Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Ing. Karel Metyš (* 1932  †︎ 2018)

Junák neuznává totalitu a totalita neuznává Junáka

  • politický vězeň, který se narodil 4. listopadu 1932 v Litomyšli
  • pochází z rodiny významného litomyšlského hudebníka a faráře CČSH Jaromíra Metyše
  • v roce 1949 jako mladistvý zatčen a následně v říjnu 1950 odsouzen s dalšími 23 převážně skauty v procesu „Stříteský a spol.“ ke třem letům; na dva roky byl do TNP poslán i jeho bratr Jaroslav
  • elektrikář, který, ač bývalý politický vězeň, dosáhl titulu elektrotechnického inženýra
  • vězněn do 25. února 1952, a to převážně v Zámrsku
  • v tzv. ústavu pro mladistvé založil spolu s kamarády kapelu
  • podmínky v Zámrsku byly přijatelnější nežli v klasické věznici či táboře, ale přesto zde zažil šikanu i těžkou práci
  • po návratu z vězení nemohl sehnat práci, takže se přestěhoval a pracoval jako elektrikář
  • v 60. letech, si mohl doplnit vzdělání
  • v roce 1960 se oženil s Dagmar, rozenou Bláhovou, a postupně se jim narodili dva synové a dcera
  • v roce 1968 se zapojil do obnovy Junáka a složil velitelské zkoušky
  • po listopadu 1989 až do prvních svobodných voleb starosta Moravské Třebové
  • celý život následuje svého otce a věnuje se hudbě, je aktivní i v CČSH
  • dne 28. září 1990 jej Krajský soud v Hradci Králové rehabilitoval
  • v současné době žije s manželkou v Moravské Třebové, hraje v kapele na kytaru a plně prožívá každý den svobody
  • zemřel 28. února 2018

„Nás, obviněných ze zločinu a provinění velezrady, bylo celkem dvacet čtyři. Z toho devatenáct obviněných a posléze odsouzených bylo aktivními či bývalými členy Junáka. Devět odsouzených bylo v době konání procesu mladistvých, nejmladšímu bylo necelých šestnáct let. Je jasné, že prvním cílem procesu bylo rozvrácení skautské organizace. Druhým, neboť do čela celé skupiny byl postaven gymnazijní profesor, skaut a rektor litomyšlské piaristické koleje František Stříteský, že v pozadí třídního boje stojí církevní představitelé, řízení z Vatikánu.“

Poněkud delší úvodní motto z úst Karla Metyše vystihuje okolnosti přípravy a pohnutky procesu, ve kterém kromě Karla Metyše figuroval i jeho bratr Jaroslav – oba synové Jaromíra Metyše, dlouholetého faráře Církve československé (husitské) – CČS(H) v Litomyšli. Není bez zajímavosti, že vedle Sokola to byl právě Junák, který svým kreditem z dob okupace nabýval po roce 1945 na prestiži a znamenal tak pro KSČ jednu z největších hrozeb.1 Ideová orientace plíživě se tvořícího režimu byla v přímém rozporu s uznávanými atributy mladých skautů a skautek. Proto se pojmům jako čest, solidarita, demokracie, víra, pluralita názorů atd. po únoru 1948 mnohem více dařilo za mřížemi kriminálů a lágrů nežli na tzv. svobodě. Nositeli těchto hodnot se tak za ostnatými dráty přirozeně staly i zástupy věřících a skautů. Jejich často podobné cesty je možno si demonstrovat právě na příběhu Karla Metyše.

Karel Metyš se narodil 4. listopadu 1932 v Litomyšli2 jako druhorozený syn faráře CČS(H) a hudebníka Jaromíra Metyše3 a učitelky Marie Metyšové, rozené Kašparové. Po skončení obecné školy navštěvoval litomyšlskou měšťanku, aby v roce 1943 přestoupil na zdejší reálné gymnázium. Konec války přinesl třináctiletému Karlovi vstup do obnoveného Junáka. Rok poté složil na letním táboře v Chudobíně i skautský slib a získal přezdívku Udejs. Zásadní zlom přinesl rok 1949.4 To, že odmítl vstoupit do Svazu české mládeže, znamenalo vyloučení z Junáka. Stále ještě jako gymnazijní student byl pak 4. srpna 1949 na zemědělské brigádě v Říčanech u Prahy zatčen StB.

