Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

František Elston (Epstein) (* 1922  †︎ 2005)

Po návratu k nám lidé buď vyjadřovali přemrštěnou, hysterickou lásku, nebo říkali: ‚Copak vy, vy jste se v Anglii měli dobře, ale co my, na barikádách?‘

  • narodil se 27. května 1922 v Praze v asimilované židovské rodině
  • jeho otci se podařilo pro něj získat falešný rodný list, a proto se dostal s Wintonovými transporty do Anglie
  • po složení anglické maturity nastoupil k letectvu, sloužil u 313. perutě
  • při havárii letadla byl vážně poraněn a utrpěl trvalé poškození zraku, které jeho leteckou kariéru silně omezilo
  • po válce se vrátil znovu do Československa, z jeho početné rodiny přežil pouze otec
  • v květnu 1948 emigroval se svou ženou do Anglie, pracoval jako stomatolog
  • v roce 1989 se vrátil do Československa
  • zemřel 6. července 2005

„Za celý život jsem byl desetkrát v synagoze…“

František Elston vyrůstal v asimilované židovské rodině, jejíž vztah k náboženství byl chladný. Pan Elston si přesto vzpomíná na své Bar micva, které absolvoval v Jeruzalémské synagoze v Praze u rabína dr. Arjeho. Po německé okupaci, když bylo židovské obyvatelstvo Čech a Moravy vystaveno nacistické perzekuci, zařídil pan Epstein pro svého syna místo v židovském dětském transportu do Anglie.

„Já jsem byl přes věkovou hranici, ale jaksi otec mi obstaral rodný list, který vyhovoval té situaci. Bylo mi řečeno samozřejmě, že jedu s nimi na vlastní pěst a že když mě chytnou Němci, tak o tom nic nevědí…“

Těžká havárie na Masteru

V Anglii po dokončení Technical College narukoval jako dobrovolník k RAF. Tam podstoupil důkladný letecký výcvik, který probíhal mimo jiné i v Kanadě. Po návratu z Kanady měl už jako člen Advanced Flying Unit těžkou havárii na letadle typu Master.

„Porušil jsem základní pravidlo vojáka, a to je hlásil jsem se dobrovolně, a sice na přezkoušení mašin z montáže, generálky a tak dále. Zkoušel jsem jednoho mastera a začal mi hořet od levé nohy. Byl jsem v takovejch 2000 metrech, řek jsem si, tak už padla – a já myslím, abych opustil tu kancelář, a chtěl jsem otevřít kapotu. Ta kapota se mi však zasekla v půl cesty, a tím okamžikem mi šly plameny přes hlavu. Neměl jsem jinou možnost než pustit řízení, naštěstí jsem měl rukavice. Zatímco mně ty plameny šlehaly kolem obličeje, jsem se snažil z toho dostat. Letadlo zatím už letělo hezky střemhlav.

Nakonec se mi podařilo tu kabinu vyrazit levým ramenem a taky vyrazit rameno, následně jsem vyskočil ve výšce 300 metrů. Dva letečtí důstojníci to náhodou viděli [ze země] a odhadli to na 300 metrů. Dostal jsem se z aeroplánu, ale ještě než jsem mohl zatáhnout za šnůru, tak ta potvora vybouchla, moc času jaksi nebylo. Tady se vystupuje pomalejc z aeroplánu. [na Ruzyni]

Musel jsem šetřit levé rameno, protože jsem ho měl vykloubené a samozřejmě, když člověk nemá kloub, tak to bolí. Popálenej jsem byl taky. Nohy jsem měl samozřejmě popálený, obličej byl popálenej a kalhoty taky, ale ty se daly nahradit.

Než se ten padák pořádně votevřel, jsem vletěl do drátů vysokého napětí. No, pánbíček si pravděpodobně udělal nějakou přestávku a koukal se dolu a viděl to a říká si: Tomu klukovi pomůžu. Poněvadž jsem zůstal viset asi takovej metr nad zemí. A tam na poli dělal takovej chlápek a ten, když mě viděl, tak tam přišel. Já jsem mu ukázal těma popálenejma pyskama, aby mně pomoh z toho padáku, tak von mi zmáčknul ten knoflík, spadnul jsem na zem a už mě začal kopat a kopal a kopal, neboť chlapeček myslel, že jsem Němec. Von je neměl rád, já taky ne…“

Spánek s otevřenýma očima

Kvůli ošklivým popáleninám musel podstoupit náročné plastické operace, během nichž mu byla například nahrazena chybějící oční víčka. „Tady je s náma pan plukovník Svoboda, kterej chodil klukům ukazovat, jak spím s otevřenejma vočima. Já nevim, zdali mu za to platili nebo ne…“

„Držel jsem se toho lítání, jak lejno košile.“

I přes trvale poškozený zrak usiloval po částečném zotavení o opětovné operační nasazení. Toho nakonec dosáhl, ale potom, co měl kvůli vadě zraku nehodu při přistání, musel podstoupit znovu několik operací. Po návratu ke své 313. peruti létal až do konce války jako doprovod bombardérů a protiponorková patrola.

Copak vy, vy jste se měli, ale my na barikádách…

V roce 1945 se po návratu do Prahy setkával s protichůdnými postoji Čechů k vojákům zahraničních jednotek. „Buďto k nám lidé vyjadřovali přemrštěnou, hysterickou lásku, anebo říkali: ‚Copak vy, vy jste se měli, ale my na barikádách…“

Pana Elstona však čekalo v poválečném období ještě daleko hroznější zjištění. Během nacistického běsnění v rámci takzvaného konečného řešení židovské otázky byla ve vyhlazovacích táborech zavražděna jeho maminka a dalších 17 blízkých příbuzných. Jeho otec přežil jen díky tomu, že si ho vzhledem k jeho schopnostem vybral jako ošetřujícího lékaře nechvalně proslulý Josef Mengele.

„…lidi byli navočko rudý, ale uvnitř tak rudý nebyli…“

Záhy po komunistickém puči se František Elston rozhodl vystěhovat natrvalo do Anglie. Předtím však musel žádat o vystěhovalecký pas. „Žádal jsem o pas a všechny fotografie jsem dal v uniformě. To mi úžasně pomohlo, poněvadž lidi navočko byli rudý, ale uvnitř tak rudý nebyli…“

V Anglii se rozhodl ke změně svého příjmení z původního Epstein na Elston. „Votevřel jsem telefonní knihu, chtěl jsem E, no a to mi jaksi padlo do vočka, do toho pravýho…“

V nové vlasti se František Elston rozhodl pro studium medicíny v Liverpoolu se specializací na stomatologii. Tomuto oboru se posléze věnoval během své lékařské praxe.

Ve své staré vlasti byl po listopadové revoluci povýšen do hodnosti brigádního generála a ujal se předsednictví Svazu letců svobodného Československa.

Poselství

„Němci byli prasata, jak jim rovno nebylo, ale jednali podle svých principů a doktrin. Češi byli prasata, jak jim rovno nebylo. Poněvadž neměli žádné doktriny, vymysleli si je sami a pronásledovali lidi, kteří si to opravdu nezasloužili…“

© Všechna práva vycházejí z práv projektu: Příběhy 20. století