Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Bohumil Hlaváček (* 1934)

• narodil se 14. září 1934 v Pařezské Lhotě

• s výučním listem optika nastoupil do Mladé fronty

• psal články o zemědělství a kultuře

• v roce 1968 vytvořil ilegální redakci v centru Brna

• po roce 1968 mu zakázali vydat diplomovou práci

• za přínos žurnalistice získal Cenu Ferdinanda Boury a mimořádnou cenu za celoživotní dílo pro ČTK

Novinář Bohumil Hlaváček pochází z dělnické rodiny a je nejstarším z jedenácti sourozenců. Maminka pracovala jako dělnice a tatínek byl zedník. Pamětník se stal v necelých sedmnácti letech dopisovatelem liberecké redakce Mladé fronty. Jeho touha po novinářské profesi byla silnější než po povolání optika, kterému se vyučil, a tak se snažil o to, aby se stal profesionálním novinářem. V té době psával pro Mladou frontu, jeho příspěvků si všiml šéfredaktor deníku Den a přesvědčil ho, aby nečekal na místo v Mladé frontě, že u nich může nastoupit hned. A tak v roce 1952 nastoupil. V té době se ale vykázal pouze výučním listem očního optika, čestným uznáním za práci na stavbě a dvěma údernickými odznaky.

Manuální práce

Aby se Bohumil Hlaváček stal novinářem z povolání, musel projít několika dělnickými profesemi. A tak se například zoceloval  manuální prací jako brigádník na stavbě mladých budovatelů socialismu v Ostravě-Kunčicích. Také pomáhal budovat Novou huť Klementa Gottwalda. U první vysoké pece pomáhal stavět kolejiště, na denních i nočních směnách vykládat štěrk a cement ze železničních vagonů a v ocelárně betonoval základy pecí.

Hledá se náhradník v ostravské ČTK

Ostravská ČTK jednoho dne osiřela, protože její tehdejší redaktor se rozhodl odejít do Prahy, a tak se hledala náhrada. Někdo si vzpomněl na Bohumila Hlaváčka, a protože ho už dobře znal z působení v redakci Den, poměrně rychle se stal v roce 1953 redaktorem ČTK v Ostravě. Po bývalém redaktorovi převzal zpravodajství z kunčické stavby socialismu a z bytové výstavby v Porubě, ve válkou zničené Opavě a z výstavby třebovické elektrárny. V Ostravě ale nepobyl dlouho, o čtyři roky později, těsně před parlamentními volbami, ho vedení ČTK poslalo do zlínské redakce, kde až do poloviny září zastupoval za nemocnou kolegyni. Když se vrátila z nemocnice, čekala ho další štace – Brno. V té době se tamější redakce vylidnila, a tak v Brně pamětník zůstal až do důchodu.

Redakce v Brně

V brněnské redakci dostal pamětník na starost zpravodajství ze zemědělství a k tomu kulturu. „Byl jsem v té době čerstvě zamilovaný do redaktorky Československého rozhlasu v Praze Ludmily Herynkové, mé budoucí manželky, která tam pracovala v kulturní redakci. Zemědělství mi moc nevonělo, ale nedalo se nic dělat. Zbavil jsem se ho, jakmile k nám do redakce přišel nový redaktor Karel Vašák, a ten po mně převzal tuhle neoblíbenou štafetu,“ vzpomíná Bohumil Hlaváček.

Ideologie a rok 1968

Ideologické oddělení krajského výboru KSČ vyvíjelo nátlak na vedení ČTK a trvalo na tom, že v čele brněnské redakce chce mít svého člověka. Tím byl ideologický tajemník Okresního výboru KSČ Brno-venkov Václav Polák, někdejší předseda krajského výboru Československého svazu mládeže. „Od něj jsem dostal příkaz, že se budu věnovat zpravodajství z kultury, vědy, zdravotnictví, školství a také budu psát o veletrzích, dopravě a stavebnictví,“ vzpomíná Bohumil Hlaváček. A tak se vydal na pravidelné a několikaleté vyjížďky na stavbu dalešického vodního díla a také dukovanské jaderné elektrárny, jako první novinář napsal článek o narození prvního dítěte ze zkumavky a také o první úspěšné transplantaci jater v tehdejším Československu. „Co se stalo, jsme se dozvěděli z rozhlasu po drátě, tak jsem zavolal vedoucímu ČTK Tondovi, který to zhodnotil jako průser, a šli jsme do redakce. Kupodivu redakce nebyla obsazená, ale nešly telefony. A z rozhlasu jsme se dozvěděli, že pražská ČTK je obsazená, a taky jsme se od nich dozvěděli, že oni fungují v Zemědělských novinách a ať jim zprávy posíláme telefonicky z Brna tam,“ vzpomíná Bohumil Hlaváček na osudový rok 1968.

Folklor byl a je jeho velká láska

Bohumil Hlaváček k folkloru tíhl už jako dítě v rodné Pařezské Lhotě. A tak není divu, že folklorní festival ve Strážnici se stal jeho celoživotní láskou. Více než tři desetiletí se podílel na přípravách strážnického mezinárodního folklorního festivalu, kde zasedal v řídícím výboru a byl také členem programové rady. „Spolupracoval jsem se soubory Dubina z Hodonína, Brozany z Havřic a také Slováckým krúžkem z Brna. S některými soubory jsme začali jezdit vystupovat na Západ. Občas nám do autobusu tlačili někoho, kdo by na nás dával pozor, když jsme jeli na Západ, ale většinou to byli takoví moulové, že jsme pak od nich měli klid,“ říká s úsměvem pamětník.

„Mého nového šéfa v Brně časem povýšili. Odešel do Prahy, kde ho zvolili předsedou celozávodního výboru KSČ v ČTK. A jeho místo zaujal aparátčík ze Zetoru Jan Přibyl. S oběma se ČTK rozloučila, a tak do čela brněnské redakce zase vrátila mne,“ vzpomíná Bohumil Hlaváček.

Rozloučení

Novinář Bohumil Hlaváček odcházel z redakce s mimořádnou cenou, Zlatým perem, a diplomem za celoživotní dílo pro ČTK za to, že agentura má jeho zásluhou v Brně a v jeho okolí výborné jméno, a také za to, že byl a bude vzorem ostatním generacím „četkařů“. Dodnes píše pro Rovnost a také do časopisu Folklor. Je také členem Klubu novinářů-seniorů jihomoravské regionální organizace Syndikátu novinářů České republiky.