Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

František Chmelař (* 1939)

Partyzán zabouchá třikrát

  • narozen 5. listopadu 1939 v Chroustově

  • rodina za války pomáhala partyzánům

  • vystudoval Střední průmyslovou školu v Čáslavi

  • po maturitě nastoupil do podniku Žďas na takzvanou umístěnku

  • povinnou vojenskou službu absolvoval u tankistů ve Vyškově

  • po vojně se vrátil do Žďasu

  • v období let 1997 až 2015 působil jako kronikář obce Bohdalov

František Chmelař se narodil na začátku druhé světové války, konkrétně 5. listopadu roku 1939 v rodině rolníka v Chroustově, kde také prožil celé mládí. Do školy tady však chodil pouze jeden rok, poté byla tamní obecná škola zrušená a žáci museli přestoupit do Bohdalova. 

„To byl trochu zádrhel v zimě, protože se neprohrnovalo, zapadlo sněhem a chodili jsme po polích,“ vzpomíná. O něco později už se spolužáky jezdil do školy třeba na saních.

Dětství a první léta svého života strávil František v období druhé světové války. S rodinou bydlel blízko lesa, měli ho těsně za zahradou, a jeho tatínek tady často sušil seno či pro rodinu obstarával drůbež. 

Partyzáni klepou na okno

„Stalo se, že v noci někdo bubnoval na okno. Tak tam táta honem šel a oni to byli partyzáni, kteří se slučovali a táhli k vesnicím,“ popisuje František moment, kdy se příslušníci partyzánské organizace chystali na blížící se frontu. To se psal rok 1945.

Partyzánům, kteří se museli skrývat a měli hlad, obyvatelé například podle Františka zakopávali jídlo do země či jim vyráběli chýše. Část partyzánů pak v noci navštěvovala obydlí lidí a snažila se sehnat si například jídlo či oblečení. “[Lidé] vždycky měli strach, když někdo zabouchal. Byli domluveni, že když zabouchá třikrát, bude to partyzán,” popisuje František.

A přišel konec války

V Chroustově vznikl s koncem války také Revoluční národní výbor, první tajné schůze se konaly na začátku května 1945. Už od dubna byl podle Františka jeho kraj svědky ústupu německé armády.

“V roce 1945, když zemi opouštěly poslední zbytky německé armády, desátého ráno po sedmé hodině vstoupila do Bohdalova po silnici od Velkého Meziříčí hlídka rudoarmějců, hochů na motocyklu a bicyklu bez zbraní, osmahlí, prostovlasí a šťastní,” popisuje František s tím, že to pro obyvatele byli první poslové osvobození.

Přijela k nim skupinka, která byla, jak říká František, nápadně veselá. “Proč? Protože v lihovaru se pálil líh, oni je tam pustili a napili se a byli skoro odkráglovaný,” směje se.

František vystudoval Střední průmyslovou školu v Čáslavi a po maturitě nastoupil na takzvanou umístěnku do podniku Žďas. Nedlouho poté byl odveden na vojnu. Nastoupil jako velitel do důstojnické školy, působil u tankistů ve Vyškově. 

Po dvou letech vojny se vrátil opět do Žďasu na pozici konstruktéra. Seznámil se svou ženou, poté se vzali a přestěhovali do Bohdalova, kde devět let bydleli u manželčiných rodičů. Po narození dcery se manželé pustili do stavby rodinného domu, o něco později do rodiny přibyl ještě syn.

František Chmelař působil jako dlouholetý kronikář obce Bohdalov, kterým se stal v roce 1997 a skončil v roce 2015. Tomuto oboru se začal věnovat právě ve Žďasu v oddělení propagace.

© Všechna práva vycházejí z práv projektu: Příběhy našich sousedů

  • Příbeh pamětníka v rámci projektu Příběhy našich sousedů (Hana Mazancová)