Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Josef Mareš (* 1932)

• narozen 21. února 1932 v obci Pustá Kamenice na Vysočině

• 2. května 1945 partyzáni mezi Pustou Kamenicí a Čachnovem vyhodili do povětří německý železniční transport

• Němci se mstili na civilistech v Pusté Kamenici

• náhodná kulka zabila jeho strýce Josefa Mareše

• otec zemřel v roce 1947 a o rok později hospodářství zabavili komunisté

• až do důchodu železničář - dělník v nedaleké Poličce

Můj strýc stál u okna a zasáhla ho náhodná kulka

Josef Mareš žije v horní části malé vesnice Pustá Kamenice na Vysočině. Rodina vlastnila menší polnosti, na kterých jeho otec hospodařil. Dne 2. května 1942 v půl osmé večer zaslechli obyvatelé obce výbuch z asi kilometru vzdáleného lesa Pekelce. Někteří se šli na místo podívat, třináctiletý Josef raději zůstal doma. Co se přesně v Pekelci stalo, popisuje kronika z nedalekého města Skuteč:

„Ve středu 2. května 1945 asi o ½ 20 hodině večer v lese Pekelci vyhodili partyzáni do povětří vlakový transport německé armády. Vlak byl dlouhý přes celý Pekelec až do oblouku dráhy u domku ,horní‘ a u zahrady ,dolní‘ pily. Byla poškozena lokomotiva a 3 vagony. Němci vlak zastavili a šli pátrat po příčině. Partyzáni ušli, jednomu však snad prostřelili Němci vycpávku v šatech na rameně. Velitel vlaku dal příkaz prohledat les. Bylo již přítmí a při tom se Němci postřelili navzájem. Prý měli 3 mrtvé a 18 raněných. Lidi, které postihli poblíže, přivedli k vozům. Václav Hvězda z Čachnova (bydlil na pile) a jeho synovec, 15letý Jiří Pospíšil z Čachnova, šli do Pusté Kamenice na májovou pobožnost. Stali se podezřelými, že měli zablácené boty. Prosili velmi, aby je nechali, ale Němci je zastřelili. 33letý Ladislav Sodomka, řezník v Pusté Kamenici, byl přiveden, vyloupeny mu oči, zohaven a pak zastřelen. Se Sodomkou se běžel na příhodu podívat Jaroslav Dostál z Čachnova. Tyto lidi po nějakou chvíli od vlaku pustili a na louce je zastřelili, jakoby na útěku. Sodomkovi, Hvězdovi a Dostálovi vzali boty a šaty, Pospíšil byl mlád a měl boty a šaty malé. Pak zahájili Němci prohlídky po obci Pusté Kamenici. Němci měli snad zprávu nebo podezření na železničáře. Prohlíželi u Brdíčků č. 21, kde syn Jan je zaměstnán u dráhy. Tam Josef Brdíčko, mladší Janův bratr, měl namále. Je absolventem obchodní akademie a byl učitelem učňovské školy ve Skutči. Přísně ho vyslýchali a dotírali naň. Pak ho pustili. 44letý Josef Mareš byl zastřelen ve své chaloupce, proti hostinci Olivovu, do které bylo střeleno. Jedna střela oknem zasáhla Mareše do přední komory srdeční a zabila jej. Dvě střely vlétly zadním okénkem a jedna prorazila stěnu chalupy, zvroubenou z trámů. Jeho dceři Marii Marešové letěla střela těsně podél hlavy. 54letý Jan Brdíček, č. 21, byl na májové. Na zpáteční cestě mu lítaly kulky kolem uší, kryl se.“

 

Strýc zemřel před očima svých dětí

Josef Mareš žije v domku u potoka asi sto metrů od hostince a chalupy, kde zahynul jeho strýc. „Seděl u okna, protože byl nemocný. Střela mu prolétla skrz tělo, došel ke dveřím a svalil se,“ popisuje Josef, který večer, krátce před májovou pobožností, slyšel ránu od Pekelce: „No, to bylo slyšet, to byl výbuch. Pak se Němci rozběhli po kopcích a stříleli do vsi. Ten partyzán utekl a schoval se do křoví u Koudelků, jinak by ho bývali chytli.“ Pak lidé z vesnice přišli pro jeho maminku, že je s jejich strýcem zle. Josef zůstal doma. Ještě předtím, ve chvíli, kdy Němci stříleli, šel na májovou pobožnost do katolického kostela na kopci u Kamenice: „Bylo slyšet, jak střílejí. No to víte, všichni byli vyplašení. Pak byl pohřeb a 9. května už přijeli Rusové. Z letadel bombardovali Františky.“ Po válce se událost vyšetřovala, ale jak říká Josef, to už byli Němci odsunutí.

 

Byl rád, že po roce 1948 vypadl ze zemědělství

V roce 1947 mu náhle zemřel otec. Na tříhektarovém poli hospodařil s maminkou, ale „sedlačina“ ho prý nebavila. „No, pak přišla ta zemědělská perzekuce, předepisovali dodávky. Nikdo nechtěl do JZD [jednotného zemědělského družstva], ani maminka.“ Do vesnice jezdili komunističtí agitátoři z okresu a hospodáře přemlouvali, aby dobrovolně vstoupili do družstev: „Každý chtěl utéct od zemědělství. Tady bylo špatné JZD. Každou chvíli se schůzovalo, před i po roce 1948. Já jsem pak dělal na dráze a jsem rád, že jsem z toho vypadl,“ říká Josef Mareš, který pětadvacet let opravoval koleje a pražce a pak deset let dělal výhybkáře v Poličce.