Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

plukovník v. v. Irena Malínská roz. Šmidtová (* 1925  †︎ 2012)

• narozena 9. 5. 1925 v obci Mlynov na Volyni

• v dubnu 1944 vstoupila do 1. československého armádního sboru

• sloužila jako zdravotnice

• v roce 1947 zatčena a týden vyslýchána

• po válce absolvovala vojenskou zdravotnickou školu

• do roku 1968 v armádě, poté v Čedoku

• je činná ve Sdružení Čechů z Volyně a jejich přátel, v Československé obci legionářské i v Českém svazu bojovníků za svobodu

• zemřela dne 15. 7. 2012 v Praze

Toto není historická studie, která by údaje z vyprávění pamětníka detailně ověřovala. Jedná se o životopisné převyprávění pamětníkových osudů podle jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru, pokud není v poznámce uveden jiný zdroj.“

Irena Malínská popisuje kapitulaci Německa a svou poválečnou činnost:

Krátce před podepsáním německé kapitulace byla Irena Malínská ve Vsetíně a následně ve Fryštáku, kde jí zemřel jeden z posledních mladých vojáků téměř v náručí. Jeho smrt předznamenala neblahé vzpomínání na konec války, přestože 9.5. 1945 bylo více důvodů k radosti - kromě zmíněné kapitulace to byl také den Irenčiných dvacátých narozenin.

Po válce se celá rodina Šmidtů přestěhovala do Československa, bratr načerno v roce 1945 a zbytek rodiny s mohutnou reemigrační vlnou volyňských Čechů v roce 1947. Irena Malínská vystudovala vojenskou zdravotní školu a sloužila na útvaru v Olomouci. V armádě působila až do roku 1968, kdy za moderování v rozhlasu byla z armády vyhozena.

Přestože mohla odejít do důchodu, cítila se ještě dostatečně energická a svou další kariéru spojila s cestovní kanceláří Čedok. Její jediné manželství netrvalo dlouho, má z něj syna, který se pro podepsání Charty 77 rozhodl emigrovat z Československa do USA, kde žije dodnes.

Natočil ?, v roce 2010 zpracoval Luděk Jirka