Bratr Jaroslav Metyš byl o dva roky starší než Karel.5 Narodil se 2. února 1930 v Litomyšli. Po obecné škole odešel na litomyšlské reálné gymnázium, které opustil po pěti letech. Ve studiu pokračoval na tkalcovské škole v Ústí nad Orlicí. Po absolvování nastoupil v roce 1947 na úřednické místo ve firmě Vigona, kde byl zaměstnán až do svého zatčení. Stejně jako bratr, i on se stal členem Junáka a rovněž Sokola. V roce 1946 pak vstoupil do mládeže Československé národně socialistické strany ve Svitavách a stal se členem místního výboru. Politická činnost jej od počátku naplňovala, a tudíž značně zaměstnávala. Není tedy divu, že po únorových dnech hledal způsob, jak napomoci ke změně stávajících poměrů a jak navázat na učení prezidentů Tomáše Garrigue Masaryka a Edvarda Beneše. Zatčen byl stejně jako bratr Karel 4. srpna 1949 u svého děda Bohumila Kašpara v Machově u Police nad Metují.6 Eskortován byl příslušníkem SNB vlakem z Chocně do Brna. Shodou okolností byl ve stejném vlaku do věznice převážen i bratr Karel.7 Oba se tak ještě jednou setkali, než se za nimi zavřela brána brněnského vězení v Orlí ulici č. 8. Ve stejný den byly provedeny domovní prohlídky jak ve Svitavách u Jaroslava, tak i v Litomyšli ve farním bytě Jaromíra Metyše. Zabaven byl například ruční kufříkový cyklostyl, stará pistole a protistátní letáky.

V čem spočívala protistátní činnost, která vedla k zatčení Karla Metyše, jeho bratra a kamarádů skautů? Karla Metyše trestní oznámení vinilo, že: „V měsíci květnu 1949 založil ilegální organizaci, jejímž účelem bylo podvracet lidově demokratické zřízení v republice. K tomu účelu se spolčil se studenty reálného gymnázia Vašíčkem, Miloslavem Bulvou, Ottou Rozkošným, Janem Pechem a Bohuslavem Chaloupkou, obchodním příručím z Litomyšle. Na první schůzce konané rovněž v květnu se dohodli, že Rozkošný napíše koncept letáku, který bude mít název Občané republiky československé. Asi v polovici června 1949 předal Rozkošný rozmnožené protistátní letáky Občané republiky československé a na druhé schůzce, konané těsně před oslavami Bedřicha Smetany v Litomyšli, bylo dohodnuto, že tyto letáky se v podvečer oslav Bedřicha Smetany po Litomyšli rozšíří. V podvečer oslav také skutečně Metyš, Rozkošný a Vašíček na pěti místech v Litomyšli letáky vylepili. Koncem měsíce července opatřil Karel Metyš od svého bratra cyklostyl, aby tak mohli pokračovat ve své podvratné činnosti. V prvé polovině měsíce června 19498 rozmnožil pak na cyklostylu Metyš a Vašíček 100 kusů ilegálních protistátních letáků s nadpisem Občané československé republiky, které pak po 50 kusech dostal student Miloslav Bulva a Jan Pech. Bylo pak mezi nimi dohodnuto, že až se Metyš vrátí ze zemědělské brigády, že tyto letáky budou vsunovat v Litomyšli pode dveře: Těsně před odjezdem na zemědělskou brigádu rozmnožil Metyš dalších 13 letáků, které uschoval do skříně mezi své věci. Karel Metyš vlastnil také pistoli maďarské značky ráže 9 mm9, kterou měl neprávem v držení. 10

Jak už bylo řečeno v úvodu, celá litomyšlská studentská skupina čítala dvacet čtyři osob, většinou skautů. Ti skutečně od února 1948 v několika na sobě nepřímo závislých skupinkách – jednou z nich byla i skupina kolem Karla Metyše – sestavili několik prohlášení a ilegálních letáků, které se snažili rozmnožovat a různými způsoby dále kolportovat. První prohlášení nazvané Kolegové a kolegyně bylo podepsáno ATA.11 Státní bezpečnost tímto slovem později označovala celou studentskou skupinu a horečně byl hledán „otec“ stojící v pozadí. Příležitost se naskytla v osobě váženého a ctěného rektora piaristické koleje, gymnazijního profesora náboženství a oblastního duchovního rádce Junáka Františka Ambrože Stříteského.12

Soud se skupinou „ATA“ či „Stříteský a spol.“ se konal ve Smetanově domě v Litomyšli 9.–11. října 1950. Už se jej nezúčastnil Jaroslav Metyš, který nebyl do této skupiny zařazen, neboť si již z rozhodnutí přikazovací komise odpykával dvouletý trest v TNP. Nejprve byl umístěn do Handlové jako pomocný zedník. Po třech měsících byl převezen do uranových dolů u Příbrami do nechvalně proslulého lágru Vojna.13 Zde bez ochranných pomůcek až do srpna 1951 těžil uranovou rudu.

