Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Jana Grebíková (* 1947)

• narozena 26. dubna 1947 ve Strání

• otec Vítězslav Klíma, židovského původu, v letech 1940–1945 ukrývaná osoba

• 1948 - znárodněna rodinná likérka a restaurace ve Strání

• červenec 1951 - otec zatčen a obviněn v rámci Akce Včela

• 1952 - otec odsouzen k 25 letům odnětí svobody

• 1951–1953 - děti vychovávány u tety v Jičíně

• matka vyhozena z práce, rodině zabaven majetek

• 1960 - otec propuštěn na amnestii

• 1967–1968 - emigrace starších bratrů

• po roce 1989 částečná restituce rodinného majetku

Jana Grebíková ještě nechodila do školy, když jejího otce zatkli. Když se vrátil, zbýval jí rok do ukončení povinné školní docházky. „Deset let je dlouhá doba v životě dítěte,“ hodnotí paní Jana s lítostí léta, kdy ji režim připravil o tatínka.

Horší věci měly teprve následovat

Obec Strání, rodiště Jany Grebíkové, rozené Klímové, leží v nádherném podhůří Bílých Karpat. Obce na Slovácku, jižním pomezí Moravy a Slovenska, prosluly nejen dodnes živými folklorními a řemeslnými tradicemi, ale i dobrým vínem a pálenkou. Právě lihovarnictvím se živil Janin otec, Vítězslav Klíma. Drobný živnostník převzal rodinnou výrobnu likérů a sirupů, provozoval hostinec a hospodařil na rodovém statku. Pocházel ze židovské rodiny a se svou budoucí manželkou se seznámil ve Strání, kam přišla jako učitelka. Brzy po svatbě v roce 1936 se manželům Klímovým postupně narodili dva synové, Petr a Pavel, k nimž po válce, v dubnu 1947, přibyla ještě sestra Jana. Ačkoli se otec po svatbě nechal pokřtít, po celou válku se kvůli svému židovskému původu skrýval v Ivanke pri Dunaji. „Pět let se spolu s dalšími čtyřmi lidmi schovával v tajném bunkru, ale díky pomoci křesťanské rodiny se jim podařilo přežít,“ popisuje Jana Grebíková události, které zná z pozdějšího vyprávění.

Změny, které nastolil únorový převrat v roce 1948, zásadním způsobem zasáhly rodinu Klímovu – hostinec i pálenice byly znárodněny a rodina se třemi dětmi přišla o zdroj obživy. Zatím jí zůstal dům a hospodářství. Horší věci měly teprve následovat. Otec Vítězslav Klíma byl zatčen a obviněn v rámci likvidace protistátní skupiny na Uherskobrodsku v letech 1951–1952 nazvané Akce Včela. Výsledkem Akce Včela bylo zatčení a odsouzení údajné skupiny, jejíž členové, bývalí národní socialisté, měli rozšiřovat protikomunistické letáky a někteří také napomáhat k přechodu hranice.[1] Pamětnice popisuje sled událostí: „V červnu 1950[2] tatínka zatkli a odsoudili ho na 25 let pro velezradu. Když ho odvedli, maminka se nervově zhroutila. Pak nám sebrali polovinu domu a zabavili veškerý majetek.“

První návštěva po několika letech trvala deset minut

Tří dětí se během maminčiny roční hospitalizace ujala teta a dva a půl roku žily u ní v Jičíně. Měly štěstí, že zůstaly u příbuzných, i když bez rodičů: „Tatínek později vzpomínal, jak mu ve vyšetřovací vazbě vyhrožovali, že nás dají do dětského domova.“ Matka se po nějaké době zotavila a vrátila se s dětmi do Strání. Ze školství ji vyhodili, ale s přímluvou známého našla místo jako lesní dělnice. Jana Grebíková vzpomíná na solidaritu, kterou projevili někteří sousedé: „Tu a tam nám někdo přinesl mléko nebo něco k jídlu. Na dědině si lidé vidí do talíře, což může mít i své výhody.“

Otec byl po vyšetřovací vazbě v neblaze proslulé věznici v Uherském Hradišti odsouzen v srpnu 1952 k pětadvacetiletému trestu, který mu byl při obnovení procesu v roce 1958 zmírněn na deset let. Součástí otcova trestu bylo i zabavení majetku, tedy toho, co rodině zůstalo po znárodnění. „Půlku našeho domu převzal místní výbor. Nás tři děti s maminkou nechali bydlet na verandě. Nemuseli jsme se vystěhovat, ale zima tam byla strašná,“ vzpomíná pamětnice. Po několika letech po zatčení mohla otce poprvé navštívit ve věznici v Příbrami. „Jeli jsme autobusem, který vypravili ze Strání pro poutníky na Svatou Horu u Příbrami, mnoho hodin. Návštěva trvala deset minut. Ani jsem si neuvědomovala, že je to tatínek, pro mě to byl cizí člověk,“ popisuje první smutnou návštěvu ve vězení dcera Jana.

Vyrůstala jsem bez otce

Vzpomíná i na to, že se poměry později trochu uvolňovaly, rodiče si mohli například častěji dopisovat: „Vždy, když čtu dopisy otce z vězení a matčiny odpovědi, mě dojímá vzájemná opora mých rodičů. I naše návštěvy věznic v Příbrami, Praze, Jáchymově a Uherském Hradišti byly trochu častější a delší.“ V květnu 1960 Vítězslava Klímu propustili z vězení při amnestii politických vězňů. Téměř deset let, kdy spolu nevyrůstali, vztah otce a dcery narušil, připouští i dnes pamětnice: „Vlastně jsme vyrůstali bez otce. Najít k sobě cestu bylo těžké po tak dlouhé době. Náš vztah se velmi zlepšil, když jsem založila vlastní rodinu.“

Rodinu Klímovu o sedm let později, v roce 1967, respektive 1968, rozdělila emigrace obou starších synů. Tehdy však šlo o dospělé lidi, které vedlo vlastní rozhodnutí ovlivněné v případě mladšího z bratrů nemožností studovat kvůli protisocialistickému smýšlení rodičů. „Rodiče jeli za bratrem na takzvanou přemlouvací návštěvu, ale rozhodně ho k návratu do Československa nepřesvědčovali,“ přiznává Jana Grebíková. Ta zůstala ve vlasti, ačkoli o emigraci uvažovala také, ale nechtěla opustit rodiče, o které se starala ve stáří. „Otec se nových poměrů a své rehabilitace nedožil, zemřel před rokem 1989, ale maminka ano,“ uzavírá Jana Grebíková své vyprávění o několikrát rozdělené a po letech opět spojované rodině.

[1]K Akci Včela viz bakalářská práce Libora Bílka: Akce „Včela“. Likvidace údajné protistátní skupiny na Uherskobrodsku v roce 1951. Brno 2008, dostupná na https://is.muni.cz/th/182689/pedf_b/Libor_Bilek_-_Akce_Vcela._Bakalarska_prace.pdf

[2]Pamětnice se rozchází v dataci zatčení otce o jeden rok s bakalářskou prací Libora Bílka – zde (s. 30) uvedeno datum zatčení 31. července 1951 s odkazem na příslušné archiválie.