Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Dimas Cecilium Castellanos Martí (* 1943)

• Narodil se 22. září 1943 ve městě Jiguaní, v Kubánské republice

• Je nezávislým novinářem a oponentem režimu na Kubě

• Od roku 1968 do 1970 pobýval v Sovětském svazu

• V 80. letech minulého století se účastnil války v Etiopii

• Vystudoval politologii, informační vědy, teologii a biblická studia

• Na konci 70. let působil jako vysokoškolský profesor marxistické filozofie na Vysoké škole v Havaně [Universidad de la Habana]

• V roce 2006 se rozhodl pracovat jako nezávislý novinář a politický analytik

• V roce 2001 začal spolupracovat s periodikem „Setkání na síti“ [Encuentro en la Red] a od roku 2011 píše články pro nezávislý internetový portál „Deník Kuby“ [Diario de Cuba]

• Je autorem více jak 500 článků a několika knih, jeho nejvýznamnější kniha se jmenuje „Nepovedená Revoluce“ [La Revolución Fracasada]

• Bydlí v Havaně, jeho manželka žije ve Španělsku

„Vždy tvrdím, že i kdyby dnes nastaly změny, ve straně, směrem k více stranictví, pokud se nezmění samotní Kubánci, Kuba se nikdy nezmění,“ vysvětluje Dimas Cecilium Castellanos Martí potřebu přeměny celé společnosti, aby mohlo být dosaženo demokracie, ke které Dimas neúnavně přispívá jako nezávislý novinář a analista.

Vítězství Revoluce

Dimas Cecilium Castellanos Martí se narodil v roce 1943 ve městě Jiguaní ve skromné rodině. Jeho otec se věnoval pěstování tabáku a jeho matka podomnímu prodeji, při kterém ji Dimas už od svých sedmi let doprovázel místo školní docházky. Dimasův otec byl členem původní Komunistické strany Kuby, což silně ovlivnilo Dimasovu výchovu – byly pro něj samozřejmostí komunistické principy a ideologie. Ve druhé polovině 50. let se přidal jako většina dospívajících k socialistické mládeži a radoval se s nimi z vítězství Kubánské Revoluce v roce 1959[1], kdy se k moci dostal Fidel Castro. Dimas se stal předsedou „Socialistické mládeže“ [Juventud Socialista][2], ze které přešel k „Lidové socialistické straně“ [Partido Socialista Popular][3], což mu následně umožnilo studovat politické vědy v Havaně. Brzy byl jmenován finančním ředitelem tehdejší „Lidové socialistické strany“ [Partido Socialista Popular][4] ve městě Bayamo a zahájil tak svou nadějnou kariéru.

Revoluční spojené organizace

V roce 1962 se Dimas podílel na založení „Svazu mladých komunistů“ [Unión de Jóvenes Comunistas] a také vstoupil do „Revolučních spojených organizací“ [Organizaciones Revolucionarias Integradas][5], nejdůležitější politické platformy sdružující všechna revoluční hnutí. Uvnitř organizace si ale začal uvědomovat, že ne všichni členové následují stejnou ideologii. Když Fidel Pompa[6] z „Lidové socialistické strany“ prohlásil, že jeho kolegové, zastánci Fidela Castra, z Hnutí 26. července[7] jsou kvůli netransparentnímu přidělování nových domů důležitým pohlavárům „tlustí sráči“, byl okamžitě potrestán. Dimas si zřetelně vybavuje Fidelův proslov: „V té chvíli Fidel lhal, prohlásil, že Pompa byl schovaný pod postelí, když ostatní statečně bojovali za Revoluci, ale to není pravda, Fidel Pompa byl odvážným bojovníkem.“ V té době Dimas zastával funkci pořadatele „Sdružení mladých komunistů západu“ [Unión de los Jóvenes Comunistas del Oriente], ale brzy začal mít problémy kvůli svým pochybnostem o komunistickém režimu, což v roce 1964 vyústilo ve ztrátu jeho zaměstnání. Jeden jeho známý, vysoká šarže u vojáků, pomohl Dimasovi s odvoláním, a nakonec mu mohlo být přiděleno místo v sektoru stavebnictví.