Hlavní líčení s čtyřiadvacetičlennou skupinou se neslo ve zfanatizovaném duchu za pokřiků: „Pověste je! Stáhněte z nich kůži!“ Každý den přelíčení předčítala lidová prokurátorka Růžena Ivanová rozhorlené rezoluce pracujících. Návrh prokurátora zněl na čtyři tresty smrti! Odpovědi mnohých studentů nepostrádaly i přes tuto atmosféru odvážného ducha. Karel Metyš na jeden z dotazů reagoval pozoruhodným způsobem. Na otázku, koho by on navrhoval na prezidenta Československé republiky, bez váhání odpověděl, že knížete Schwarzenberga, čímž rozesmál mnoho přítomných, včetně obviněných.14

Rozsudek v případě mladistvého Karla Metyše zněl na provinění z velezrady podle § 1, odst. 3, zákona č. 231/48 Sb. a byl za to odsouzen ke třem letům odnětí svobody, pokutě 5000 Kč a ztrátě poloviny majetku. Úhrnný trest pro všech dvacet čtyři obviněných pak činil 220 roků odnětí svobody.15

Pro mladistvé delikventy i politické vězně byl v roce 1950 vybudován v Zámrsku u Chocně ústav pro mladistvé.16 Tady 11. října 1950 nastoupil výkon trestu i Karel Metyš. Podmínky zde byly v porovnání se standardním vězením o něco snesitelnější. Karel Metyš tu jako muzikant mohl založit s kamarády i vězeňskou kapelu. Jinak chovanci pracovali v prádelně, na statku, jako zahradníci, zámečníci a truhláři. V necelých dvaceti letech, 25. února 1952, byl Karel Metyš ze Zámrsku podmínečně propuštěn na svobodu.

Práci sháněl Karel Metyš samozřejmě obtížně. Škraloup politického vězně dveře neotevíral. Když v Litomyšli nemohl sehnat žádné zaměstnání, odešel do Rosic u Pardubic budovat novou biologickou laboratoř. Po návratu domů z vojenské služby získal ve Vertexu místo elektrikáře. Při zaměstnání začal studovat večerní průmyslovou školu pro pracující. V roce 1958 se s rodiči přestěhoval do Moravské Třebové, kde nastoupil do podniku Hedva, rovněž jako elektrikář údržbář. V novém městě se mu otevřela i cesta k dalšímu studiu. Poté, co mu byl jako mladistvému vymazán z rejstříku trest, složil úspěšně maturitu a po přijetí na Vysoké učení technické v Brně ve svobodnějším roce 1968 dosáhl o šest let později titulu elektrotechnický inženýr. To už se problémy začaly přenášet na jeho děti, kterým bylo odpíráno studium.17 Prvorozený syn Petr se musel vzdát touhy po humanitních studiích, která mu byla z důvodů náboženské výchovy v rodině a otcova dosavadního života zapovězena.

Po roce 1968 se Karel Metyš nakrátko zapojil do obnovené činnosti skautských středisek. V následujícím roce stačil složit i vůdcovskou zkoušku. Zapojil se rovněž do činnosti vodáckého oddílu a spolu s kamarády založil vodácký oddíl pro děti zaměstnanců podniku Hedva. Kupodivu je podporoval i závodní výbor. Doba tzv. normalizace byla šedivá a obtížná. Karel Metyš se měl co ohánět, aby uživil rodinu, dostudoval a ještě aktivně působil v muzice a vodáckém oddílu. Léta v kriminálu jej však dobře připravila.

