United States Holocaust Memorial Museum je světově druhá největší instituce, která připomíná hrůzy nacismu a antisemitismu. Post Bellum s ní zahájilo spolupráci, na jejímž základě zpracováváme svědectví nejen pamětníků s českými kořeny.
Volejbalistka Irena Králová prožívala krásných 19 let a sportovní úspěchy. Přesto se v roce 1988 rozhodla pro emigraci… Otevřete trauma jedné zdánlivě spořádané rodiny, ale i šťastnou pohádku, ve které je místo střevíčku na nožce těžký kufr na nártu.
Osud virologa Karla Rašky a jeho rodiny je už po generace spjatý s medicínou. A také s odchody z Prahy a opětovnými návraty za více či méně příznivých okolností.
Walteru Fischlovi bylo pár měsíců, když se jeho rodiče rozvedli, otec při rozvodu uvedl „z rasových důvodů“. Matka pak za války dokázala ochránit sebe i dítě falešnou identitou. Nejbližší příbuzní ale zahynuli ve vyhlazovacích táborech.
Jednoho srpnového dne roku 1965 se na vlnách Jaderského moře houpal nafukovací člun a v něm pět lidí: pětašedesátiletá Marie Fischlová, její dcera Helena Kosková s manželem Ivem a jejich čtyřletá holčička Eva.
Sylva Šimsová a Karel Janovický svou lásku prožili v exilu – v říjnu 1949 opustili Československo, usadili se v Londýně a tuto středu spolu oslavili 90. narozeniny Sylvy Šimsové.
Biskup Petr Esterka slaví 85. narozeniny a má na co vzpomínat – po útěku za železnou oponu vystudoval v Římě, doprovázel kardinála Berana na pastorační cestě po USA, byl u svatořečení Anežky České i sametové revoluce.
Jiří Barteček narukoval na vojnu k Pohraniční stráži. Ale místo aby železnou oponu střežil, sám za ni roku 1975 utekl. Přeplaval do Rakouska a na dobrodružnou cestu na Západ vzal i dva kamarády.
Riskantní přelet do Rakouska uskutečnil s tříletým synem na zádech. „Řekl jsem si – smrt, nebo život. Nechtěl jsem v tomto systému žít.“ Jeho čin fascinoval rakouská média.
Účastnil se dvou studentských pochodů na Pražský hrad za prezidentem Benešem v době komunistického převratu: nočního 23. února, kdy se zástupci studentů k prezidentovi ještě dostali, i druhého 25. února, který policie násilím rozehnala.
Nadaný student Jiří Březina mohl v 50. letech studovat pouze geologii. V oboru vybraném z nouze vynikal natolik, že na něj soudruzi nemohli. Zúčtovat s ním chtěli po vpádu vojsk Varšavské smlouvy, ale mladý geolog 25. srpna 1968 uprchl.