Muži studují, až když jsou dospělí

Dimas vzpomíná, že jeho otec vždy říkával: „Muži studují, až když jsou dospělí,“ a tak tomu bylo i v případě Dimase – začal studovat ve věku 22 let. Díky programu Fidela Castra s cílem zvýšit vzdělanost na národní úrovni mohl Dimas dokončit základní, střední i vysokou školu během tří let. V roce 1968 byl Dimas vyslán na studium metalurgie do Ruska, v té době se totiž Kuba prezentovala jako světová ocelářská velmoc. Dimas si vybavuje okupaci Československa v roce 1968, zrovna se nacházel v Sovětském svazu: „Viděl jsem zaostalost, násilí, nic z toho, co by se podobalo tomu, o čem snil můj otec jako o komunistickém ráji.“ Po návratu na Kubu se rozhodl pro studium politických věd se specializací v oboru filozofie, které ale málem nedokončil kvůli neshodám s režimem. Nakonec školu mohl dokončit a díky kamarádovi z dětství nastoupil jako profesor marxistické filozofie na Vysokou školu v Havaně [Universidad de la Habana]. „Pokud veškerý rozvoj závisí na protikladech, jedna etapa přebije druhou, není tedy možné, aby ta, ve které se nacházíme nyní, byla tou konečnou, musí přijít nějaké další pokračování, nějaká zásadní změna…no a jednoho krásného dne mě vyhodili,“ popisuje důvod odchodu z univerzity.

Z války do knihovny

Dimas si vždy přál zúčastnit se mezinárodní mise, a tak se v 80. letech podílel na kubánské misi v Etiopii: „Jsem vděčný svému osudu, že jsem mohl jet, i když to byla ta nejtragičtější zkušenost, co jsem kdy zažil. Tam jsem poznal, co je to válka,“ a smutně dodává: „válka, které jsme nikdy neměli být součástí, ve které nikdy neměli zahynout Kubánci ani nikdo jiný!“ Dimas popisuje boje v Etiopii jako hrůzostrašné, bylo zde zmařeno mnoho lidských životů. Po této zkušenosti bylo Dimasovi jasné, že socialismus nefunguje, a navíc se uchyluje k nelidskému zacházení. Když se vrátil z Afriky, nabídli Dimasovi místo v knihovně na „Odboru pro vědu a technologii“ [Departamento de Ciencia y Tecnología], kde začal hodně číst, vypracovávat politické analýzy a překládat z ruštiny do španělštiny. V roce 1991 ho chtěli povýšit na vedoucího tohoto odboru, ale Dimas z přesvědčení nepřijal. Dále odmítl platit povinné odborové příspěvky a účastnit se dobrovolnických prací. Když bylo v roce 1990 založeno „Demokratické socialistické hnutí“ [Corriente Socialista Democrática][8], Dimas se stal jejím členem a s kolegyní se pokusili vytvořit nezávislé sdružení v rámci hnutí: „Začal jsem šířit informace po organizaci, chtěli jsme získat na naši stranu co nejvíce členů a založit opoziční organizaci. Jedna osoba nás ale nahlásila na Státní bezpečnost,“ popisuje Dimas situaci, kdy byl vypovězen nejen z hnutí, ale navždy i z půdy Ministerstva vzdělání a dalších vládních organizací.

Peníze jsou druhořadé

Kvůli incidentu v „Demokratickém socialistickém hnutí“ vyloučili Dimase i ze systému pracovních míst, a tak začal prodávat na ulici česnek a cibuli: „Zrovna jsme s manželkou vychovávali našeho malého syna, když mi náhle prolétlo hlavou: ´postarej se o tvoje, já se postarám o ostatní´ a uvědomil jsem si, že jediné, co chci dělat, je věnovat se politice a filozofii.“ Dimas ale zdůrazňuje, že se mohl takto rozhodnout jen díky svému přesvědčení, že peníze nejsou důležité: „Peníze jsou druhořadé, jsem člověk s nízkými výdaji, využívám naplno to, co nám dá příroda, a jen díky tomu jsem mohl začít dělat to, co jsem doopravdy chtěl.“ Dimas je úspěšným sběratelem knih a autorem přes 500 publikovaných článků, mezi ně patří také publikace na vysokých školách v Mexiku a Peru. Podílel se také na přípravě průvodce „Kuba“ [Cuba], jehož je spoluautorem a koeditorem. Jeho nejznámější kniha “Nepovedená Revoluce“ [La Revolución Fracasada], kompilát z více než 80 příspěvků, má jednoznačný cíl – porozumět současnosti a podnítit k debatě a úvahám mezi kubánským lidem. I když se vždy věnoval politice, je kritický k současným politickým stranám: „Jsem zastáncem názoru, že současné opoziční strany jsou k ničemu. Smysl mají nezávislá hnutí a skupiny s cílem demokratizovat zemi. Až když bude existovat svoboda a demokracie, může se vytvořit nějaký politický systém. Ve společnosti, kde vládne strach, to není možné.“ Jeho postoj vychází z nepříjemného incidentu, kdy byl v roce 2006 jedním známým nařčen z přípravy státního převratu. Dimas se rozhodl nepodílet se nikdy více aktivně na politice, ale pracovat na volné noze, připravovat politické analýzy, posilovat občanskou odpovědnost a přiblížit všem Kubáncům skutečné problémy a situaci.