Listopad 1989 znamenal pro Karla Metyše zvolení na starostovský post v Moravské Třebové, kde během svého funkčního období prosadil dokončení obchvatu města. Stal se i členem KPV a čestného Oddílu Velena Fanderlíka.18 Nikdy neopustil ani milovanou hudbu. Se svým bratrem Jaroslavem, který byl kapelníkem a celý život doprovázel litomyšlské československé bohoslužby na varhany, hrál na kytaru a zpíval ve swingovém orchestru. Kytaře rovněž vyučoval na Lidové škole umění v Moravské Třebové. Díky roku 1989 mohl mladší syn Karel vystudovat medicínu. Jak říká sám Karel Metyš: „Nikdy jsme se neměli tak dobře jako nyní. Můžeme si koupit i to červené vínko...“

Teprve po letech seznal Karel Metyš, proč mu Bůh postavil do cesty léta komunistických kriminálů. Sám se ze svých prožitků vyznal: „Teprve později, s přibývajícími roky a zmoudřením, jsem začal uvažovat, proč jsem musel všechny tyto těžkosti prožít a jaký to mělo smysl. Pochopil jsem, že je něco vyššího nad námi, že vše má nějaký účel. Věřím v Boha a snažím se být dobrým člověkem, pomáhat druhým, mít čisté svědomí a žít v pravdě. Bůh mne potom neopustí: Neslavný konec komunismu je pro mne velikou satisfakcí a potvrzením mé víry. 19

1 Již od roku 1945 existovala snaha začlenit Junáka pod nově vzniklý Svaz české mládeže – SČM. V následujícím roce pak byli členové KSČ organizovaní v Junáku přímo úkolováni ke snaze podřídit Junáka ideologii KSČ. Tato snaha se částečně naplnila 25. února 1948, kdy vznikl v ústředí Junáka akční výbor. Činnost organizace tak začala být politicky znásilňována. Duben 1948 přinesl přeměnu Junáka v dětskou organizaci SČM. Zakládány byly pionýrské oddíly a vše směřovalo k úplné likvidaci Junáka. K 1. lednu 1951 byl pak Junák z rozhodnutí Ústředního výboru ČSM rozpuštěn.

2 Rod Metyšů žije v Litomyšli již od roku 1745, kdy se tam z Vídně přistěhoval řemeslník Jiří Metyš.

3 Metyš Jaromír (1896–1975), farář CČS(H), městský knihovník a hudebník. Již od svého dětství byl v Litomyšli obklopen hudbou. Ze všech hudebních nástrojů se mu postupem času stal nejbližším klavír. Po složení maturity v roce 1914 se nechal pod hrozbou odchodu na frontu zapsat do katolického semináře, studia však nedokončil. Přelomový pro něho byl rok 1922. Díky podpoře přátel z hudebního a kulturního prostředí Litomyšle získal své první povolání městského knihovníka v Litomyšli, kterého se zhostil s notným zájmem, a knihovna jen vzkvétala. Přihláška k nově vzniklé CČS(H) znamenala pro Jaromíra Metyše nejprve působení v roli učitele náboženství a v březnu 1922 vysvěcení na kněze CČS(H). O Velikonocích tak započal kromě zaměstnání v městské knihovně vykonávat i povolání duchovenské. V Litomyšli pak jako farář CČS(H) působil až do roku 1958. Je třeba připomenout, že jeho otec, kočárník Bohdan Metyš, byl na prvním shromáždění NO CČS(H) v Litomyšli dokonce zvolen předsedou rady starších. Třetí zlom v roce 1922 byl způsoben zvolením Jaromíra Metyše za sbormistra slavného litomyšlského pěveckého sboru Vlastimil. Postupem času jeho činnost v hudební oblasti stále narůstala. Začal řídit litomyšlský symfonický orchestr, cestoval se smetanovskými pořady, byl vyhledávaným hudebním doprovázečem atd. Spolu s dalším litomyšlským rodákem Zdeňkem Nejedlým stál v roce 1949
u zrodu operního festivalu Smetanova Litomyšl. Po odchodu do důchodu v roce 1958 byl okolnostmi donucen opustit Litomyšl a uchýlil se do Moravské Třebové. Zde za přispění místního faráře CČS(H) Jaromíra Weisera získal ve farním domě nový domov. Stejná osoba přivedla Jaromíra Metyše i do čela zdejšího pěveckého sboru Smetana. Na počátku sedmdesátých let pak ještě dva roky vypomáhal se zdejší duchovní správou a na konci května 1975 připravil svůj poslední koncert, aby za tři dny odešel vlastně z plné práce z tohoto světa. Jeho ostatky byly uloženy v Husově sboru v rodné Litomyšli. V lednu 2006 pak náboženská obec CČS(H) v Litomyšli uctila památku svého věrného služebníka Jaromíra Metyše slavnostní bohoslužbou k  110. výročí jeho narození. V Litomyšli byla po Jaromíru Metyšovi rovněž pojmenována jedna z ulic.

