Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Ekaterini Dimoschaki (* 1928)

Státní holič – co to je za nesmysl. To není komunismus, aby všechno bylo státní

  • narozena 5. května 1928 v řecké Makedonii

  • otec Řek, matka Slavomakedonka

  • odešla roku 1945 s otcem do dnešní FYROM/Republiky Makedonie

  • 1948 - po uzavření hranic odešla do jugoslávského Bulkesu, kde poznala svého manžela

  • její matka a starší sestra mezitím uvězněny

  • 1948 - odchod do ČSR - Rožnov, v osmém měsíci těhotenství

  • měla tři děti, dva synové v dospělosti zemřeli

  • absolvovala dva roky ZŠ, umí řecky, makedonsky a česk, neumí však česky psát

  • pracovala v dětském domově, dělnice v soukenictví

  • byla proti okupaci vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 do ČSR i proti jiným komunistickým dogmatům

  • usadila se natrvalo v Šumperku

Ekaterini Dimoschaki (*1928)

„Já nevěřím dodnes, že na takové nízké klice by se dvoumetrový muž s osmdesáti kily oběsil. To byla vražda.“

„Státní holič – co to je za nesmysl. To není komunismus, aby všechno bylo státní.“

 

Agorastos Dimoschakis (*1927)

„Na Gottwalda nezapomeneme nikdy. Pro nás byl bůh. Zachránil nás, a proto je pro nás KSČ svatá. Ať žije KSČ!“

 

00.00–14.00

-      Agorastos odešel z Řecka již 1945, začal velký teror – udavači, bití, policie.

-      Byl členem mládežnické organizace KKE již od 18. let, ale na frontě nebojoval.

  • Odešel do hor, odtud do Bulharska roku 1945, pak do jugoslávského Bulkesu, tam se učil kuchařem.
  • Otec (vdovec) Agorastose odešel do hor jako partyzán, také sestry zůstaly v Řecku.
  • Otec Ekaterini předsedal ve vesnici komunistům, pravice měla zbraně a mlátila je. Od KKE přišla výzva, aby odešel s rodinou do jugoslávské Makedonie, odkud pochází.
  • Otec Ekaterini byl Řek a matka slavonská Makedonka.
  • Roku 1945 odešel otec s tehdy šestnáctiletou dcerou Ekaterini do dnešní FYROM/Republiky Makedonie, kde setrvali do roku 1948.
  • Pobyt tam byl neplánovaný, neboť původně měli jet jen na měsíc, ale během měsíce se hranice zavřela a matka se starší sestrou zůstala v Řecku.
  • 1948 – odjezd do Bulkesu, kde se učila jako číšnice – tam se seznámila s Agorastosem.

 

14.00-33:00

-      Ekaterini – slavomakedonští předci, ale její matka jí vždy říkala, že řečtí (egejští), byť nemluvila řecky. Ekaterini umí řecky i makedonsky, nevnímá se jako Slovanka.

  • Matka a starší sestra Ekaterini uvězněny, její strýcové se starali o její mladší sestru a bratra.
  • Již po měsíci známosti se Ekaterini a Agorastos vzali v Bulkesi a 62 let jsou spolu (2010).
  • Bulkes: přes 5000 Řeků – vlastní stát ve státě – kultura, peníze, školy, zemědělství.
  • Žili v naději, že se vrátí do Řecka.
  • Po roztržce Stalina s Titem utekli do ČSR, protože přijali stalinistické ideje.
  • Do ČSR přijeli odděleně vlakem. Ekaterini byla tehdy v 8. měsíci (syn Vasil)
  • Agorastos byl již od dětství invalida, po příjezdu do ČSR se dostal do Mikulova, zatímco Ekaterini do Rožnova
  • A.: „Na Gottwalda nezapomene nikdy. Pro nás byl bůh. Zachránil nás.“ – domnívá se, že KSČ ho zachránila před smrtí, kdokoliv jiný by je chytil, čekala by je smrt. „Pro nás je KSČ svatá. Ať žije KSČ!“, byl člen ÚV KKE.
  • Syna kojila do tří let, Vasil ani její další dvě děti nebyly v dětském domově.
  • Roky narození dětí: Vasil (12.1. 1949), Athanas 1952 (Náchod), Dimitrios 1954 (Náchod).
  • ČSR poskytlo vše – byty, práce, oblečení, jídlo – „To se nedá zapomenout“ – přijali je stejně jako Čechy, byty měli po vysídlených sudetských Němcích.  

 

33:00–41.56

  • Ekaterini pracovala v dětském domově, Agorastos byl měsíc v Mikulově.
  • Poté odešel do Javorníku, kde vařil ve věznici, následně dělal kuchaře v Karviné pro Řeky, kteří zde pracovali na stavbě (1953), nato odešel do továrny a pak odešel do školy učit se česky, protože česky vůbec nerozuměl.
  • Ekaterini nechodila do školy, začala sama číst, ale neumí česky psát.
  • Když ji Agorastos navštívil v její vesnici, rozhodli se spolu utéct. Ekaterini nechtěli nechat odejít z dětského domova (jako zaměstnankyni) do Jeseníku do malé vesnice (Velimovice – na mapě však nenalezena).
  • Nechtěli pracovat v zemědělství, chtěli něco nového, a tak byli převezeni do Úpice na Trutnovsku – tam pracovali v továrně – Ekaterini (21 let) čistila prádlo a poté byla převedena do soukenictví, až do 1953, kdy se nastěhovali natrvalo do Šumperka, aby děti mohly chodit do řecké školy.
  • Agorastos: „Já jsem chtěl jenom říci – poděkovat československé straně KSČ. Dokážete si představit, kolik toho vynaložil stát pro nás? Školy, lidi, invalidi…O všechno se postaral.“

 

41.56-48.00

-      Vzdělání: Ekaterini: 2 roky ZŠ

-      Agorastos: ZŠ v Řecku, v ČSR chodil rok na gymnázium, ale již po roce odešel, chtěl být učitelem. Ale nešla mu čeština a nelíbila se mu představa, že on by byl v lavici, zatímco Ekaterini sama se třemi dětmi doma.

