Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Miloš Blažek (* 1926  †︎ 2019)

Žádný režim nemůže zakázat osobní přátelství

  • narozen 7. května 1926
  • od roku 1937 členem skautské organizace Legio Angelica
  • skautský slib skládal těsně před podpisem mnichovské dohody
  • v době Pražského povstání působil v charitě
  • po válce byl vedoucím skautského 318. oddílu a spoluzakladatelem Ekumenické lesní školy
  • vystudoval dějepis a zeměpis na Filozofické fakultě UK v Praze a stal se učitelem
  • roku 1959 byl zatčen pro šíření myšlenek skautingu, osočen mj. z vlastnictví obrazu Hitlera a odsouzen na 4,5 roku nepodmíněně
  • roku 1960 propuštěn na základě amnestie prezidenta republiky
  • v roce 2003 obdržel nejvyšší skautské vyznamenání - Řád stříbrného vlka
  • zemřel 10. září 2019

Miloš Blažek se narodil 7. května 1926 v Praze jako mladší ze dvou sourozenců (měl starší sestru). Jeho rodiče, věřící katolíci, ho zapsali do řádové školy v Ječné ulici. Zásadní vliv na jeho výchovu měla především matka (zvláště po smrti otce v srpnu 1939). Když mu bylo 11 let, stal se členem skautské organizace ministrantů Legio Angelica, kterou založil v roce 1929 emauzský benediktin Metod Klement. Páter Klement byl původně bankovním úředníkem, teprve později se tento vynikající pedagog a psycholog vydal na kněžskou dráhu. Od roku 1937 stál v čele organizace Legio Angelica páter Ladislav Pavelka, profesor smíchovského gymnázia. Z dalších vedoucích si Miloš Blažek vzpomíná na Mirka Vosátku. Skautský slib složil Miloš Blažek – bratr Merkur v kryptě kostela ve Staré Boleslavi 28. září 1938, těsně před uzavřením mnichovské dohody.

Dne 28. října 1940 vydal K. H. Frank výnos o zrušení Junáka. Miloš Blažek přesto pokračoval během nacistické okupace v ilegální skautské činnosti – soustředil se zejména na výchovu. Společně s dalšími členy sboru razil heslo, že žádný režim nemůže zakázat osobní přátelství. V roce 1940 tábořili skauti z Legia Angelica na břehu říčky Smutná poblíž Bechyně, tábor však nedokončili z obav před zásahem gestapa. Na stejné místo vyrazili i o rok později. Jejich tábor byl oficiálně přihlášen jako studentská brigáda a místo ve stanech nocovali na slamnících ve mlýně. Navzdory mnoha omezením a rizikům se tam tajně skládaly skautské sliby. Na jejich dřívějším tábořišti na břehu Lužnice pod Bechyní je v roce 1944 zastihla zpráva o atentátu na A. Hitlera. Po této události bylo vyhlášeno stanné právo.

V době Pražského povstání se Miloš Blažek zapojil do charitativní pomoci – staral se například o vyhladovělé vězně z koncentračních táborů. Po válce se stal vedoucím 318. oddílu (založeného už 16. května 1945) v rámci 58. skautského střediska Mawadani, které sídlilo na Smíchově a v Košířích. Střediskovým vůdcem se stal Přemysl Mucha zvaný Doďo. Mawadani bylo jedním ze tří nástupnických středisek sboru Legio Angelica (dalšími byly Maják a Iniancara). V poválečném období pořádalo středisko Mawadani tábory v různých částech Čech – na Šumavě (1945), u Hostinného (1946), u kláštera Teplá (1947) a u Cvikova (1948). Bratr Merkur se jako obětavý organizátor podílel mimo jiné na založení Ekumenické lesní školy. Činnost oddílu 318. byla oficiálně ukončena po nástupu diktatury komunistické strany v únoru 1948 a jeho členové se odmítli připojit k pionýrským oddílům Junáka. Jistou dobu byl Miloš Blažek ještě činný v ministrantské družině Legio Angelica, která však byla rovněž brzy zrušena a páter Ladislav Pavelka zatčen.

Miloš Blažek maturoval na gymnáziu v roce 1946 a poté byl přijat na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy – obor dějepis-zeměpis. Na rozdíl od mnoha svých skautských kolegů nebyl z univerzity vyloučen a vysokoškolské studium se mu podařilo úspěšně dokončit. Od roku 1950 až do konce roku 1958 vyučoval na osmileté střední škole ve Stodůlkách (s dvouletou přestávkou, kdy absolvoval povinnou vojenskou službu). Vedl tam vlastivědný kroužek, v němž navazoval na skautskou činnost: Pořádal mnoho výletů a putovních či vodáckých táborů, chlapci dokonce pod jeho vedením skládali skautský slib.

Záhy Miloš Blažek zjistil, že se o něj začala zajímat Státní bezpečnost. Byl znepokojen podezřelými telefonáty do školy, v níž působil, a následným vloupáním neznámých lidí do jeho bytu v Jinonicích. Pro šíření skautingu byl 4. ledna 1959 zatčen ve svém bytě ve Strašnicích, kam se mezitím se svou manželkou a malým dítětem přestěhoval. V průběhu soudního procesu čelil bratr Blažek mimo jiné i vykonstruovanému obvinění, že doma přechovával obraz Hitlera. Některé výslechy byly velmi náročné. Po dvou měsících ve vyšetřovací vazbě v Ruzyni byl Městským soudem na Karlově náměstí odsouzen za podvracení republiky k 4,5 roku vězení, ztrátě občanských práv a zákazu vykonávat učitelskou profesi. Tresty udělované na základě tohoto nového paragrafu byly přece jen mírnější než ty ze začátku 50. let, kdy bylo nemálo skautů odsouzeno za velezradu na doživotí, či dokonce k trestu smrti. Trest si Miloš Blažek odpykával ve Rtyni v Podkrkonoší. V květnu 1960 byl na základě amnestie prezidenta republiky propuštěn. Po svém propuštění se nemohl vrátit do původního zaměstnání, proto odešel pracovat do stavebnictví. V roce 2003 obdržel nejvyšší skautské vyznamenání – Řád stříbrného vlka.

A co by bratr Merkur vzkázal dnešním skautům? „Pokud bychom vynechali skautský slib a skautský zákon, nemáme právo na existenci – skauting není jen volnočasová hra, ale výchova charakteru,“ říká bez váhání.

© Všechna práva vycházejí z práv projektu: Skautské století