Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Sofia Kalagasidou (* 1942)

„Dobře, mě pověsí Češi na jeden strom a tebe pověsí Rusáci na druhej a budeme se na sebe dívat.“

  • narozena v roce 1942 ve Fytoki, oblast Kozani

  • přes Albánii byla odvezena do Rumunska

  • v Oradea Mare vychodila základní školu, v roce 1954 byla převezena do ČSR

  • strávila dva roky v dětských domovech, vyučila se švadlenou

  • pracovala v Moravolenu Jeseník, roku 1974 se přestěhovala do Brna

  • v Brně pracovala v Královopolské strojírně, Zbrojovce a na poště

  • má jednu dceru, vdanou za Čecha

  • má české občanství, řecké jí bylo odebráno

Sofia Kalagasidou - resumé

 

Sofia Kalagasidou se narodila v roce 1942 v Řecku. S rodinou uprchla do Albánie a následně byla odvezena do Rumunska, kde chodila do základní školy a bydlela v dětském domově ve městě Oradea. V roce 1954 byla zařazena do dětského transportu mířícího do ČSR. Její biologický otec byl spojkou u partyzánů, zemřel na následky nemoci v Albánii a matka se v ČSR znovu provdala za jiného Řeka (Kréťana). V ČSR strávila Kalagasidou asi dva roky v dětských domovech v Nových Hradech, Sobotíně a Chrastavě, kde dochodila základní školu. Poté se přestěhovala k rodině na Jesenicko a vyučila se švadlenou. Pracovala 17 let jako tkadlena v Moravolenu v Jeseníku, roku 1974 se přestěhovala do Brna, dva roky pracovala v Královopolské strojírně a pak ve Zbrojovce, po roce 1989 na poště. Má jednu dceru, jejího otce si ale nevzala. Udržuje české tradice, vaří nicméně česky i řecky a ona i její dcera mluví velmi dobře řecky. O návratu do Řecka uvažovala před narozením dcery, později už ne. Jako řecká občanka byla vyškrtnuta, vzala si proto české občanství. Do Řecka se vrátil jen její bratr, matka a otčím zemřeli v Československu. Občas do Řecka jezdí, i když ne tak často jako dřív. K Čechám pociťuje vděk, mrzely ji jen poznámky některých Čechů o tom, že Řekové jsou příživníci.

 

© Všechna práva vycházejí z práv projektu: Sixty Years After. Memory of Greek Civil War Refugees in Czechoslovakia, 1949-2009

  • Příbeh pamětníka v rámci projektu Sixty Years After. Memory of Greek Civil War Refugees in Czechoslovakia, 1949-2009 (Jan Procházka)