4 V září 1948 se Karel Metyš ještě stačil v Praze zúčastnit pohřbu Edvarda Beneše, jehož ideálů, navazujících na dílo prezidenta Masaryka, si vážil a ctil je.

5 Karel a Jaroslav měli ještě sestru Boženu, která se narodila v roce 1934.

6 Ve stejném procesu byl později na 5 let těžkého žaláře odsouzen i bratranec Bohdan Metyš.

7 Ze strany StB v Brně bylo požadováno, aby byl Karel jako mladistvý eskortován pokud možno příslušníkem SNB v civilním oděvu.

8 Uváděné časové údaje na sebe poněkud nenavazují!

9 Jednalo se o pistoli, kterou Karel Metyš nalezl v roce 1945 v silničním příkopu.

10 Archiv bezpečnostních složek (dále jen ABS), f. vyšetřovacích spisů, vyšetřovací svazek V 429 MV.

11 Slovo ATA, značící v turečtině „otec“, objevil Miloslav Kohout, později označený za jednoho ze studentských vůdců skupiny, který byl odsouzen na 20 let těžkého žaláře.

12 Rektor Stříteský se do skupiny „ATA“ dostal opravdu velice smolně. Na opakované prosby matky Miloslava Kohouta apeloval na studenty, aby zničili zbraně, pakliže nějaké mají. Druhého dne student Václav Novotný Stříteského navštívil a oznámil mu, že vlastní jednu pistoli, kterou si hodlá vzít s sebou do Prahy. Rektorem mu to však zakázal a zbraň byla uložena ve věži kostela. Později rektor tuto zbraň vhodil do stoky. Po zatčení Novotného přinesla jeho sestřenice do koleje tašku, která obsahovala další zbraň. Aktovka byla uložena opět v kostele. Zde byla později, po zatčení rektora StB, rovněž nalezena. V pardubické vyšetřovně byl rektor následně podroben osmi nepřetržitým nočním výslechům bez možnosti denního spánku. Rozsudek nakonec zněl „pouze“ 25 let těžkého žaláře. Slovo pouze souvisí s navrhovaným trestem smrti. V komunistických věznicích strávil František Ambrož Stříteský více než deset let. Zemřel 16. prosince 1989. Na jeho hrobě je umístěna deska s růží, trnovou korunou a rektorovým jménem, která je dílem jeho přítele Olbrama Zoubka.

13 Uranový lágr Vojna dnes slouží jako Památník obětem komunismu. Je zrekonstruován do původní podoby včetně baráků, korekcí, strážných věží atd. Každý z návštěvníků si může prohlédnout i tzv. bunkr, jenž v původní podobě z padesátých let ukazuje na nelidskost jedné z nejtvrdších korekcí v celém Československu.

14 Srov. BOŠTÍK Martin, Monstrproces „Stříteský a spol.“, Regionální muzeum Litomyšl, Litomyšl 2004, str. 46.

15 Rodiče obžalovaných studentů doufali, že by mohli dosáhnout pomoci u litomyšlského rodáka a dá se říci i blízkého přítele Jaromíra Metyše, tehdejšího ministra školství, věd a umění Zdeňka Nejedlého. Někteří rodiče se tak pod vedením právě Jaromíra Metyše vydali do Prahy. Čekalo je však trpké zklamání. Nejedlý je odmítl přijmout a ještě na ně křičel, že „reakce musí být zničena jako klubko zmijí“. Nakonec byli přijati až Martou Gottwaldovou, která však v případu také později nijak neintervenovala.

16 Původně hospodářská budova renesančního zámku ze 17. století. V padesátých letech upravena pro potřeby nápravného ústavu pro delikventy z řad nezletilých. Zpravidla zde žilo 360 chovanců. V polovině padesátých let byl výchovný ústav v Zámrsku zrušen a přestěhován do Libkovic u Mostu.

17 Karel Metyš se v dubnu 1960 oženil s Dagmar, rozenou Bláhovou. Postupně se jim narodili syn Petr (1961), dcera Jitka (1968) a syn Karel (1971).

18 Z oddílu byl později pro své krátké členství v KSČ, kam vstoupil na výzvu Dubčeka v roce 1968, vyloučen.

19 METYŠ Karel, Výňatek z dopisu adresovaný autorovi knihy ze 4. srpna 2007, Soukromý archiv autora.

© Všechna práva vycházejí z práv projektu: Příběhy 20. století