byl vydávaný Klubem za socialistickou přestavbu Obroda. „Politiku jsem sledoval denně a analyzoval si vnitřní politiku, což mě doprovázelo celý život. Svobodu jsem bral podle marxistického filozofa Jean Paul-Sartra: ‚Ale k čemu je svoboda, ne-li k tomu, aby ses angažoval.‘“ Právě tento citát prý Karla Němce motivoval k zapojení do disidentských struktur.

Jihlavský Rudi Dutschke

Pamětníkův otec Jaroslav Němec starší na počátku normalizace neprošel stranickými prověrkami. „Radil se se mnou, protože věděl, že to bude mít dopad i na mě. Odpověděl jsem: ‚Táto, nad ničím nepřemýšlej, přeci nechceš, abychom se ráno při pohledu do zrcadla pozvraceli!‘ Otce pak obvinili a chtěli, aby na sebe napsal nějaký elaborát a zveřejnil to v Jiskře. Otec toto odmítl s argumentem, že ho musí nejprve přesvědčit, že socialismus je schopen úspěšně ekonomicky zajistit blahobyt lidu,“ vzpomíná Karel Němec.

Po nástupu konzervativního křídla odnesl stranické čistky jako jeden z prvních Jaroslav Šebesta, ideologický tajemník OV KSČ a uznávaný vůdce reformistů na Jihlavsku, který po svém vyloučení z KSČ aktivně působil v disentu. I na něho pamětník vzpomíná: „Za mé vystoupení ve studentském hnutí a pár řádek v Jiskře mi říkal Rudi Dutschke, což byl vůdce německých studentských revolucionářů. Tušil jsem, že se v prostředí disentu pohybuje, a tak jsem navštívil jeho byt v Třešti a řekl, že bych chtěl vstoupit do disentu.“ Jaroslav Šebesta nasměroval Němce rovnou za Jaroslavem Šabatou, na jehož bytové přednášky v Brně přijížděli i někteří další jihlavští disidenti, jako byli např. Pavel Novák, Marie Bělková nebo Káňa.

Šabata Karla Němce přivítal, nahlédl do jím vypracovaných samizdatů a domluvil mu setkání s Lubošem Kohoutem, jedním z těch, kteří v roce 1988 stáli u zrodu Obrody (Klub za socialistickou přestavbu). Kohout měl na starosti vydávání samizdatu a v jeho pražském bytě na Vinohradské se odehrávaly veškeré schůze vedení Obrody, kam Němec pravidelně jednou za měsíc dojížděl. Na jaře roku 1988 iniciativa Obroda podala žádost na ministerstvo vnitra ohledně své registrace politické strany, žádost však zůstala bez odpovědi. „Pro tehdejší normalizační vedení jsme byli největším nebezpečím. Věděli o našem spojení na Gorbačova. Vedlo přes Zdeňka Mlynáře, který se čas od času setkával s hlavním poradcem Gorbačova Jakovlevem. Navíc Zdeněk Mlynář byl při studiích na vysoké škole v Moskvě spolu na jednom pokoji s Michailem Gorbačovem, což je sbližovalo. A o tom všem Husákovo vedení vědělo,“ vypráví Karel Němec.

Aby došlo ke sjednocení iniciativ, oba jsme se vzdali přímé účasti

Na základě vytipovaných jmen z disidentského prostředí získal jihlavský klub Obrody asi 15 příznivců. Karel Němec usiloval sjednocení všech občanských iniciativ v opozici. „Prosazoval jsem tuto myšlenku v Praze, ale s nadšením se to nesetkalo. Když jsem se ptal na příčinu, bylo mi ze zákulisí neoficiálně sděleno, že tomu brání osobní animozita Václava Havla a Václava Bendy. Každý z nich si dělal zálusk na to, vést sjednocenou opozici.“

Podle Němcových slov po neúspěchu v Praze požádal o schůzku Pavla Nováka, jihlavského disidenta a signatáře Hnutí za občanskou svobodu (HOS), od něhož obdržel program Socialistické internacionály, proti němuž neměl Němec sebemenších výhrad. Novákovi přetlumočil dění z Prahy a navrhl mu, že by se alespoň v Jihlavě mohli pokusit vyjednat dohodu mezi nezávislými iniciativami, že kdyby na Vysočině vznikl Koordinační výbor (KV) občanských iniciativ, který vyhlásí přes rozhlas Svobodné Evropy, mohlo by to vést k sjednocení pražských nezávislých iniciativ. Vznikla však kardinální otázka, že když něco takového udělají, tak je zavřou. K založení KV došlo tedy až o rok později – v bytě Pavla Nováka se v srpnu 1989 sešli zástupci jednotlivých opozičních sdružení, aby vyjednali koordinaci svých aktivit. „Schůzky jsem se tehdy nemohl účastnit. Mezi nejmenovaným člověkem z HOSu, šíleně zarytým antikomunistou, a to hlavně proti mně, panovala strašná animozita. Aby došlo k vyjednání, účasti schůzky jsme se tedy oba dobrovolně vzdali,“ vysvětluje Karel Němec. 