-      Po přesídlení do Šumperka pracoval v Sobotíně ve výrobně kol Velamos.

-      Děti poslali do řecké školy s nadějí, že se vrátí do Řecka. Syn Dimitrios je vyučený stolař, i na své děti mluví řecky.

-      V Šumperku s ostatními Řeky mluvili řecky, muži hráli karty, děti si hrály spolu, ženy si také krátily čas venku háčkováním, pletením.

-      Už si v Česku zvykli, mají důchod – v Řecku přišli o majetek, v případě Ekaterini majetek zabavil její bratr, ale i přesto se s ním nehádá a udržuje vztah. „Všechno mně vzal brácha! Ale to nevadí. Hlavně ať je zdravý.“ – každý rok jezdí do Řecka a potkají se.

-      Problémy s rasismem nebyly.

 

 

Nahrávka č.2

00:00–9:00

  • Agorastos: Nevrátili se, neboť měli už kolem 60 let, neměli by práci, nedostali by ji – byli tam kapitalisté – „dělej si, co chceš“,  lidé, co se vrátili.
  • Nedostávali by tam důchod, jeden jejich známý prý návrat do Řecka nepřežil. Německo zažilo boom, protože jejich gastarbeiteři byli jen zdraví lidé, zatímco do ČSR přijeli i invalidé (jako např. Agorastos).
  • Stoupenec Kollianovců, Manolis Glezos.
  • Peněz měli jako běžní Češi.
  • Ekaterini byla výkonná dělnice a v letech 1955/56 byla poslána na MDŽ v Praze (Mezinárodní den žen).
  • Neoblíbená v kolektivu, protože byla pilná dělnice a nikdy neodmlouvala.

 

9:00–18:20

  • O řecké občanství přišli, Agorastos má již jen české, ještě krátce před rokem 1989. Když si žádal znovu o řecké občanství kolem roku 1984, byl ze strany řeckých úřadů šikanován – záměrně dělaly chyby, například jedno písmeno, aby nakonec to občanství nezískal, Ekaterini ho získala.
  • Roku 1968 byli zrovna v Rumunsku, když přijela do ČSR vojska Varšavské smlouvy, nechtěli je pustit do ČSR a odmítli nabídku jet do SRN. Jako komunisté by akceptovali SSSR, ale to jim též nebylo dovoleno. Nakonec jim dovolili návrat do ČSSR.
  • Se vstupem Varšavské smlouvy do ČSSR Agorastos nesouhlasil, prý tu žádná kontrarevoluce nebyla – za trest byl vyloučen ze strany. Dodnes věří, že na 1000 procent zvítězí socialismus.
  • Ekaterini má na okupaci 1968 stejný názor jako Agorastos, líbilo se jim, že Rumunsko bylo proti.
  • Sametovou revoluci 1989 chtěli prý sami komunisté.

18:20

  • Rodinná tragédie: Měli tři děti, z nich dvě již nežijí.
  • Syn Vasil v 19 letech podlehl zranění způsobenému nehodou na motocyklu, Athanas – s druhou ženou nesnesl nevěru a zabil se oběšením v roce 1993, věk 42 let. Vzhledem k tomu, že byl oběšen na klice od dveří, Ekaterini si je jistá, že se jednalo o vraždu. Žena Athanase pracovala na sociálním úřadě a znala dobře poměry, co si může dovolit. „Já nevěřím dodnes, že na takovou nízkou kliku by se dvoumetrový muž s osmdesáti kily oběsil. To byla vražda.“ Policie jim nic neřekla.
  • Dimitrios – nesdílí s rodiči politické názory, není komunista, ale obě strany jsou umírněné.
  • Mají dobrý vztah s manželkou Dimitriose.
  • Chyby komunistů, z nichž sametová revoluce vykrystalizovala jako výslednice omylů – uzavřené hranice, zákaz cestování a práce v zahraničí (měli je pustit, stejně by se vrátili), znárodňování řemesel a rolníků – největší nesmysl – proč to udělali?? „Státní holič – co to je za nesmysl. To není komunismus, aby všechno bylo státní.“  Byly pro omezené soukromé vlastnictví, včetně vlastnictví bytů, např. jako Čína. Komunismus má být dobrovolný, nikoliv násilný – to není pokrokové.
  • Proces s Horákovou a další procesy podle nich nebyly správné. Zároveň podotýká, že o věznění komunistů se mlčí.
  • O těchto názorech většinou mlčeli.
  • Slaví české i řecké svátky, ty, co se prolínají, jako Vánoce, slaví po řecku.
  • Do občanek by napsali náboženství pravoslavné (do řecké), ale do kostela nechodí, nejasně zodpovězeno.

 

 

© Všechna práva vycházejí z práv projektu: Sixty Years After. Memory of Greek Civil War Refugees in Czechoslovakia, 1949-2009

  • Příbeh pamětníka v rámci projektu Sixty Years After. Memory of Greek Civil War Refugees in Czechoslovakia, 1949-2009 (Yiannis Koreček)