Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Oldřich Chadima (* 1936)

Modli se a pracuj

  • narozen 1. prosince 1936 ve Vidlaté Seči

  • po komunistickém převratu nemohl studovat na střední škole

  • v roce 1953 se vyučil zedníkem

  • mezi lety 1956 a 1959 absolvoval vojnu u pohraniční roty na jižním Slovensku

  • v roce 1961 odmaturoval

  • po sametové revoluci si založil vlastní stavební firmu

Oldřich Chadima se narodil 1. prosince 1936 ve Vidlaté Seči jako druhý syn Aloise a Marie Chadimových. Od dětství toužil stát se učitelem, po komunistickém převratu ale nemohl studovat střední školu, a proto se musel vyučit zedníkem. Oldřich se však svého snu nevzdal a po vojně se mu podařilo odmaturovat. Učitelem se ale nakonec nestal.

Základní školu navštěvoval nejprve ve Vidlaté Seči a poté v Opatovci, kam se s rodinou po válce přestěhoval v rámci osidlování Sudet. První školní léta prožíval v době protektorátu, přesto prožíval šťastné dětství plné úsměvných zážitků. Se smíchem vzpomíná, jak mu koza snědla čítanku, čímž vzbudil ve vesnici pozdvižení.

Na školu vašeho syna nepustíme

Oldřichovi rodiče nepodporovali myšlenky komunismu, a po ukončení základního vzdělání tak neměl Oldřich možnost studovat na střední škole. Jako všichni ostatní byl pozván před výběrovou komisi, která rozhodovala o jeho budoucím studiu. „Ptali se mě, co bych chtěl dělat, a já povídám, že chci jít studovat, že chci být učitelem. A tak se tatínka ptali: ‚Jste v JZD?‘ On řekl: ‚Nejsem.‘ – ‚Jste v KSČ?‘ – ‚Nejsem.‘ A tak ten jeden za tu komisi povídal: ‚Tak bohužel na školu vašeho syna nepustíme, můžeme mu nabídnout řemesla.‘“ Oldřich dostal na výběr ze čtyř řemesel: horník, hutník, kominík a zedník.

Řvali na mě a svítili mi do očí

V roce 1951 nastoupil na internátní školu v Hustopečích u Brna, kde se vyučil zedníkem. Hned po škole, v roce 1953, nastoupil do Stavebního podniku ve Svitavách. Po dvou letech začal z vlastní iniciativy studovat večerní školu. Odmaturovat nestihl, protože nebylo vyhověno jeho žádosti o odklad vojny, na kterou musel v roce 1956 nastoupit. Ve vojenské službě dosáhl hodnosti desátníka a stal se zapisovatelem nově příchozích.

Jednoho večera se ho spolubydlící vyptával, jak to u přijmu chodí. Oldřich v polospánku vyprávěl, že tam jsou dva muži v civilu, nejspíš zástupci StB. Za svítání ho probudili dva vojáci v plné výstroji. Byl odveden do kanceláře, kde už na něj čekali oni dva muži z StB. „Začali na mě řvát: ‚Vy jste vyzradil vojenské tajemství!‘ Řvali na mě a svítili mi do očí a já jsem povídal, že jsem nikomu nic nevyzradil.“ Estébáci nakonec uznali, že Oldřich opravdu nikomu jinému nic neřekl, a převeleli ho k pohraniční rotě u Dunaje na jihu Slovenska, kde v roce 1959 základní vojenskou službu dokončil.

Po návratu domů se mu podařilo završit studium maturitní zkouškou. Následně se stal zednickým mistrem a díky své pracovitosti a důkladnosti byl povýšen na pozici stavbyvedoucího. Rok poté se oženil s Jaroslavou Štěpánkovou a společně se usadili v Trpíně. V roce 1962 se jim narodila dcera Jaroslava.

V Poličce jsem byl spokojený

V šedesátých letech byl zaměstnán v Okresním stavebním podniku v Poličce. V roce 1967 začal pracovat ve Vojenských stavbách. Měl se podílet například na stavbě vojenského letiště u Poličky. Projekt se nakonec neuskutečnil z důvodu emigrace generála Jana Šejny, který vzal s sebou do zahraničí i veškeré stavební plány. Na místě, kde mělo toto letiště stát, jsou dnes kasárny a radiolokační stanoviště.

V roce 1968 se Oldřich Chadima vrátil do Okresního stavebního podniku. V Poličce vedl stavby či opravy radnice, masokombinátu, automatické telefonní ústředny či několika rodinných domů. Nejvíce ovšem působil v Bystrém. Zde se podílel na stavbě tankovací stanice, kanalizace, kulturního domu a nákupního střediska, za což byl jmenován čestným občanem města Bystrého. Též zde opravoval renesanční zámek včetně sgrafit.

Po revoluci v roce 1991 založil vlastní stavební firmu. Oldřich Chadima v roce 1997 odešel do důchodu a firmu předal synovi. Od dětství byl vychováván ke katolické víře, kterou předává dál své rodině. Každý den také chodí navštěvovat hrob své zesnulé ženy v Trpíně.

© Všechna práva vycházejí z práv projektu: Příběhy našich sousedů

  • Příbeh pamětníka v rámci projektu Příběhy našich sousedů (Justýna Jirásková)