Holocaust | Paměť národa

Spolu s osvoboditeli dorazily do Buchenwaldu také nákladní auta s potravinovou a humanitární pomocí Spojených národů (United Nations Relief and Rehabilitation Administration). Na snímku neznámého autora je čtyřletý Joseph Schleifstein.

Stalo se / 11. dubna 1945

Americké vojáky uvítali před 75 lety v Buchenwaldu vzbouření vězňové

„Nikdy mě nic tak nešokovalo jako pohled na to místo,” napsal generál Dwight Eisenhower poté, co američtí vojáci vstoupili 11. dubna 1945 do koncentračního tábora Buchenwald.

Děti z koncentračních táborů na zámku Štiřín, který díky Přemyslu Pittrovi sloužil jako ozdravovna.

10. 04. 2020 / Příběhy / Markéta Bernatt-Reszczyńská

Z Buchenwaldu na zámek Štiřín. Příběh Pavla Kohna

Když se patnáctiletý Pavel Kohn z Prahy dočkal 11. dubna 1945 v koncentračním táboře Buchenwald osvobození americkou armádou, měl za sebou tříleté věznění v Terezíně, Osvětimi, Blechenhammeru a pochod smrti. Návrat nebyl jednoduchý.

Nádraží Praha-Bubny 75 let po příjezdu Avraloma Harshaloma.

07. 04. 2020 / Příběhy / Michal Šmíd

Zachránili ho Češi na nádraží Bubny, poté bojoval v Pražském povstání. Příběh Avrahama Harshaloma

Do Prahy přijel na jaře 1945 náhodou. Na vagónu s uhlím v pruhovaném vězeňském mundúru. Devatenáctiletý Avraham Harshalom, tehdy Adam Friedberg, měl štěstí. Zachránili ho Češi, kteří mu poskytli úkryt do konce války.

Rudolf Vrba (na snímku) a Alfréd Wetzler dokázali překonat dva strážní okruhy tábora Auschwitz – vnitřní se strážními věžemi a plotem s vysokým elektrickým napětím a vnější obklopující tábor do vzdálenosti zhruba dvou kilometrů.

06. 04. 2020 / Příběhy / Adam Drda

Zpráva o velikém neštěstí. Příběh Rudolfa Vrby, který utekl z Osvětimi

Před 76 lety, 7. dubna 1944, uprchli z vyhlazovacího tábora Osvětim-Birkenau dva slovenští Židé: Alfred Wetzler a Rudolf Vrba, který se tehdy jmenoval Walter Rosenberg. Poté podali zprávu o nacistickém vraždění, která patří k základním dokumentům holocaustu.

Stránka z alba Ruth Bondyové o práci pro americkou mezinárodní zpravodajskou agenturu United Press, kde pracovala po válce jako překladatelka.

03. 04. 2020 / Příběhy / Markéta Bernatt-Reszczyńská

Nikdy se nevzdat. I když toho má člověk dost. Příběh Ruth Bondyové

Novinářka, spisovatelka a překladatelka Ruth Bondyová objevila pro Čechy zapomenutého hrdinu Heinze Prossnitze, který za války posílal deportovaným Židům stovky balíčků s jídlem, a pro Izraelce českou literaturu – do hebrejštiny přeložila téměř 40 knih.

Heinz (Jindřich) Prossnitz na pasové fotografii z roku 1939. V rohu je tzv. terezínská známka, díky které mohli vězni dostat balíček. Pod ní oznámení o jejím zaslání - od Gisely Březina z Terezína její dceři Edith, která pomáhala Heinzi Prossnitzovi.

02. 04. 2020 / Příběhy / Adam Drda

Udělat co nejvíc pro druhé. Příběh Heinze Prossnitze a velké pomocné akce

Student Heinz Prossnitz vyvinul obrovské úsilí, aby pomohl lidem deportovaným do Lodže, Terezína, Osvětimi-Birkenau. S přáteli jim poslal tisíce kilogramů potravin. Myslel na druhé, i když byl sám v ohrožení – zemřel osmnáctiletý v plynové komoře.

31. 03. 2020 / Speciály / Kristýna Himmerová

Pochody smrti. To nejhorší přišlo na konci války

Vysílení, hlad, zima a svévolné vraždění. Během „evakuačních” transportů přišlo o život zhruba čtvrt milionu vězňů, kteří v posledním roce války přežívali v nacistických koncentračních táborech.

Malý Jan s maminkou Hanou. Foto: Eva Clarke

18. 03. 2020 / Příběhy / Kristýna Himmerová

Měli jsme úplně jiná měřítka na to, co je důležité. Příběh Jana Volavky

Válku přežil díky tomu, že si jeho otec znovu vzal jeho židovskou maminku. Kunsthistorici Vojtěch a Hana Volavkovi se rozvedli před válkou, když ale začaly deportace Židů, rozhodl se Vojtěch uchránit bývalou ženu a syna smíšeným manželstvím.

Momentka ze šťastného dětství Margalit (vlevo) – Sonnenfeldovi na výletě s přáteli. Foto: Paměť národa/archív Margalit Sonnenfeld

18. 03. 2020 / Příběhy / Markéta Bernatt-Reszczyńská

Jen optimismus je recept, jak žít trochu lépe. Příběh Margalit Sonnenfeld

Své rodiče viděla naposledy v březnu 1940 ve vlaku. Zatímco oni z něj museli v Brně vystoupit, Margalit pokračovala v cestě do Palestiny. Když viděla maminku plakat, chtěla vystoupit také. „Potom mi něco řeklo, když chceš žít, musíš jít, a tak to bylo.“

Pozůstatky tzv. rodinného tábora v Auschwitz-Birkenau. Foto: Wikimedia Commons

Stalo se / 8. a 9. března 1944

Březnová noc v Osvětimi-Birkenau

Před šestasedmdesáti lety, v noci z 8. na 9. března 1944, zahubila nacistická likvidační mašinérie v plynových komorách v Osvětimi-Birkenau 3792 obyvatel tzv. terezínského rodinného tábora, úředním označením BIIb.

Štítek: Holocaust