Občanská společnost

Ve svých 76 letech Dimas dokončuje další knihu, která se zabývá otázkami občanské společnosti. Co se týče občanské odpovědnosti, je podle Dimase Kuba velmi pozadu. Je tomu z důvodu totalitního systému a vládě diktátorů, kteří se dostali k moci: „Diktátoři jsou příčinou a zároveň následkem nevyvinuté občanské společnosti a její odpovědnosti.“ Podle Dimase není možně, aby se z Kuby stala svobodná a vzkvétající země, dokud se nezmění jedinci v ní: „Občané jsou její základní součástí, ale v současnosti nejsou Kubánci připraveni na změny a přeměnu systému.“ I když Dimas zažil spoustu pronásledování a zastrašování, nikdy ho nenapadlo z Kuby odejít: „Bojuji za to, aby se Kuba změnila.“ Dimasovým přáním je doslova rozebrat existující komunistický systém, skrze posilování povědomí a vzdělání občanů, k čemuž využívá své dosažené znalosti a zkušenosti. Podle Dimase by státní puč situaci nezměnil k lepšímu, jsou to Kubánci, kdo se musí změnit: „Lid, který byl dlouhodobě uspáván a ukolíbáván se začíná pomalu probouzet. Je ale potřeba připravit elitu, pro kterou nebude přístup k informacím omezen, to je ta správná cesta pro dosažení změn,“ popisuje Dimas důležitost začlenění kubánské společnosti do dění v zemi.

 

[1] Více informací o Kubánské revoluci naleznete zde: https://zoommagazin.iprima.cz/historie/pravnik-fidel-castro-vladl-kube-jako-diktator-pul-stoleti-ted-je-posmrti-zemre-i-revoluce

[2] Socialistická mládež. Více informací ve španělském jazyce zde: https://www.ecured.cu/Juventud_Socialista

[3] Lidová socialistická strana. Více informací ve španělském jazyce zde: https://esacademic.com/dic.nsf/eswiki/906114

[4] Více informací zde: https://www.ecured.cu/Partido_Socialista_Popular

[5] Revoluční spojené organizace bylo politické sdružení vytvořené v roce 1961, s cílem sjednotit revoluční skupiny: Hnutí 26. července Fidela Castra, Lidovou socialistickou stranu Blasa Rocy a Revoluční ředitelství 13. března Faurého Chomóna. Více informací ve španělském jazyce: https://nuevitascuba.blogspot.com/2014/04/creacion-de-las-organizaciones.html

[6] Fidel Pompa byl členem Lidové socialistické strany a následně Revolučních spojených organizací. Více informací o incidentu s Fidelem Castrem ve španělském jazyce zde: https://books.google.com.mx/books?id=-YZ4CwAAQBAJ&pg=PT1385&lpg=PT1385&dq=fidel+pompa&source=bl&ots=n8gflWWhbZ&sig=ACfU3U0xiaaQZcblbB0VqLgAhzofoIxJ8g&hl=cs&sa=X&ved=2ahUKEwj0gIL8lL7lAhUCLa0KHQGeAeMQ6AEwDHoECAgQAQ#v=onepage&q=fidel%20pompa&f=false

[7] Hnutí 26. července bylo kubánské guerillové hnutí odpůrců diktátorského režimu Fulgencia Batisty pod velením Fidela Castra. Více informací zde: https://www.dejepis.com/fidel-castro/

[8] Více informací o hnutí ve španělském jazyce zde: https://www.cubaencuentro.com/opinion/articulos/democratizacion-de-cuba-vs-izquierda-democratica-329306