Studenti, pozor: Karel Němec je agentem StB!

V neděli 19. listopadu 1989, dva dny po událostech na Národní třídě v Praze, sešli se členové KV, včetně evangelického křídla zastoupeného manželi Brodskými, v bytě Jaroslava Svobody v ulici Matky Boží v Jihlavě. „Tam jsme přijali provolání ke státním a stranickým orgánům v okrese. To jsme sepsali a shodou okolností jsem byl na něčí návrh z KV pověřen, abych toto prohlášení přednesl na kašně jihlavského náměstí. To se mělo stát ve středu. Naproti se nacházel estébácký byt, stanoviště, odkud všechno zaznamenávali. Den potom, co jsme rozhodli, že já vystoupím na kašně, tak ráno byly oblepeny konečné zastávky trolejbusu letákem a na nich fixem napsáno: ‚Studenti, pozor: Karel Němec je agentem StB!‘ Prožil jsem perných 24 hodin. Nevěděl jsem, co s tím, protože to mohla být pravděpodobně provokace StB, což mi později bylo i potvrzeno. Prý z důvodu, aby s námi [KV] studenti nespolupracovali. Pavlem Novákem mi bylo řečeno, jestli jsem si jistý tím, že mám čistý spis, ať na kašně vystoupím, a tak jsem vystoupil.“

Státní bezpečnost registrovala Karla Němce 11. dubna 1988, zavedla signální svazek (zakládán za účelem vyvrácení nebo potvrzení podezření trestné činnosti) do problematiky pravice, krycí jméno Novinář. Svazek byl po listopadu 1989 skartován (viz Dodatečné materiály).

Jihlavský klub za demokratický socialismus zastoupený Karlem Němcem pořádal před sametovou revolucí v letech 1988–1989 neveřejné besedy, především pro blízké přátele a okruh disentu. Řečníci byli většinou z reformního politického křídla, například Luboš Kohout nebo Věněk Šilhán. První beseda proběhla bez povšimnutí Státní bezpečnosti, to ale už neplatilo pro další sešlosti. „Jako nejslabší článek vyhodnotila StB moji ženu a odvezli ji k výslechu. Řekli jí, že pokud nezastaví moji disidentskou činnost, tak mě zavřou, a jestli odjedu do 21. srpna do Prahy na protesty, tak k tomu rozhodně dojde. Manželka je ujistila, že budu toho data na chatě.“ Poslední zkušenost Karla Němce s StB to ale nebyla. Uplynulo asi deset dní po 17. listopadu, když u dveří jejich bytu zazvonil cizí muž. „Říkal mi, že v Březinově ulici na mě čekají mí pražští přátelé, že z Bratislavy vezou Alexandra Dubčeka a rádi by se mnou mluvili, zda bych mohl odejít s ním. Odpověděl jsem, že nemohl a že mě zajímá spíš, odkud on je a kde pracuje. Nato de facto odešel, seběhl ze schodů a víc se se mnou nebavil. Sednul jsem do auta a jel za svým otcem na „Ruďák“, museli mě sledovat, protože když jsem přišel k otci, zazvonil telefon. Tam znělo: ‚Pane Němec, já bych potřeboval mluvit s vaším synem.‘ Otec jim řekl, že neví proč, že nemáme zájem. Telefon pak zazvonil podruhé se slovy: ‚Neopovažujte se vystupovat na veřejnosti.‘“

Mezi přáteli v disentu Karel Němec prohlašoval, že politicky se míní angažovat jen do doby převratu, což také dodržel. V závěru natáčení kriticky zhodnotil porevoluční vývoj a především nesouhlasil s modelem kupónové privatizace.

Jihlavský politický klub Obroda v roce 1990 vydal k 21. výročí sebeupálení Evžena Plocka almanach Zamlčená oběť. Karel Němec také jako editor spolupracoval na druhém vydání rozšířeného almanachu v roce 2009 a rovněž se angažoval v Občanské iniciativě, která památku Evžena Plocka připomínala. 

 

© Všechna práva vycházejí z práv projektu: Pamětníci kraje Vysočina a statutárního města Jihlava vyprávějí

  • Příbeh pamětníka v rámci projektu Pamětníci kraje Vysočina a statutárního města Jihlava vyprávějí (Rostislav Šíma)